Ales Běljackij byl propuštěn v sobotu 21. června ráno. Poté přijel vlakem do Minsku, kde už ho čekali přátelé a kolegové. Nikdo neskrýval radost, ale také překvapení – Běljackij totiž přijel bez svého typického kníru. Kromě toho byl viditelně unavený, což byla také první věc, kterou médiím sdělil.

Běljackij je předseda běloruské lidskoprávní organizace Vjasna sídlící v Minsku. Tu založil dva roky poté, co se k moci dostal doteď úřadující prezident Alexandr Lukašenko, který je často označován za posledního evropského diktátora. Vjasna poskytovala právní a finanční pomoc tamním politickým vězňům.

Propuštěn byl Běljackij po třech letech ve vězení, původně tam měl strávit čtyři a půl roku. Tento trest mu byl udělen za údajné zatajování značných příjmů. Jelikož byla organizaci Vjasna v roce 2003 odebrána registrace a od té doby běloruské úřady odmítaly Vjasnu znovu registrovat, nemohla tato organizace vést v Bělorusku účet na své jméno. Představitelé této organizace, jedním z nichž byl i Běljackij, si proto otevřeli účty v sousedních zemích, ze kterých financovali lidskoprávní aktivity Vjasny.

Amnesty International považovala Alese Běljackého za vězně svědomí. Jeho zadržení bylo politicky motivované a mělo za cíl Běljackému zabránit v další práci na obranu lidských práv v Bělorusku. Soudní proces navíc vykazoval závažná porušení mezinárodních standardů spravedlivého procesu a některé jeho části se dají připodobnit k politickému procesu. Šlo zejména o fázi dokazování, která obsahovala vážná porušení procesních norem. Jako důkazy byly připuštěny dokumenty od neznámých informátorů, které nebyly ověřeny, což je v rozporu s běloruských právem. Kladené otázky v průběhu výslechu svědků často vůbec nesouvisely s projednávanou věcí a soustředily se na lidskoprávní aktivity Běljackého.

Když byl Běljackij v roce 2011 zadržen, jeho byt i sídlo organizace Vjasna prohledali a zabavili dokumenty, zařízení kanceláře a počítače. Alesovi byla kromě 4,5letému trestu uložena pokuta a trest propadnutí majetku včetně jeho bytu, kde žil se svou manželkou a synem, stejně tak jako bytu, kde sídlila organizace Vjasna.

Ales Běljackij byl jednou z hlavních tváří loňského ročníku kampaně AI ČR "3 minuty stačí". Zároveň Běljackého Amnesty zařadila do mezinárodní akce Maraton psaní dopisů. Stovky dopisů a petic tak od podporovatelů Amnesty přicházely jak prezidentu Lukašenkovi, tak Běljackému samotnému. Ten už dříve vyjádřil svůj vděk:

„Jsem úplně zavalený dopisy a pohledy, které mi vyjadřují solidaritu. Jsem moc vděčný všem těm, kteří mi napsali. V každém z těch dopisů je cítit národní charakter toho, kdo ho napsal, ale co mají všechny společné? Pochopení, solidaritu.“

Jednapadesátiletý disident byl v minulosti několikrát nominován na Nobelovu cenu za mír a vloni byl historicky prvním laureátem mezinárodní Ceny Václava Havla za lidská práva.

Po svém příjezdu do Minsku poskytl novinářům rozhovor, který zveřejnil server euroradio.fm:

Ales Běljackij: Musím se dát dohromady, převléct se, osprchovat se… Moc vám děkuji! Teď ale musím jít co nejdříve domů. Nebyl jsem tam tři roky.

Bylo vaše propuštění nečekané?

Ales Běljackij: Když jsem před třemi lety, 4. srpna, ‚přišel‘ do Valadarské ulice, začali propouštět ty, kteří byli zatčeni na Náměstí Nezávislosti. To bylo 15. srpna. Mí spoluvězni mi řekli: taky tě propustí, běž si sbalit věci. Tak jsem tam další tři roky strávil s věcmi v krabicích.

Kdy jste změnil účes?

Ales Běljackij: Tam je to jediný populární účes!

Necháte si ho?

Ales Běljackij: Nevím. Uvidíme.

Čekal jste, že do Minsku dorazíte bez dobrodružství? Někdy lidi donutí vystoupit dřív nebo dělají různé překážky, aby nedošlo k takovýmto setkáním na vlakových nádražích…

Ales Běljackij: Předvolali mě v devět ráno a řekli mi, že jsem propuštěn. Během hodiny jsem si zabalil a oni mě sanitkou odvezli na nádraží.

Proč sanitkou?

Ales Běljackij: To nevím. Zeptejte se jich! Možná to udělali, aby ten fakt zatajili před ostatními.

Chtěli, abyste požádal o milost? Byl na vás ze strany vězeňské správy vyvíjen nějaký nátlak?

Ales Běljackij: Tohle už nedělali několik měsíců. Nátlak je jiný příběh… V lednu se mě zeptali, jestli budu žádat o milost. Odmítl jsem to. Potom už se mě na to neptali. Ale všechno je tam založené na nejistotě a nějaký nátlak jsem zažil. Ale od začátku jsem byl odhodlaný to neudělat…

Několikrát jsme se snažili zjistit, jestli byste tento rok mohl být amnestován. Očekával jste, že budete amnestován?

Ales Běljackij: Neočekával. Byl jsem vytrvalý potížista a amnestován jsem být nemohl.

Co byl váš poslední přestupek?

Ales Běljackij: Už ani nevím. Bylo to něco nepodstatného.

Sledoval jste události ve své zemi?

Ales Běljackij: Dostával jsem nějaké informace z dopisů a novin.

Co si myslíte o její nynější politické situaci?

Ales Běljackij: Všechno se zdá tak… pomalé.

Co si myslíte o událostech na Ukrajině?

Ales Běljackij: O takové věci se vždycky zajímám. Dění na Ukrajině pro mě představovalo obrovskou obavu už od začátku, od Maidanu až do dnes. Někdy jsem se v noci probudil a přemýšlel o tom. Je to totiž ohromně důležité…

Článek a rozhovor je dostupný na euroradio.fm/en/bialiatski-ambulance-delivered-me-colony-railway-station.

Amnesty International ČR děkuje všem, kteří Alese podpořili. Jde to jen s vámi. A funguje to!

DĚKUJEME!!