^{© Amnesty International}

Druhé lednové úterý jsme s brněnskou skupinou Amnesty International navštívili Základní školu Osmec, abychom s místními studenty strávili pět vyučovacích hodin a v nich jim nenásilnou formou představili hlavní myšlenky Amnesty International a současně pomohli porozumět pojmům jako je stereotyp, rasismus, diskriminace či xenofobie. V rámci aktivit se studenti mohli vcítit do rolí různých lidí, menšin, nasimulovat si jejich život a uvědomit si lidská práva, kterých se jim ne/dostává v odlišné míře. S některými z těchto lidí navíc měli možnost se v průběhu projektového dne i osobně setkat.

Zlatým hřebem celého dne nepochybně byla Živá knihovna, soudě i podle zpětné vazby od dětí. Půjčit a popovídat si mohli s Francouzkou Aude, dále s romskou zpěvačkou Veronikou, s Evženem se zkušeností s bezdomovectvím, s praktikujícím muslimem Assemem a také s Richardem, který žije po emigraci střídavě ve Švýcarsku a v rodném Česku.

I přes počáteční roztříštěnost kolektivu způsobenou spojením různých tříd dohromady fungovala právě Živá knihovna jako výrazný stmelovací prvek. Při odchodu od každé jedné živé knížky si žáci okamžitě sdělovali své dojmy a pocity napříč věkem či školními třídami. Možnost napsat a odnést knížkám vzkazy pak přijali s nadšením a šli živým knížkám osobně poděkovat.

Živá knihovna je vždy silným zážitkem, v průběhu této lednové došlo navíc k velkým věcem. Ke slibu zlepšení známek nutných k přijetí na konzervatoř, k rozpovídání zakřiknutějších jedinců, k odhodlání jednoho z žáků stát se lektorem a několikrát i k velké sebereflexi. A právě pro všechny tyto zdánlivě drobné změny a posuny, které se dohromady snoubí ve změny velké, má smysl Živé knihovny i jiné podobné projekty uskutečňovat.

Dominika Přikrylová, lektorka