Polovojenské milice oficiálně operující jako část iráckých ozbrojených sil v boji proti ozbrojené skupině, která se nazývá Islámský stát (IS), používají zbraně z iráckých armádních skladů. Tyto zbraně jsou poskytovány z USA, Evropy, Ruská a Íránu. Milice je používají k páchání válečných zločinů, odplat a dalších zvěrstev, uvedla ve své nové zprávě Amnesty International.

Terénní výzkum a podrobná expertní analýza důkazů na fotografiích a videu od června 2014 odhalila, že tyto polovojenské milice mají prospěch z transferu zbraní vyrobených v nejméně 16 zemích. Tyto zbraně zahrnují i tanky a děla, stejně jako i ruční palné zbraně. 

Převážně šíitské milice používaly tyto zbraně k provádění nucených zmizení a únosů tisíců převážně sunnitských mužů a chlapů, mučení a mimosoudní popravy, jakož i k svévolnému ničení majetku.

„Mezinárodní dodavatelé zbraní, včetně USA, evropských zemí, Ruska a Íránu si musí uvědomit, že všechny dovozy zbraní do Iráku nesou reálné riziko, že skončí v rukou milic s dlouhou historií porušování lidských práv, řekl Patrick Wilcken, výzkumník Amnesty International, specializovaný na lidská práva a kontrolu zbraní.

„Jakýkoliv stát prodávající zbraně do Iráku musí prokázat, že existují přísná opatření k zajištění, aby zbraně nebyly použity polovojenskými milicemi k nehoráznému porušování lidských práv. Pokud to neudělají, nemělo by dojít k žádnému transferu. 

Lidové mobilizační síly (PMU) – složené až z 40 nebo 50 odlišných milic – byly založeny v polovině roku 2014, aby pomohly v boji proti IS. V roce 2016 se PMU formálně staly součástí iráckých ozbrojených sil, ale vládní podpory si užívaly již dlouho předtím.

Zpráva se zaměřuje na čtyři hlavní milice, které jak Amnesty International zdokumentovala, vážně porušují lidská práva: Munathamat Badr (Badr Brigades nebo Badr Organization), ‘Asa’ib Ahl al-Haq (League of the Righteous), Kata’ib Hizbullah (Hizbullah Brigades) a Saraya al-Salam (Peace Brigades).

Výzkum Amnesty International ukazuje, jak milice PMU získávaly od roku 2014 na síle a vlivu. Zbraně a platy získávají od iráckých autorit a stále častěji jdou do boje nebo na kontrolní stanoviště po boku irácké armády. Pod tímto pláštěm oficiálního souhlasu byly některé PMU viděny jak provádí útoky z pomsty, převážně na sunnitských Arabech a nikdo je nestaví před zodpovědnost.

„Irácké autority pomohly vyzbrojit a vybavit milice PMU a platí jejich mzdy – musí přestat zavírat oči nad těmito systematickými vzorci vážného porušování lidských práv a válečnými zločiny,“ řekl Patrick Wilcken. 

„Jacíkoliv členové milic, kteří bojují bok po boku s iráckou armádou musí být důkladně a pečlivě prověřeni. Ti podezřelí ze spáchání závažných porušení musí být vyjmuti ze svých řad, podstoupit soudní vyšetřování a stíhání. Nezodpovídající se a neukázněné milice musí být buď plně začleněny do ozbrojených sil a disciplinovány, anebo odzbrojeny a kompletně demobilizovány.“

Irácké autority čelí obrovské bezpečnostní hrozbě od IS, který pokračuje v páchání zvěrstev v oblastech pod svou kontrolou a vražedných útocích na civilisty na dalších místech v Iráku. Opatření reagující na tyto hrozby však musí respektovat mezinárodní lidská práva a humanitární právo.

Amnesty International apeluje na Irák, aby okamžitě přistoupil ke globální smlouvě o obchodu se zbraněmi, která má přísná pravidla k zastavení zbraňových transferů nebo rozšíření zbraní které mohou podněcovat násilí.

Systematická porušování milicemi PMU

Převážně šíitské milice PMU využili svůj arzenál zbraní při systematickém porušování práv, zřejmě jako odplatu v návaznosti na útoky IS. Tato porušení zahrnují násilná zmizení, mimosoudní popravy a další nezákonná zabíjení a mučení tisíců sunnitských arabských mužů a chlapců.

Muž z města Muqdadiya řekl Amnesty International jak byl jeho 22letý bratr Amer mezi 100 muži a chlapci kteří byli uneseni z jejich domovů v lednu 2016, když milice PMU běsnily při odplatě za sebevražedný útok na kavárnu vlastněnou šíity. Bojovníci PMU také zapálili a zničili sunnitské mešity, obchody a další majetek.

