„Postupovali jsme podle instrukcí vlády, která nám řekla: ,zůstaňte ve svých domovech a vyvarujte se vysídlení,‘“ řekl, „slyšeli jsme instrukce i v rádiu… a z letadel byly shazovány letáky. To je důvod, proč jsme zůstali doma.“

Krátce poté začaly padat bomby. Když se vystrašená rodina al-Tai schovala, zřítil se na ně vedlejší dům. Ráno 7 listopadu 2016 zemřelo šest lidí, včetně jejich 3leté dcery a 9letého syna.

Když jsem na začátku měsíce cestovala východním Mosulem, znovu a znovu jsem poslouchala různé verze podobného příběhu. Od rodin, které ztratily své příbuzné v leteckých útocích prováděných koalicí vedenou USA proti Islámskému státu. Naplněni hněvem a žalem obyvatelé Mosulu popisují, jak jim bylo výslovně řečeno, aby zůstali ve svých domovech. Poté v nich byli bombardováni.

Amnesty International opakovaně zdokumentovala podobné incidenty od zahájení vojenské kampaně loni v říjnu. Nyní je Mosul se zprávami, že nálety 17. března zabily více než 100 obyvatel čtvrti al-Jadidah v západním Mosulu, svědkem nárůstu civilních obětí. Irácké autority původně řekly, že tato úmrtí jsou důsledkem útoku IS, ale vojenské zdroje USA od té doby prohlásily, že Spojené státy „pravděpodobně sehrály roli“ a že zahájily vyšetřování.

Městská válka je vždy plná nebezpečí pro civilní obyvatelstvo a bylo by naivní doufat, že vojenská operace na osvobození Mosulu, od téměř tři roky trvající vlády Islámského státu, může proběhnout bez civilních obětí. Otázkou je, zda byla přijata všechna možná opatření k minimalizování utrpení civilního obyvatelstva. Instrukce iráckých autorit, aby obyvatelé Mosulu zůstali ve svých domovech, i když mohly být dobře zamýšleny, vedly ke zbytečným obětem. 

Před zahájením vojenské kampaně bylo pro obyvatele Mosulu, kterých je odhadem více než jeden milion, velmi obtížné město opustit. Ti, kteří byli při útěku chyceni Islámským státem, riskovali brutální potrestání, nebo dokonce smrt. Od začátku operace na osvobození města, která začala v říjnu, bylo vysídleno téměř 300 000 Iráčanů.

Mosul je viděn jako cena v boji proti Islámskému státu, ale mnoho obyvatel mi řeklo, že se cítí opuštěno. Někteří přemýšleli nahlas a uvažovali, zda instrukce, aby zůstali doma, nebyla vydána jen proto, aby se irácká vláda a mezinárodní komunita nemusely zabývat dalšími vysídlenými osobami. To by byla neuvěřitelně nehumánní kalkulace. Avšak při procházení Mosulem je snadné pochopit, proč si lidé zde žijící připadají jako poslední priorita.

Život v Mosulu je plný hororu. Mnoho obyvatel ztratilo naději, když jim irácké autority a mezinárodní komunita nedokázaly zajistit pomoc v nedávno osvobozených oblastech. Popsali, jak byli ponecháni, aby se prohrabávali horami trosek holýma rukama, když hledali těla svých milovaných.

Při průzkumu místa náletu v Hay al-Dhubbat, čtvrti ve východním Mosulu, jsem narazila na hlavu v troskách. Přeživší a příbuzní řekli, že zelený šátek identifikuje ženu, která byla zabita s jejími starými rodiči v koaličním náletu 10. ledna. Na dalších místech ve městě ležela těla mrtvých bojovníků Islámského státu uprostřed trosek, v rozích ulic, některá částečně ožrána toulavými psi.

Obyvatelé Mosulu se musí také vyrovnat se skutečností, že většina městské infrastruktury, konkrétně voda a elektřina, je zničená. Ženy a děti se uchýlily k vozíkům s kontejnery na vodu, ale i poté s ní musí šetřit.

„Máme dostatek na pití a vaření, ale nezbyde nám moc na umytí,“ řekl jeden z místních. Více než dva měsíce poté, co byla oblast osvobozena, zde nejsou žádná funkční zdravotnická zařízení. Několik malých klinik poskytuje nejzákladnější zdravotní péče. Ty však jen stěží postačující pro válečnou zónu.

Doktoři a sestry zde pracují bez nároku na mzdu a nemají dostatek léků a vybavení. Na jedné klinice mi personál ukázal, že jejich dvě ze tří sanitek jsou rozbité. Lidé, kteří utrpěli vážná zranění, musí často vydržet týdny a někdy i měsíce bez řádné péče.

Není překvapující, že jsou lidé zuřiví nad takovou destrukcí a zpochybňují načasování a metody operace v Mosulu.

„Bojovníci IS byli všude a my jsme s tím nemohli absolutně nic dělat,“ řekl Mohammed, obyvatel čtvrti Hay al-Dhubbat, který v koaličních náletech ztratil mnoho příbuzných. „Pokud je napadnete, zabijí vás. Řídí toto město dva a půl roku a během toho času byli zřídkakdy napadeni… Proč nyní ničí naše domy s našimi rodinami uvnitř, jen aby zabili dva nebo tři bojovníky IS na střeše?“

Zabíjení celých rodin v jejich domovech vyvolává vážně otázky nad výběrem cílů a zbraní koaličních sil. To, že IS používá lidské štíty, je dobře zdokumentováno. Ti, kteří provádí útok, jsou si dobře vědomi rizika pro civilisty a musí přijmout možná opatření k minimalizování škod. Tak proč jsou bojovníci IS, kteří si prorazili cestu na střechy nebo dvory v civilních oblastech, cíleni velkými bombami, které ničí domy?

Není divu, že se mnoho lidí cítí, jako by platilo za zločiny Islámského státu. Jeden muž mi popsal hrozivý moment smrti jeho pětiletého syna, který byl zabit šrapnelem z minometného náboje, který byl vystřelen do hustě osídlené oblasti: „Jeho hlava byla téměř úplně oddělena.“

Takové tragické ztrátě života možná nebylo úplně možné zabránit, ale mohlo a mělo být uděláno více proto, aby se riziko co nejvíce zmírnilo. Nedávné oznámení vyšetřování nahlášených 150 civilních úmrtí koalicí vedenou USA je vítané, ale přichází pozdě. Je zásadní, aby bylo nezávislé, více transparentní a efektivnější, než byla další nedávná americká vojenská vyšetřování útoků s vysokou úmrtností civilistů.

Po americkém bombardování MSF nemocnice v Kunduzu v Afganistánu, které zabilo 42 a zranilo 43 lidí v říjnu 2015, byla vyšetřování provedena v důsledku silného mezinárodního tlaku, ale nevedla k více než pár administrativním trestům. Z uvedených zjištění není jasné, proč byl útok povolen.

Znepokojující otázky o rozhodnutí iráckých a koaličních sil stále vyvstávají a někdo na ně musí odpovědět. Pokud budoucnost lidí v Mosulu, těch, kteří trpěli nejvíc pod tyranií Islámského státu, nebudou brány v potaz, bude to prázdné „vítězství“.