Zpráva s názvem Řecko: hranice naděje a strachu obsahuje nové důkazy o pokračujícím trestuhodném zacházení řeckých úřadů s lidmi, kteří riskují své životy, aby našli nové útočiště v Evropě. Tato praxe je přitom v přímém rozporu s mezinárodními závazky Řecka v oblasti lidských práv. Zpráva zároveň vyzývá EU, aby využila svou pravomoc zahájit soudní řízení proti Řecku pro nedostatečné dodržování jeho povinností.

„Zacházení s uprchlíky a migranty na hranicích Řecka je žalostné. Příliš často se tito lidé místo nového útočiště setkávají s násilím a zastrašováním. Existují případy, kdy byli uprchlíci svlečeni do naha, byl jim ukraden majetek nebo byli dokonce drženi pod ozbrojeným dohledem do doby, než byli posláni zpátky přes hranice do Turecka,“ popisuje situaci John Dalhuisen, programový ředitel AI pro Evropu a Střední Asii. „Lidé, kteří mají tohle na svědomí, jsou přitom státní zaměstnanci. Řecké orgány proto nesou plnou odpovědnost za tyto činy. Úřady musí otevřeně přiznat situaci a zajistit okamžitý konec této ilegální a často nebezpečné praxe zatlačování uprchlíků zpět.“

V praxi jde o hromadné vyhošťování uprchlíků zpět přes hranice, které právě překročili. Jsou to nezákonné deportace skupin lidí bez ohledu na individuální okolnosti a bez jakékoli možnosti požádat o azyl. Vše je přitom výslovně zakázáno v řeckém, evropském i mezinárodním právu.

V období mezi zářím 2012 a dubnem 2014 mluvili zástupci Amnesty International se 148 migranty a uprchlíky o jejich traumatických a často násilných zkušenostech s pokusy dostat se do Řecka. Téměř polovina z nich uvedla, že byla donucena vrátit se zpátky do Turecka, často i víckrát než jednou.

Nový průzkum Amnesty International ukazuje, že taková praxe je ze strany řeckých úřadů naprosto běžná a rozšířená. Děje se po celé délce hranic v regionu Evros na severovýchodě země, které hlídají tisíce příslušníků pohraniční stráže a také desetikilometrový plot. Stejně se s uprchlíky zachází i na ostrovech Lesbos, Chios a Samos v Egejském moři.

Masivní zatlačování uprchlíků zpět na řecko-turecké hranici

Dvě sestry, prchající před válkou v Sýrii, popsaly zástupcům AI zacházení, kterému byly ony a 40 dalších lidí vystaveni ze strany řecké policie poté, co překročili hranice z Turecka. Vypověděly, jak je muži s černými kuklami naložili na plastové lodě a převáželi je přes řeku Evros zpátky do Turecka: „Policisté…nám hrubě nadávali a popoháněli nás…Pak nás předali skupině mužů v černých kuklách a uniformách. Černých nebo tmavě modrých. Ti nám vzali všechny peníze a pasy. Pak nás po skupinách na malých lodích převáželi na tureckou stranu. Neměli jsme nic, jen své oblečení.“ Životy ztracené v moři

Skupina jedenácti Afghánců a Syřanů, osm z toho dětí, zemřela poté, co se potopila rybářská loď, na které spolu s dalšími lidmi utíkali. Na palubě jich bylo celkem 27 a loďka se potopila nedaleko ostrova Farmakonisi 20. ledna 2014. Dva přeživší, kteří ztratili své příbuzné, mluvili se zástupci Amnesty International. Popsali, že se loď potopila poté, co ji pobřežní stráž táhla velkou rychlostí za sebou směrem k Turecku a kličkovala. Úřady popřely, že by šlo o zatlačovací operaci.

6. března 2014 střílela řecká pobřežní hlídka ostrými náboji na malý člun se 16 syrskými uprchlíky, kteří se pokoušeli dostat na řecký ostrov Oinouses z Turecka. Tři lidé byli zraněni. Pobřežní hlídka tvrdila, že střílela v sebeobraně, protože loď uprchlíků se do té jejich snažila narazit. Syřané ale vypověděli, že takhle se věci rozhodně nestaly a že všichni měli ruce nad hlavami, aby ukázali, že jsou neozbrojeni. Jeden z uprchlíků řekl zástupcům AI: „Myslel jsem si, že to byly slepé náboje, ale pak jsem slyšel někoho křičet…jedna z dívek byla celá od krve. Všichni jsme se hrozně báli. Bylo to, jako bych nikdy neopustil válku.“

Pevnost Evropa

Současná politika v Bruselu, hlavním městě Evropské unie, je výrazně uchýlená směrem k odstrašování a prevenci migrace – místo aby poskytovala ochranu těm, kteří ji potřebují. EU poskytla Řecku od roku 2011 do konce roku 2013 přesně 227 576 503 eur na to, aby země zabránila vstupu uprchlíků a migrantů, ale jen 19 950 000 eur na to, aby je během stejného období podporovala.

S tím, jak kolem sebe Evropa staví – obrazně řečeno – stále vyšší zdi, vymýšlejí uprchlíci nebezpečnější trasy. Jen v Egejském moři se utopilo nebo se pohřešuje od srpna 2012 do letošního března nejméně 188 lidí, včetně malých dětí.

„Řecko je hraniční stát pevnosti Evropa. Přestože státy mají výsadu kontrolovat své hranice, nesmí to být nikdy na úkor životů a bezpečnosti těch, kteří hledají ochranu nebo prostě jen lepší život,“ dodává John Dalhuisen. „Zatlačování uprchlíků zpět je v jasném rozporu s právem EU. Evropská komise musí jednat okamžitě a musí zahájit soudní řízení proti Řecku kvůli těmto ostudným zásahům a jednou provždy je ukončit.“

Podpořte syrské uprchlíky v PETICI pro českou vládu.