Berta Cáceresová, přední ochránkyně životního prostředí, byla 2. března 2016 ve svém domě zavražděna, když se skupina ozbrojených mužů vloupala do jejího domu a zastřelila ji. Útok očividně souvisel s její činností v oblasti lidských práv. Tento případ poukazuje na obrovské problémy, jimž jsou vystavováni ti, kteří v Hondurasu brání životní prostředí a právo na půdu. Cáceresová v roce 1993 spoluzaložila Národní výbor lidových a domorodých organizací v Hondurasu (COPINH) a neúnavně bojovala za práva původního kmene Lenca. 

V letech 2013 až 2015 protestovali členové COPINH proti společnosti Desarrollos Energéticos (DESA), která stála za projektem hydroelektrické přehrady Agua Zarca. Berta Cáceresová a její kolegové z COPINH se stali terčem řady útoků a výhružek ze strany orgánů a nestátních subjektů, kteří jejich činnost považovali za hrozbu svým obchodním zájmům. 

V roce 2009 přijala Meziamerická komise pro lidská práva (IACHR) předběžná opatření na ochranu Berty Cáceresové, ale honduraské úřady je nevzaly za své. V listopadu roku 2015 byla minimálně třikrát střelena, když se nacházela ve vozidle COPINH; dále byla podrobována dohledu, hrozbám únosu, vyhrožováno bylo jejím dětem, čelila útokům, násilným prohlídkám, kriminalizaci své práce s cílem umlčet a odradit ji a ostatní od práce. 

Zastrašování Bertiny komunity však nekončí její vraždou. Mezi 3. a 12. březnem 2016 byla její rodina, kolegové a členové dalších národních a mezinárodních organizací na mezinárodním setkání původního obyvatelstva napadeni ozbrojenci. Policie útoku na místě nijak nezabránila. Až poté, co účastníci policii přesvědčili, aby zakročila, byli členové COPINH a dalších organizací vyprovozeni z oblasti.

Vyšetřování vraždy Berty Cáceresové „pokračuje“, ale bylo zahájeno bez zohlednění možnosti, že její smrt mohla souviset s konkrétními činnostmi v oblasti lidských práv. Toto opomenutí zúžilo právo rodiny na efektivní a důkladné vyšetřování. Měsíc po její smrti však úřady uvedly, že jsou v úvahu různé scénáře vyšetřování, včetně otázek souvisejících s její prací v oblasti lidských práv. Osm lidí bylo zadrženo na základě předpokládané účasti na zabití Berty Cáceresové. Patří mezi ně mj. i manažer společnosti DESA, vojenský důstojník a bývalý vojenský důstojník, který dohlížel na bezpečnost projektu Agua Zarca. Rodina Berty Cáceresové však tvrdí, že čelí značným potížím v přístupu ke spisům a při snaze o zapojení se do vyšetřovacího procesu.

Intenzivní útoky vůči Bertě Cáceresové a ostatním obráncům lidských práv účinně brání organizacím, komunitám i občanské společnosti ve výkonu práce. 

PAMÁTKA OBRÁNCŮM LIDSKÝCH PRÁV: OSLAVUJME TY, KTEŘÍ BYLI ZABITI PŘI OBRANĚ LIDSKÝCH PRÁV  

Odhaduje se, že více než 3 500 obránců lidských práv bylo od roku 1998, kdy byla přijata Deklarace o obráncích lidských práv, zabito za pokojnou a mírumilovnou práci. V listopadu 2016 spustila koalice národních a mezinárodních lidskoprávních organizací, včetně Amnesty International, pamětní webovou stránku a databázi sloužící k připomenutí všech obránců lidských práv, kteří byli od roku 1998 zabiti státními či nestátními aktéry. Ve většině případů nebyl za tyto trestné činy nikdo odsouzen, a dokonce ani obviněn. (www.hrdmemorial.org) 

Obránci lidských práv jsou často vystavováni osobním či individuálním útokům ze strany vlád nebo nestátních subjektů, a to s cílem odradit je od výkonu práce. Způsoby se různí, a sice od výhrůžek, bití, nucených zmizení až k zabíjení, případně jsou proti nim vedeny očerňující kampaně a trolling, vždy s cílem stigmatizovat daného člověka a jeho práci, nebo ho stíhat na základě falešných obvinění. Ať už jsou tyto činy páchány státními či nestátními orgány, vždy je jejich cílem ukončení aktivit v oblasti ochrany lidských práv, a zároveň slouží i jako varování pro ostatní, aby se podobných aktivit zdrželi. 

ZABÍJENÍ A NUCENÁ ZMIZENÍ

Zřídkakdy proběhne den, kdy by nebyl hlášen útok na obránce lidských práv. Podle Front Line Defenders, nevládní organizace založené na ochranu obránců lidských práv v nebezpečí, přišlo v roce 2015 o život 156 obránců lidských práv a o rok později 281. Na americkém kontinentu se odehrála většina zabití; v roce 2015 více než polovina a v roce 2016 více než tři čtvrtiny. V druhém analyzovaném roce zároveň pracovalo 49 % zabitých v oblasti ochrany životního prostředí, půdy a území a čítalo mnoho domorodých obránců lidských práv. Když je obránce lidských práv napaden či zabit, zřídkakdy se jedná o ojedinělý útok, ale často bývá vyvrcholením, jemuž předchází řada hrozeb a varování. V mnoha zemích úřady tyto hrozby nijak nevyšetřují a jen vzácně reagují adekvátně v případě, kdy je člověk vážně zraněn či usmrcen. Tato pasivita způsobuje faktickou beztrestnost pachatelů a motivuje je k opakovaným hrozbám a útokům. 

