Jevgenij Vitiško je v Rusku dlouho a dobře znám díky svým aktivitám v oblasti práv na ochranu životního prostředí, díky vedení kampaní proti nekompetentním rozhodnutím úřadů během pořádání Olympijských her v Soči a díky boji proti korupci v krasnodarské oblasti. V roce 2012 byl podmíněně odsouzen za údajné autorství hanlivých nápisů, jež měl napsat na zdi domnělého letního sídla někdejšího guvernéra krasnodarské oblasti Alexandra Tkačeva. Nápisy hlásaly, že Alexandr Tkačev je zloděj. 20. prosince 2013 soud podmíněný rozsudek změnil a poslal Jevgenije Vitiška na tři roky do vězení. Memorial Human Rights Centre ho prohlásil za politického vězně a  Amnesty International za vězně svědomí. Po nekonečné práci jeho právníků, veřejně známých občanských aktivistů, evropských politiků a organizací zasazujících se o ochranu životního prostředí a o zachovávání lidských práv ho soud v prosinci 2015 podmíněně propustil, avšak uvalil na něj tzv. ochranný dohled. Jevgenij Vitiško nesmí opustit území svého trvalého bydliště.

22. prosince tomu byl rok, kdy jste byl změnou rozsudku podmíněně propuštěn z vězeňské kolonie v Tambovské oblasti. Pokud nedojde ke změně na vás uvalených opatření, měl byste být s konečnou platností svobodný v březnu 2017. Co pro vás bylo v tomto roce nejdůležitější? Myslím, že podstatné jsou všechny naše aktivity a myšlenky. Zatím bylo nejdůležitější zůstat venku a nevrátit se do vězení. Mám však na kotníku monitorovací náramek. Neustále si musím dávat pozor na to, co řeknu nebo napíšu na Internet, protože ruské úřady FSB, místní úřady nebo policie si mohou kdykoli nalézt záminku a poslat mě zpátky do vězení.

Vy máte monitorovací náramek? Vůbec jsem ho neměl dostat. S touhle věcí nebo serepetičkou (jak tomu říká moje přítelkyně), žiji už téměř rok. Na nošení to zas tak nepohodlné není, pouze musím každý den absolvovat úřední kontrolu.

Jak to bylo s dopisy a pohlednicemi, které vám byly posílány? Ze kterých zemí jich přišlo nejvíc? Dopisy, které dostanete do vězeňské kolonie, jsou samostatným a navýsost zajímavým tématem. A nejen proto, že jsou zdrojem často jediných informací. Dopisy od různých organizací a lidí z celého světa pro mne byly příjemným překvapením a velmi mne potěšily. Dostával jsem jak jednotlivé dopisy, tak objemné obálky obsahující mnoho dopisů. Než je ale dopis předán odsouzenému, musí být zkontrolován vězeňským zaměstnancem, což je nepříjemné, ale vězeňské předpisy to tak stanovují. Dostal jsem dopisy a pohlednice s vánočními a novoročními přáními. Ve všech byla slova vyjadřující podporu; lidé mi přáli sílu, odvahu a víru. A já jsem silný zůstal. Nejvíc dopisů přišlo z Nizozemska, Francie, Švédska, Velké Británie a USA. Dorazily však i dopisy z Jižní Afriky, Austrálie a pochopitelně z Ruska. Někteří dokonce přidali své kresby a obrázky, které mám samozřejmě také.

Dostal jste nějaký zvlášť pozoruhodný nebo neobvyklý dopis? Výjimečné mi vždy připadaly dopisy napsané celou třídou nebo dokonce školou. Největší dojem na mne udělal systém výuky žáků, který klade důraz na výchovu k občanství. Student se stává platným občanem své země a nezapomíná na podporu lidí z jiných měst či zemí, lidí, kteří jsou vystaveni násilí ze strany státu. Díky tomu jsem si uvědomil, že chci být součástí Amnesty International, HRW (nejspíš Human Rights Watch - doplňte si vámi používaný český ekvivalent) a mnoha dalších organizací poskytujících praktickou a morální podporu politickým vězňům, společenským aktivistům, novinářům a obhájcům lidských práv. Podobně jako občanskoprávní organizace rozesílám dopisy na podporu osob vězněných v Rusku a sepisuji petice a žádosti o řádné vyšetřování.

Z dopisů, jež jsem dostal do vězeňské kolonie, jsem se dozvěděl o akcích a demonstracích pořádaných na celém světě lidmi, kteří žádali mé propuštění. To mě povzbuzovalo a dávalo mi sílu dál žít. I v Rusku byly v mé záležitosti nějaké protesty. Jsem nesmírně vděčný všem, kteří vyšli do ulic protestovat proti mému nezákonnému uvěznění.

Máte dopisy a pohlednice, které jste dostal? Samozřejmě, z kolonie jsem si je všechny odnesl. Je jich více než 20 000 a mají pro mne velký význam. Upřímně všem pisatelům děkuji. Na mnohé jsem odpověděl ještě v průběhu mého věznění, netuším však, jestli adresátům dorazily. Svou vděčnost jsem také vyjádřil prostřednictvím ruské kanceláře Amnesty International.

Zúčastníte se v nastávajícím roce nějakých společenských kampaní? Navzdory výhrůžkám, hrozbě uvěznění a dalším potížím se dál angažujeme v oblasti ochrany životního prostředí. Neustaneme v boji za ochranu Kavkazského národního biosférického parku. Budeme dále apelovat na mezinárodní společenství a informovat o ničení místa, které je zahrnuto do Světového dědictví UNESCO. Pokud o místo přijdeme, nebude již možné jej obnovit, což je, myslím, prvořadá záležitost.

Ruská ústava říká, že každý má právo na příznivé životní prostředí. Domníváte se, že je v Rusku možné toto právo hájit v situaci, kdy jsou porušována nejzákladnější práva? Je to nejen možné, je to dokonce nezbytné. Čím víc lidí se do takového procesu zapojí, tím větší dopad jejich aktivita přinese. Může se zdát, že bezohledný přístup k přírodě a její nerozumné využívání nelze zastavit. Avšak jak jsme již viděli, chybná administrativní rozhodnutí mohou být dříve či později zvrácena a nápravný proces zahájen. Zastavíme-li proces ničení v jeho raném stádiu, máme lepší vyhlídky na nápravu poškození. Proto jsme vždy bojovali a vždy bojovat budeme. A to za právo chránit a uchovat drahocenné přírodní oblasti: lesy, přírodní zdroje, přirozená útočiště, řeky a moře. Vyzývám všechny ruské občany, aby se hluboce zamysleli nad prostředím, ve kterém budeme všichni žít.

Otevřeně podporujete lidi s různými politickými názory. Přispělo vaše věznění k uvědomění si významu obrany lidských práv? Ovšem. O politické názory se nestarám. Daleko důležitější jsou pro mne morální hodnoty, zásady, na kterých lidé lpí (bez ohledu na jejich politické názory) a jejich smysluplná poselství. To je důvod, proč lidi podporuji a snažím se jim pomáhat ze všech sil. A budu v tom pokračovat.

Co říkáte stovkám mučených a nespravedlivě vězněným lidem v Rusku i jinde ve světě? Přál bych si, aby se jejich počet snížil a mučení a ponižování ustalo. A doufám, že tito lidé neztratí víru ve správnost svého jednání. Spravedlnost dříve či později zvítězí a zlo bude potrestáno.

Ptala se Sofie Rusovová