Íránské soudní a bezpečnostní orgány vedou zákeřný boj proti obráncům lidských práv od roku 2013, kdy se stal prezidentem Hasan Rúhání. Chyceni v sítích represí: Íránští  obránci lidských práv v ohrožení podrobně popisuje, jak mnozí aktivisté zabývající se lidskými právy - často označováni jako "zahraniční agenti" a "zrádci"  ve státních sdělovacích prostředcích - jsou stíháni a uvězněni za falešná obvinění v souvislosti s  "národní bezpečností". Je to velká rána nadějím na reformu lidských práv, vzbuzených během první volební kampaně prezidenta Rúháního. Někteří aktivisté byli odsouzeni na více než 10 let za mřížemi třeba za kontakt s organizacemi OSN, EU nebo organizacemi zabývajícími se lidskými právy, včetně Amnesty International.

 

„Je to trpká ironie, že iránské úřady se chlubí svou větší angažovaností s OSN a EU, obzvláště v důsledku jaderné dohody, a obránci lidských práv, kteří měli kontakty  s těmi samými  institucemi, jsou považováni za zločince," řekl Philip Luther, ředitel výzkumu a advokacie Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku.

 

„Spíše než propagovat nebezpečný mýtus, že obránci lidských práv představují hrozbu pro národní bezpečnost, měly by se íránské úřady zaměřit na řešení legitimních obav, které vyvolávají. Toto jsou lidé, kteří riskovali všechno, aby vybudovali humánnější a spravedlivější společnost - je strašlivé, že jsou tak krutě trestáni za svou statečnost."

 

Amnesty vyzývá EU, která v roce 2016 oznámila plány opětovného zahájení dvoustranného dialogu o lidských právech s Íránem, aby otevřeně a co nejsilněji mluvila proti pronásledování obránců lidských práv v zemi.

 

„Mezinárodní společenství, a zejména EU, nesmí mlčet o nehorázném zacházení s obránci lidských práv v Íránu," řekl Philip Luther.

 

„Namísto uklidňování íránských úředníků by EU měla naléhavě vyzvat k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech, kteří byli uvězněni kvůli svému nenásilnému aktivismu v oblasti lidských práv. Systém musí přestat zneužívat aktivisty.“

 

Zpráva poskytuje komplexní přehled o zásahu zaměřeném na širokou škálu obránců lidských práv z klíčových oblastí boje za lidská práva v Íránu. Zdůrazňuje 45 případů, včetně agitátorů proti trestu smrti, aktivistů za práva žen, menšin, odborářů, právníků v oblasti lidských práv a aktivistů, kteří hledají pravdu, spravedlnost a reparaci pro hromadné mimosoudní popravy a vynucená zmizení v 80. letech. 

 

Věznění obránců

 

V uplynulých čtyřech letech iránské soudy snížily práh pro vyvolání vágních a rozsáhlých obvinění souvisejících s vnitrostátní bezpečností a zároveň prudce zvýšily délku trestů odnětí svobody udělených odsouzeným obráncům lidských práv. V mnoha případech byli lidé odsouzeni k dlouhým uvězněním, někdy i přes deset let, za činy, které by dokonce neměly být považované za zločiny. Mezi ně patří kontakt s OSN a EU, stejně jako s médii, mezinárodními sdruženími a lidskoprávními skupinami, které se nacházejí mimo Irán, včetně Amnesty International.

 

Jedním z nejvíce charakteristických je případ kriticky nemocného lidskoprávního aktivisty Arashe Sadeghiho, který je na 19 let uvězněn za "trestné činy", které zahrnují komunikaci s Amnesty International a zasílání informací zvláštnímu zpravodaji OSN a členům Evropského parlamentu o situaci lidských práv v Íránu.

 

Navzdory jeho kritickému stavu úřady opakovaně zablokovaly jeho převoz do nemocnice mimo vězení jako odvetu za hladovku, kterou uskutečnil v období od října 2016 do ledna 2017, na protest proti uvěznění své ženy.

 

Významná obránkyně lidských práv Narges Mohammadiová, která vedla Centrum obránců lidských práv v Íránu, je na 16 let ve vězení v souvislosti s její prací na lidských právech. Stíhání proti ní vzniklo kvůli setkání s bývalou šéfkou zahraniční politiky EU Catherine Ashtonovou na Mezinárodním dni žen v roce 2014.

 

Rachel Rahemipourová byla odsouzena k jednomu roku vězení poté, co podala stížnost k OSN o vynuceném zmizení svého bratra a neteře během osmdesátých let.

 

Alireza Farshiová, členka íránské ázerbájdžánské turecké menšiny, dostala 15letý trest odnětí svobody za "trestné činy", mezi které patřilo napsání dopisu UNESCO, protože chtěla uspořádat akci připomínající Mezinárodní den mateřského jazyka.

 

„Jedná se o zlověstný a záměrný pokus íránských úřadů o odříznutí obránců lidských práv od vnějšího světa a zabránění tomu, aby napadali  oficiální verze o situaci v oblasti lidských práv v zemi," řekl Philip Luther. 

 

Nespravedlivé soudy 

 

Obránci lidských práv, jejichž případy jsou uvedeny ve zprávě, byli vždy odsouzeni, po velice  nespravedlivých procesech.

 

Soudní řízení jsou často extrémně krátká. Například Atena Daemiová a Omid Alishenas, agitátoři proti trestu smrti,  byli odsouzeni k 14 a 10 letům věznění poté, co soud v březnu 2015 trval jen 45 minut. Jejich rozsudky byly později po odvolání sníženy na sedm let.

 

Soudní procesy obránců lidských práv se obecně konají v atmosféře strachu. Právníci se potýkají s řadou represivních opatření – třeba pokusy úřadů svévolně jim zamezit  navštěvování obžalovaných osob nebo komunikaci s nimi v soukromí. Často jim taky brání v přístupu k soudním spisům.

 

Lidskoprávní advokáti, kteří se staví proti mučení a nespravedlivým soudním procesům, také už čelí vytrvalému obtěžování, vydírání a trestům odnětí svobody. Prominentní advokát za lidská práva Abdolfattah Soltani je od  roku 2011 na 13 let ve vězení za jeho odvážnou práci v oblasti lidských práv v Centru pro obhájce lidských práv.