V březnu 2016 zabili neznámí útočníci lidskoprávního aktivistu Abdula Basita Abu-Dahaba, když do jeho automobilu v libyjské Berně nastražili bombu. Dne 1. června 2016 byla ve svém rodném městě Mariveles na Filipínách zastřelena přední environmentální aktivistka Gloria Capitan, která protestovala proti rozšiřování těžby uhlí. Stavěla se proti využívání skladovacího zařízení na uhlí a rozšiřování uhelné elektrárny, která ohrožovala zdraví a život místní komunity. K dnešnímu dni nebyl za její vraždu nikdo přiveden k odpovědnosti. 

Marcel Tengeneza, obránce lidských práv z Demokratické republiky Kongo (DRC), byl v prosinci 2016 zastřelen dvěma neznámými útočníky ve vojenských uniformách. Pracoval pro Regionální radu rozvoje nevládních organizací. Jeho kolegové jsou přesvědčeni, že se stal terčem útoku díky své účasti na semináři pořádaném Radou starších pod vedením Stabilizační mise OSN v Demokratické republice Kongo (MONUSCO). Jeho rodina stále usiluje o důkladné vyšetření jeho smrti. V lednu 2017 byly jeho manželka a dvě malé děti drženy dvě hodiny v zadržovací cele se dvěma vězni. Neboť předtím se jeho žena pokusila setkat s úředníky z vojenské prokuratury v Kanyabayongu, aby s nimi prodiskutovala případ svého manžela. 

V lednu 2017 bylo v Kolumbii zabito 10 obránců lidských práv, což je téměř dvojnásobek měsíčního průměru z roku 2016. Dne 17. ledna 2017 bylo nalezeno tělo lidskoprávní aktivistky Emilsen Manyoma a jejího partnera Joe Javiera Rodallega ve městě Buenaventura, v oblasti Valle Del Cauca. Emilsen Manyoma byla vůdkyní sítě nazvané Komunity budující mír v teritoriích (CONPAZ) v Bajo Calima, která reprezentuje v oblasti sociální a environmentální spravedlnosti práva domorodých kmenů a rolníků.

Organizace a rodiny se často roky snaží o to, aby byli pachatelé hnáni za své zločiny k odpovědnosti. Pokusy o zajištění spravedlnosti, či dokonce pravdy o zabíjení mohou však v konečném důsledku ohrozit je samotné či ostatní, což může vyústit v další hrozby a zabíjení. 

V některých zemích dochází k útokům ve formě únosů či nucených zmizení. Nucené zmizení kritiků vlády je běžnou praktikou v Zimbabwe. Itais Dzamara, novinář a aktivista podporující demokracii, byl v březnu 2015 unesen pěti neznámými muži na předměstí hlavního města Harare. Dva dny před svým únosem hovořil na shromáždění, kde vyzýval k přijetí kroků k řešení zhoršující se ekonomické situace v Zimbabwe. V době napsání tohoto článku jsou jeho osud a místo pobytu neznámy a úřady dosud nepodnikly kroky vedoucí k vyšetření jeho nuceného zmizení. 

Burundský novinář Jean Bigirimana nebyl viděn od června 2016, tedy od svého zadržení lidmi, o nichž se lze domnívat, že jsou členy Burundské národní zpravodajské služby. Nezávislý novinář byl napaden po neúspěšném pokusu o převrat v květnu 2015 poté, co se prezident Pierre Nkurunziza rozhodl napotřetí usilovat o prezidentský úřad, ačkoliv je dle mnohých tento krok v rozporu s Burundskou ústavou a Dohodou z Arushi, která ukončila desetiletí trvající občanskou válku. 

Lidskoprávní aktivista Ervin Ibragimov, etnický krymský Tatar z Bakčisaraje nacházející se ve střední části Krymu byl naposledy viděn 24. května 2016. Několik dní před svým zmizením si stěžoval svým kamarádům, že je sledován. Záběry z kamerového systému CCTV zaznamenané v den jeho zmizení ukazují, že skupina mužů někoho násilně nakládá do minidodávky. Ervin Ibragimov je členem Světového kongresu krymských Tatarů, mezinárodní organizace podporující práva krymských Tatarů a jejich kulturní dědictví. Organizace byla zřízena v roce 2014 po okupaci a ilegální anexi Krymského poloostrova ze strany Ruské federace. Od toho roku došlo k mnoha nuceným zmizením krymských Tatarů. 

V Pákistánu se pohřešují čtyři obránci lidských práv, kteří zmizeli v lednu roku 2017 poté, co je pravděpodobně unesly bezpečnostní síly. Salman Haider, akademik a básník, a bloggeři Asim Saeed, Ahmed Raza Naseer a Wagas Goraya se znovu shledali se svými rodinami po více než třech týdnech od únosu. Ze strany zakázané ozbrojené skupiny Laskar-e- Jhangvi bylo jejich rodinám údajně vyhrožováno smrtí. Pátým zadrženým aktivistou byl Samer Abbas, šéf Občanské progresivní aliance Pákistánu, který zmizel 7. ledna 2017 v Islámábádu, kde pracoval. Jeho osud a místo pobytu zůstávají neznámé.

Uvedená pětice aktivistů využívala online prostředky jako např. Facebook, kde šířila své názory na lidskoprávní otázky v Pákistánu a byla obzvláště kritická vůči náboženskému militantismu a vojenskému establishmentu. V souvislosti s jejich zmizením je některá pákistánská média obviňují z údajné „protistátní“ aktivity, spojují je s údajně rouhačskou facebookovou stránkou „Bhensa“ a v některých případech je obviňují z podněcování násilí. 

(odkaz na report v angličtině)

Obránci lidských práv jsou lidé, kteří si zaslouží náš obdiv a podporu - třeba i pravidelným dárcovstvím.