Dohoda mezi EU a Tureckem o uprchlících zanechala tisíce uprchlíků a migrantů v příšerných a nebezpečných životních podmínkách a nesmí být kopírovaná v dalších zemích, uvedla dnes Amnesty International krátce před prvním výročím dohody.

Dohoda, která byla zaměřená na vracení žadatelů o azyl zpět do Turecka na základě předpokladu, že Turecko je pro ně bezpečné, zanechala tisíce lidí vystavené zoufalým a nebezpečným životním podmínkám na řeckých ostrovech. V novém zprávě Návod na beznaděj zmapovala  Amnesty International nezákonné návraty žadatelů o azyl do Turecka, přičemž byla podle mezinárodního práva zcela zjevně porušena jejich práva.

„Dohoda mezi EU a Tureckem je katastrofou pro tisíce těch, kteří byli zanecháni v nebezpečném, zoufalém a, jak se zdá, nekonečném vakuu limbu na řeckých ostrovech,“ řekla zástupkyně ředitele pro Evropu Amnesty International Gauri van Guliková.

„Je neobyčejně neupřímné, že evropští lídři vychvalují dohodu mezi EU a Tureckem jako úspěch a zavírají přitom oči před nesnesitelně vysokou cenou, kterou platí ti, co trpí jejími důsledky.“

Na hromadě ve špíně

Po vstoupení dohody v platnost byli všichni uprchlíci a migranti automaticky přesunuti do detenčních zařízení. V těch nyní už sice neplatí původní velmi striktní režim, lidé z táborů však stále nemohou ostrovy opustit. Kvůli tomu musí měsíce žít ve špíně v přelidněných táborech, bez teplé vody, se špatnou hygienou a nedostatečnou zdravotní péčí.

Podmínky na ostrovech jsou nejen ponižující, ale také ohrožují fyzické zdraví a životy uprchlíků, žadatelů o azyl a migrantů. Večer 24. listopadu 2016 v táboře Moria na ostrově Lesbos vybuchl kanystr s plynem používaný na vaření a zavinil tak smrt 66leté Iráčanky a šestiletého dítěte žijícího v sousedním stanu.

Strádání, která jsou způsobená špatnými přijímacími podmínkami na ostrovech, se ještě násobí strachem obyvatel o jejich bezpečnost. Špatné podmínky v táborech, nejistota ohledně budoucnosti, které uprchlíci a migranti čelí, a obtížné vztahy s místním obyvatelstvem – to všechno přispívá výraznému napětí, které příležitostně přerůstá v násilí. Uprchlíci v táboře Souda na ostrově Chios se také stali obětmi útoků motivovaných nenávistí.

BKD, 17letý syrský uprchlík z Aleppa popsal útok takto:

„Když k útoku došlo, báli jsme se o život a utekli jsme z tábora… Lidé křičeli, děti plakaly… tohle už znovu v životech nechceme…“

Nedostatek bezpečnosti na řeckých ostrovech se dotýká zejména žen, neboť jsou často nucené žít v táborech a používat stejné sprchy a toalety jako muži. Stěžují si, například, na nedostatek sprch pouze pro ženy a toalet, případně na nedostatek pořádných dveří a osvětlení. Několik žen řeklo Amnesty International, že zažily nebo byly svědky slovního nebo fyzického sexuálního obtěžování či domácího násilí.

Přesouvejte lidi dál, ne zpět do Turecka

Ústřední premisa dohody vrátit každého, kdo se na řecké ostrovy dostane nelegálně, zpátky do Turecka, spočívá v předpokladu, že Turecko je pro žadatele o azyl bezpečné.

Přestože zatím žádný žadatel o azyl nebyl formálně navrácen z Řecka do Turecka s tím, že je Turecko bezpečné, Amnesty International zaznamenala, že někteří žadatelé o azyl byli posláni zpět narychlo, bez možnosti o azyl zažádat, nebo odvolat se proti svému návratu.

“Dokud Turecko nebude bezpečnou zemí, EU by měla spolupracovat s řeckými úřady, aby urychleně přemístili žadatele o azyl na pevninské Řecko a evropské vlády by jim měli umožnit relokace do jiných zemí,“ uvedla Gauri van Guliková.

„Nikdo by neměl zemřít v mrazu na prahu Evropy. Lídři, kteří tvrdí, že dohoda mezi EU a Tureckem by se mohla stát šablonou pro nové dohody se zeměmi jako jsou Libye, Súdán, Niger a další, by se měli podívat na její hrozivé důsledky a uvědomit si, že tohle by se už nikdy a nikde opakovat nemělo.“