Lidská jatka: masové pověšení a vyhlazování ve vězení Saydnaya v Sýrii také ukazuje, že vláda úmyslně vystavuje zadržené ve vězení Saydnaya nelidským podmínkám v podobě mučení, a systematickém odepření potravy, vody, léků a lékařské péči. Zpráva dokumentuje, jak tyto vyhlazovací politiky zabily obrovské počty zadržených. 

Tyto praktiky, které představují válečné zločiny a zločiny proti lidskosti jsou autorizovány na nejvyšších úrovních syrské vlády.

„Hrůzy popsané v této zprávě odhalují skrytou, monstrózní kampaň, autorizovanou na nejvyšších úrovních syrské vlády, mířené na rozdrcení jakékoliv formy nesouhlasu v syrské populaci,“ řekl Lynn Maalouf, zástupce ředitele pro výzkum v regionální kanceláři Bejrút Amnesty International.

„Požadujeme, aby syrské autority okamžitě zastavily mimosoudní popravy, mučení a nelidské zacházení ve vězení Saydnaya a v dalších vládních vězeních napříč Sýrií. Rusko a Írán, nejbližší spojenci syrské vlády, musí usilovat o ukončení těchto vražedných zadržovacích praktik.

„Nadcházející syrské mírové hovory v Ženevě nemohou ignorovat tato odhalení. Ukončení těchto zvěrstev v syrských vládních věznicích musí být umístěno na program. OSN musí okamžitě provést nezávislé vyšetřování zločinů páchaných ve vězení Saydnaya a požadovat přístup pro nezávislé vyšetřovatelé do všech detenčních zařízení.“

Zpráva odhaluje rutinní masové mimosoudní popravy pověšením uvnitř vězení Saydnaya, které se odehrály mezi lety 2011 a 2015. Každý týden a často dvakrát týdně byly oběti pověšeny ve skupinách až padesáti lidí, uprostřed noci a v totálním utajení. Existují pádné důvody se domnívat, že tato rutina stále pokračuje do dnešního dne. Velké množství zadržených bylo také zabito v důsledku vyhlazovacích politik, které zahrnují opakované mučení, a systematické odepírání jídla, vody, léků a lékařské péče. Kromě toho, osoby zadržené ve vězení Saydnaya jsou nuceny se podřídit řadě sadistických a dehumanizujících pravidel.

Úloha vojenského polního soudu

Ani jeden ze zadržených, odsouzených k pověšení ve vězení Saydnaya nedostal nic, co by se podobalo skutečnému soudu. Před tím, než byli pověšeni, oběti podstoupily povrchní, jeden nebo dvě minuty trvající řízení před tak zvaným vojenským polním soudem. Tato řízení jsou tak zkrácená a svévolná, že nemohou být považována za soudní proces. Svědectví od bývalých vládních úředníků, strážců, soudců a zadržených, pomohly Amnesty International vykreslit podrobný obraz fraškovitých řízení, které vedly k pověšením.

Jeden bývalý soudce syrského vojenského soudu, řekl Amnesty International, že „soud“ působí mimo pravidla syrského legislativního systému. „Soudce se zeptá na jméno zadrženého, a zda spáchal zločin. Ať je odpověď ano či ne, bude odsouzen…Tenhle soud nemá žádný vztah s vládou zákona. To není soud,“ řekl.

Odsouzení vydaná tímto takzvaným soudem jsou založena na falešných přiznáních vynucených ze zadržených během mučení. Zadržení nemají přístup k právníkovi nebo příležitost, aby se mohli obhájit – mnoho bylo vystaveno násilným zmizením, drženo v tajnosti a odstřiženo od vnějšího světa. Ti, kteří jsou odsouzeni k smrti, se nedozví o jejich rozsudku dříve než několik minut před pověšením.

