© Amnesty International
Sýrie: Vyšetřování odhalilo tajnou vládní kampaň ve vězení Sajdnájá, při které dochází k hromadným popravám.
Článek
Svoboda slova a vězni svědomí Sýrie publikován 7.2.2017
Nová zpráva Amnesty International odhaluje kampaň syrské vlády, při které se uskutečňují nezákonné popravy oběšením.
© Amnesty International
Ve vězení Sajdnájá mezi roky 2011 a 2015 byly jednou, někdy i dvakrát týdně, odvedeny skupiny 50 lidí a oběšeny. Během pěti let bylo takto oběšeno 13 000 lidí, mnoho z nich byli civilisté, kteří byli pravděpodobně odpůrci vlády.Výzkumná zpráva Lidská jatka: Masové popravy a vyhlazování ve vězení Sajdnájá v Sýrii dále dokazuje, že vláda vědomě nechává zadržené v nelidských podmínkách.
Příkladem toho je opakované mučení a neustálý nedostatek jídla, vody, léků a lékařské péče. Tato zpráva dokládá, že bylo těmito vyhlazovacími taktikami zabito mnoho zadržených.
Tyto praktiky, které se rovnají válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, jsou schvalované na nejvyšších místech syrské vlády.
„Hrůzy, které jsou zachyceny v této zprávě, odhalují skrytou, obludnou kampaň, schvalovanou na nejvyšších úrovních syrské vlády, zaměřenou na potlačení jakékoli formy odporu uvnitř syrské populace“, uvádí Lynn Maaloufová, zástupkyně ředitele pro výzkum z regionální kanceláře Amnesty International v Bejrútu.
„Požadujeme, aby syrské autority okamžitě přestaly s nezákonnými popravami, mučením a nelidským zacházením v sajdnájském vězení a ve všech ostatních vězeních napříč Sýrií. Nejbližší vládní spojenci, Rusko a Írán, musí usilovat o ukončení těchto vražedných metod. Nadcházející syrská mírová jednání v Ženevě nemohou tato zjištění ignorovat.Ukončení zvěrstev v syrských vládních vězeních se musí dostat na program jednání. Organizace spojených národů musí okamžitě začít s nezávislým vyšetřováním těchto zločinů páchaných v Sajdnájá a požadovat přístup nezávislých pozorovatelů do všech míst zadržování.“
Zpráva odhaluje běžnou praxi masových nezákonných poprav oběšením uvnitř vězení v Sajdnájá, která byla provedena mezi lety 2011 a 2015. Každý týden – a někdy i dvakrát týdně – byly oběti věšeny ve skupinách po 50 lidech, v pozdních nočních hodinách a v naprostém utajení. Je zde silné podezření, že tyto praktiky nadále pokračují. Velké počty zadržených byly také zabity následkem vládní vyhlazovací taktiky, která zahrnuje opakovaná mučení a neustálý nedostatek jídla, vody, léků a lékařské pomoci. Navíc jsou zadržení nuceni k dodržování souboru sadistických a ponižujících pravidel.
Závěry zprávy jsou založené na intenzivním vyšetřování, které bylo prováděno během jednoho roku, od prosince 2015 do prosince 2016. Zahrnuje výpovědi 84 svědků, mezi kterými jsou sájdnájští strážci a úředníci, zadržení, soudci a právníci, ale také národní a mezinárodní experti na zadržování v Sýrii.
V předchozí zprávě, vydané v srpnu 2016, na které spolupracovala Amnesty International s týmem specialistů forenzní architektury z University Goldsmiths, byla vytvořena virtuální 3D rekonstrukce vězení Sajdnájá. Odhaduje se, že více než 17 000 lidí zemřelo ve vezeních napříč Sýrií v důsledku nelidských podmínek a mučení od započnutí syrské krize v roce 2011. Toto číslo nezahrnuje odhadovaných 13 000 dalších usmrcení v důsledku nezákonných poprav.
Role vojenského polního soudu
Ve vězení Sajdnájá nikdo ze zadržených a odsouzených k smrti není postaven před soud v pravém slova smyslu. Předtím, než jsou pověšeny, oběti podstoupí formální, minutu nebo dvě minuty trvající proces, u takzvaného vojenského polního soudu. Tato soudní řízení jsou tak krátká, že nemohou být považována za skutečný soudní proces. Svědectví bývalých vládních úředníků, stráží, soudců a zadržených pomohlo vytvořit podrobný obraz fraškovitých postupů, které končí smrtí oběšením.
Jeden z bývalých soudců ze syrského vojenského soudu sdělil Amnesty International, že tyto „soudy“ fungují mimo syrský právní systém. „Soudce se zeptá na jméno zadrženého a dále, zda spáchal zločin. Není podstatné, zda odpoví ano nebo ne, pokaždé je usvědčen… Tento soud nemá žádný vztah k právním normám. Není to soud.“
Obvinění vydaná tímto takzvaným soudem jsou založena na přiznáních vynucených mučením. Zadržení nemají povoleno mluvit s právníkem a nesmí se sami hájit – většina z nich zmizela a byla zadržována na tajném místě, odříznuta od okolního světa. Ti, kteří jsou odsouzeni k smrti, se nedozví o svém rozsudku dříve než několik minut předtím, než jsou oběšeni.
