Zprávy a telefonáty lidí uvězněných v obléhaném městě v sobotu popsaly hrozivý nepřetržitý útok, s cílem, který může být shrnut jedním jediným slovem: vyhlazení.

Nejznepokojivější telefonát, který jsem dostala, byl od Ghiny, nyní matky dvou dětí, poté, co třetí ztratila při leteckém útoku na město Aleppo před pár měsíci. V pozadí zněl zvuk bombardování, když žádala o pomoc, než se spojení přerušilo. Snažila jsem se volat zpět, ale marně. Vím, že to prostě mohlo být selhání sítě, přesto si nemůžu pomoct a představuju si to nejhorší, že zemřela při náletu. Později jsem zjistila, že Ghina i její dvě zbývající děti jsou naživu, ale útok jí způsobil těžká zranění a zničil jejich domov.

Guvernorát Aleppo zažívá nekončící boj o vítězství a bombardování syrskou vládou a jejím spojencem, Ruskem. Syrská vláda útočí na školy, obytné budovy, nemocnice, zdravotnická zařízení a co hůř, přímo na civilní obyvatelstvo. Otázkou zůstává proč?

Syrská vláda, s pomocí Ruska, bezpochyby používá leteckou sílu k záměrnému působení utrpení civilnímu obyvatelstvu, rutinně bombarduje hustě obydlené civilní oblasti a budovy. Po mnoho let je vidět jasné schéma vládního bombardování, které je používáno jako prostředek k potrestání populace v oblastech kontrolovaných ozbrojenou opozicí. Ale je toho více. Během posledního roku Amnesty International zdokumentovala vzor záměrných útoků na nemocnice na severu guvernorátu Aleppo. Zdá se, že jde o vojenskou strategii, která má za cíl vylidnit města a vesnice, aby připravila cestu pro postup pozemních sil.

To je stejná strategie, jakou nyní syrská vláda používá k získání kontroly nad městem Aleppo. Obléhání města – spolu s neschopností Rady bezpečnosti OSN a ostatních – povzbudilo Rusko a syrskou vládu k beztrestným útokům na civilisty. Pro ty zbývá jediná možnost – uprchnout z tohoto hororu. Nutí obyvatele odejít do vládou kontrolovaných oblastí. Až bude město prázdné, vláda nad ním může převzít kontrolu a vyhlásit vítězství. Stejně to udělala i minulý měsíc v městě Darája blízko Damašku, které zbylí obyvatelé zdrženlivě souhlasili, po čtyřech letech brutálního obléhání a bombardování, úplně evakuovat.

Obyvatelka města Aleppo, Mayada*, mi řekla, že se bojí umřít, ale nechce opustit město, které nazývá domovem celý svůj život. Její čtvrť byla během týdne předmětem tří leteckých útoků, a to i přesto, že je skoro kilometr od frontové linie.

Další obyvatel strávil víkend evakuováním zraněných. Řekl: „Byl jsem v autě a chystal se evakuovat dalšího zraněného přítele z leteckého útoku na čtvrť al-Mashhad, když jsem slyšel zvuk válečného letadla. Potom se na nás vysypalo sklo z okna. Slyšel jsem sérii malých explozí, které pokračovaly téměř minutu. Čekal jsem dalších 10 minut, než jsem jel do nemocnice, která byla vzdálená několik metrů. Ukázalo se, že ta bomba byla kazetová munice. Více než 40 lidí bylo zraněno šrapnely.“

Aktivisté a obyvatelé města Aleppo řekli, že zápalné zbraně, stejně jako kazetové munice byly použity v posledním kole útoků. Tato tvrzení nemohou být nezávisle ověřena, ale Amnesty International a další lidskoprávní organizace dříve zaznamenaly použití těchto zbraní v Aleppu a dalších místech v Sýrii.

Saad, mediální aktivista ve městě Aleppo, odmítl popsat, co viděl, jak v něm vřela zlost a frustrace. Kromě samotného bombardování byl dopálený z proslovu americké velvyslankyně Samanthy Power v Radě bezpečnosti OSN, obviňující Rusko z „barbarství“.

„Pouze slyšíme prohlášení, proslovy, omluvy a prázdné hrozby USA,“ řekl. „Jediné řešení, které pro nás mají, je dohoda o příměří. Myslím, že je teď velmi jasné, že to není řešení, které může zachránit naše životy. Při každém selhání nás to zabíjí.“

Mnoho Syřanů je pochopitelně s kolosálním selháním mezinárodní komunity, v ochraně civilistů od hrozného týrání, frustrováno.

Děsivý výčet válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných syrskou vládou v Aleppu způsobil krveprolití a lidské utrpení ve velké míře trvající roky. Následky dopadly daleko za Sýrii a Blízký východ. Ale svět selhal s tím něco udělat.

Dohody o příměří neochránily životy civilního obyvatelstva a neukončily krutosti. Rada bezpečnosti OSN přijala řadu rezolucí, které, pokud by byly prosazeny, mohly zastavit, nebo alespoň zmírnit, útoky na civilisty a obléhání civilních oblastí a usnadnit humanitární přístup.

Cílené sankce a zbraňové embargo mohly pomoci v prosazení rezolucí. Postoupení situace Mezinárodnímu trestnímu soudu mohlo alespoň poslat signál, že tyto zločiny budou postaveny před spravedlnost.

Proslovy odsuzující nehumánnost válečných zločinů nejsou dostačující.

Životy Ghiny, Mayady a Saada – a životy stovek tisíců dalších civilistů uvězněných v Aleppu a na dalších místech v Sýrii - závisí na mezinárodní komunitě a jejím rozhodnutí konečně dělat něco pro zabránění dalším válečným zločinům a potrestání těch odpovědných.