Hromadná pověšení

Pověšení ve vězení Saydnaya jsou vykonávána jednou či dvakrát týdně, obvykle v pondělí a ve středu, v půlce noci. Ti, kteří jsou zavoláni jménem, dostanou informaci, že budou převezeni do civilních věznic v Sýrii. Místo toho, jdou odvedeni do cel ve sklepě a surově zbiti. Poté jsou převezeni do další budovy vězení, v oblasti Saydnaya, kde jsou pověšeni. Během tohoto procesu mají oči zavázané páskou. Nevědí kdy, nebo jak zemřou, dokud není smyčka umístěna kolem jejich krku.

„Nechají je tam [viset] 10 až 15 minut. Někteří nezemřeli, protože jsou lehcí. Mladé lidi jejich váha nezabije. Asistent důstojníků je sundá dolů a zlomí jim vaz,“ řekl bývalý soudce, který byl svědkem pověšení.

Osoby zadržované v patrech nad „popravovací místností“ uvedli, že někdy slyšeli zvuky těchto poprav.

„Když položíte ucho na podlahu, můžete slyšet zvuk jakéhosi bublání. To trvá asi 10 minut...Spali jsme za zvuku lidí dusících se k smrti. To bylo pro mě tehdy normální, řekl „Hamid“, bývalý vojenský důstojník zatčen v roce 2011.

Až padesát lidí může být pověšeno během jedné noci. Jejich těla jsou vzata pryč náklaďákem a umístěna do masového hrobu. Jejich rodiny neobdrží o jejich osudu žádné zprávy.

Politiky vyhlazování

Přeživší z Saydnaya tako poskytli děsivá svědectví o životě uvnitř vězení. Evokují svět pečlivě navržen k ponižování, degradování, znechucení, vyhladovění, a nakonec zabití těch, uvězněných uvnitř.

Tyto děsivé praktiky vedly Amnesty International k závěru, že utrpení a otřesné podmínky v Saydnaya jsou používány záměrně jako politika vyhlazení.

Mnoho z vězňů řeklo, že byli znásilnění, nebo v některých případech nuceni znásilnit další vězně. Mučení a bití jsou používány jako pravidelná forma trestu a ponižování, často vedoucí k celoživotnímu poškození, postižení nebo dokonce smrti. Podlahy cel jsou pokryty krví z ran vězňů. Těla mrtvých zadržených jsou sebrána strážemi vězení každé ráno okolo deváté hodiny.

„Každé ráno budou dva až tři mrtví v našem křídle…Pamatuju si, že strážce se zeptal, kolik jich máme. Řekl, ‘Místnost číslo jedna-kolik? Místnost číslo dva-kolik?’ a tak dále…Byl tam jeden čas, kdy…stráže přišly k nám, místnost po místnosti a byli nás po hlavách, hrudi a krku. Třináct lidí z našeho křídla zemřelo ten den,“ řekl „Nader, bývalý zadržený ze Saydnaya.

Jídlo a voda byly pravidelně odstřihnuty. Když přivezli jídlo, strážci ho často poházeli po podlaze v celách, kde se smíchalo s krví a špínou. Těch několik, kteří vězení Saydnaya opustí, často váží polovinu své tělesné hmotnosti, kterou měli, když tam přijeli.

Saydnaya také měla svůj vlastní set „speciálních pravidel.“ Vězni nemají dovoleno vydávat žádné zvuky, mluvit nebo ani šeptat. Jsou nuceni zaujmout určité pozice, když stráže přijdou do cel a pouhý pohled na ně je potrestán smrtí.

Mezinárodní společnost, zejména Rada bezpečnosti OSN, musí přijmout okamžitá a naléhavá opatření, aby ukončila toto utrpení.

„Pevné rozhodnutí musí být učiněno Radou bezpečnosti OSN. Nemůže zavírat oči před těmito hrozivými zločiny a musí přijmout rezoluci požadující, aby syrská vláda otevřela svá vězení pro mezinárodní pozorovatele. Rada OSN pro lidská práva musí okamžitě požadovat nezávislé vyšetřování závažných porušení mezinárodního práva,“ řekl Lynn Maalouf.