Hromadné popravy oběšením
V sájdnájském vězení se věší jednou nebo dvakrát týdně, většinou v pondělí a ve středu v noci. Těm, jejichž jména jsou vyvolána, se oznámí, že budou převezeni do civilního vězení jinde v Sýrii. Místo toho jsou přemístěni do cely v suterénu vězení a jsou surově biti. Pak jsou převezeni do jiné budovy v areálu, kde jsou oběšeni. Během těchto procesů mají stále zavázané oči. Nevědí, kdy
nebo jak zemřou, dokud neucítí smyčku, která se jim utáhne kolem krku. „Nechali je viset 10 až 15 minut. Někteří nezemřeli, protože byli příliš lehcí. Mladé jejich váha nezabije. Asistenti stráží je stáhnou dolů a zlomí jim vaz,“ uvedl bývalý soudce, který byl svědkem poprav.
Zadržení, kteří byli drženi v této budově v patrech nad místností, kde se konají popravy, hlásili, že někdy slyšeli zvuky poprav. „Pokud jste přiložili ucho k podlaze, slyšeli jste takový chrčivý zvuk. To trvalo asi 10 minut… Spali jsme při zvucích vydávaných lidmi, kteří umírali. V té době to pro mě bylo běžné,“ říká Hamid, bývalý vojenský úředník, zatčený v roce 2011.
Až padesát lidí může být pověšeno během jedné noci. Jejich těla jsou pak odvážena pryč a tajně pohřbena v masových hrobech. O jejich osudu nikdo nepodá rodinám žádné informace.
Vyhlazovací taktika
Přeživší také poskytli děsivá svědectví o životě uvnitř vězení. Ukazují svět pečlivě navržený tak, aby co nejvíce ponížil, vyhladověl a nakonec zlikvidoval ty, kteří jsou uvnitř uvězněni.
Tyto hrůzostrašné výčty vedly Amnesty International k závěru, že utrpení a odporné podmínky v Sajdnájá byly vědomě připraveny pro zadržené tak, aby je zlikvidovaly.
Mnoho vězňů uvedlo, že byli znásilněni nebo v některých případech byli nuceni znásilňovat ostatní vězně. Mučení a bití jsou běžně používané formy trestu a ponížení. Často vedou k doživotnímu poškození, invaliditě nebo k smrti. Podlahy cel jsou pokryté krví a hnisem z ran. Těla mrtvých vězňů jsou každé ráno vyzvedávána okolo deváté hodiny.
„Každý den v našem křídle byli dva až tři mrtví lidé… Pamatuji si jednoho strážníka, který se ptal, kolik jich je. Řekl: „Místnost číslo jedna – kolik? Místnost číslo dvě – kolik?“ a tak to pokračovalo… Jednou se stalo, že nás strážci zavolali, jednu místnost po druhé, a byli nás do hlavy, krku a hrudníku.Ten den zemřelo v našem křídle třináct lidí,“ říká Nader, bývalý zadržovaný.
Dodávky jídla a vody byly často přerušeny. Když se roznášelo jídlo, často ho strážci hodili na zem, kde se smíchalo s krví a špínou. Těch nemnoho, kteří opustili vězení, často vážili polovinu toho, co vážili, když do vězení přišli. Sajdnájá má také soubor svých vlastních „speciálních pravidel“. Vězni nesměli vydávat žádné zvuky, mluvit nebo šeptat. Když vešli strážci do cely, byli vězni nuceni zaujímat určité pozice. Pouhý pohled na stráže mohl být potrestán smrtí.
Mezinárodní společenství, zejména Rada bezpečnosti OSN, musí okamžitě jednat, aby skoncovala s tímto utrpením. „Rada musí udělat jasné rozhodnutí. Nemůže zavírat oči nad těmito hroznými zločiny a musí schválit usnesení, ve kterém bude požadovat od syrské vlády otevření věznic pro mezinárodní pozorovatele. Rada pro lidská práva OSN musí okamžitě požadovat nezávislé vyšetřování těchto hrubých porušeních mezinárodního práva,“ říká Lynn Maaloufová.
"Chladnokrevné zabíjení tisíců bezbranných vězňů spolu s pečlivě vytvořeným programem psychického a fyzického týrání, které se dějí ve vězení Sajdnájá, nemůže pokračovat. Ti, kteří jsou zodpovědní za tyto odporné zločiny, musí být postaveni před soud,“ uzavírá Maaloufová.
Aktuální petice
Rania Allabasiová a její rodina: násilné zmizení po vládní razii
Rania byla bez sdělení důvodu unesena i s šesti dětmi. Rania Alabbasiová je v Damašku úspěšnou zubařkou a také vytíženou matkou šesti dětí. V březnu 2013 přišli do jejího domu vládní agenti a odvedli jí manžela. Po dvou dnech se vrátili pro ni a její děti. O nikom z nich dodnes nejsou žádné zprávy. Syrské úřady odmítly poskytnout příbuzným Ranie jakékoli informace o tom, co se stalo a kde se nyní rodina nachází. Její sestra Naila se může jen dohadovat, proč byla rodina zatčena: „Rania nepatřila mezi členy opozičních stran, ani nechodila na demonstrace. Byla zde, aby pomáhala ostatním.“
Aktuální počet podpisů: 653 Náš cíl: 1000
Další zprávy
© Przemysław Stefaniak/Amnesty International