„Mnoho sunnitů bylo chyceno v ulicích nebo odvlečeno ze svých domovů a okamžitě zabito. V prvním týdnu těchto událostí jezdili milicionáři s megafony a vyzývali, aby sunnitští muži vyšli ze svých domovů. 13. ledna [2016] bylo více než 100 mužů odvedeno a od té chvíle je nikdo neviděl, řekl muž.

Sunnitští muži a chlapci byli pravidelně vystavování mučení a dalšímu špatnému zacházení na kontrolních stanovištích a ve vazebních zařízeních kontrolovaných milicemi PMU.

V jednom případě, 20 letý muž řekl Amnesty International, že když 26. července 2016 prchal před boji v Shargatu, byl zastaven na kontrolním stanovišti Asmida v governorátu  Salah al-Din. Jednotky kontrolující stanoviště – mix mužů v civilním oblečení a vojenských uniformách, někteří s insigniemi označujícími PMU - mu okamžitě zavázali oči a odvedli ho pryč.

„Sedm týdnů mě mučili; chtěli abych se přiznal, že jsem Daesh [IS]. Byl jsem držen s dalšími asi 30 lidmi ve škole….Všichni jsme byli biti kovovými tyčemi a kabely. Používali i elektrické šoky. …Většinu toho času jsem měl oči zavázané páskou…Po 22 dnech nás všechny převezly do vězení v Bagdádu…Byli tam další lidé, někteří z nich zadrženi déle než 6 měsíců a jejich rodiny o nich neměly žádné zprávy…Tam jsem byl také mučen a poté co mi zavázali oči vyslýchán…“ Nakonec byl propuštěn bez obvinění.

Osud a místo pobyto tisíců dalších sunnitských mužů a chlapců, kteří byli odvedeni milicemi PMU zůstává neznámý. Stovky sunnitských mužů a chlapců bylo uneseno na kontrolním stanovišti al-Razzaza brigádamy Hizballáhu v říjnu 2014.

„Místo oslavování milicionářů jako hrdinů kteří bojují s IS a snaží se ukončit jím páchaná zvěrstva, irácké  autority musí přestat ignorovat systematická porušování práv a rozdmýchávání sektářského napětí,“ řekl Patrick Wilcken.

„Kosmetické změny, jako například uznání milic jako součást ozbrojených sil nejsou dostatečné - irácké autority musí naléhavě přitáhnout polovojenským milicím uzdu. Mezinárodní partneři Iráku, včetně těch, kteří ho vyzbrojují, musí použít svůj vliv a usilovat, aby se tak stalo.“

Vyzbrojování PMU

PMU nasazuje více než 100 typů zbraní původně vyrobených v nejméně 17 zemích. To zahrnuje těžké zbraně jako například tanky a děla a také široký sortiment lehkých zbraní – ty zahrnují standardní provedení automatických pušek kalašnikov a M-16, kulomety, ruční zbraně a odstřelovací pušky.

Od svého založení v polovině roku 2014, PMU je ve stále větší míře zásobována přímo iráckými autoritami z iráckých vojenských skladů. To zahrnuje významné množství nedávno vyrobených zbraní, které používá NATO, převážně z USA, spolu s vybavením z Ruska a východní Evropy.

Více než 20 zemí zásobuje v průběhu posledních let Irák zbraněmi a municí, v čele s USA, následovaných Ruskem. Podle stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru vzrostly dovozy zbraní do Iráku o 83 % mezi obdobími 2006-10 a 2011-15. V roce 2015 byl Irák šestým největším dovozcem těžkých zbraní na světě.

Často neorganizované a chatrné systémy na sledování zbraní, které patří iráckým ozbrojeným silám, činí dohled nad tím, kam zbraně jdou poté, co dorazí do Iráku, velice obtížný. To spolu s nestabilní povahou konfliktu znamená, že zbraně jsou často ukořistěny nebo převedeny ozbrojeným skupinám nebo milicím, které jsou v současné době aktivní v Iráku i Sýrii.

„Irácké autority musí zajistit přísná opatření k zajištění, že jsou sklady zbraní dostatečně zabezpečené a hlídané,“ řekl Patrick Wilcken.

Role Íránu

Šíře dodavatelů zbraní Iráku vedla k nezamýšleným důsledkům – například, americká obrněná vozidla, téměř jistě určená pro irácké síly, skončila v rukou Kata´ib Hizballáhu a milic s vazbami na Írán, které americké ministerstvo zahraničí označilo za „zahraniční teroristickou organizaci.“

Írán zůstává důležitým vojenským sponzorem milic PMU – zejména těch s úzkými vazbami na íránské vojenské a náboženské osobnosti, jako Badr Organization, ‘Asa’ib Ahl al-Haq a the Hizbullah Brigades – z nichž jsou všechny obviněny z vážného porušování lidských práv. Tyto pokračující dodávky jsou v rozporu s rezolucí OSN z roku 2015, která zakazuje vývoz zbraní z Íránu bez předchozího schválení Rady bezpečnosti OSN.