^{© Getty}

Na svém zasedání 24. července 2017 česká vláda projednala a následně vzala na vědomí výroční zprávu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR o obchodu s vojenským materiálem za rok 2016. Podle tohoto dokumentu byl v roce 2016 vyvezen vojenský materiál za 18,6 miliardy korun, čímž vzrostl objem exportu od roku 2015 o dalších 25 %. Čeští zbrojaři tak zaznamenávají neustálý nárůst tržeb.

Amnesty International považuje za alarmující, že čeští zbrojaři nevyváží jenom do zemí, kde jsou místní režimy stabilní a v principu nerepresivní. Vývoz do nestabilních zemí představuje hrozivých 44%, což je v absolutních číslech větší objem než v roce 2015. Podle dat zveřejněných ve výroční zprávě za rok 2016 je stále více normální dodávat vojenský materiál represivním režimům, které ho následně účinně využívají proti svým kritikům, civilnímu obyvatelstvu nebo kde hrozí riziko jeho přeprodávání.

Mezi nejvíc problematické země patřily Spojené Arabské Emiráty, Egypt či Saúdská Arábie. Jde o země, kde často neexistuje jakákoliv kontrola ozbrojených složek nebo nezávislé soudnictví a policie. Zároveň se jedná o země, které často hrubě porušují lidská práva a v rámci boje proti terorizmu pronásledují jakékoliv kritické hlasy, které zaznívají.

I když jsou transfery často omlouvány bezpečnostními nebo zahraničněpolitickými zájmy České republiky, jejich možný dlouhodobý efekt není z pohledu Amnesty International dostatečně reflektován. Především z pohledu dodržování alespoň základních lidských práv vzbuzují tyto transfery objektivní pochybnosti o kvalitě vyhodnocení lidskoprávních rizik. 

Nová výroční zpráva a trend z posledních let naznačují, že export vojenského materiálu z České republiky neustále roste, přičemž se tak děje na úkor lidských práv, která ustupují ekonomickým zájmům.

„Česko stále více vyváží do zemí, které nedodržují lidská práva. Nejen, že jsou zde často zbraně zneužívány, je i velmi složité pohyb zbraní kontrolovat a sledovat. O koho jde a jak respektuje lidská práva, to není pro úřady žádným tajemstvím. Navíc sledujeme jasný trend kontrolu nadále omezovat, což by bylo nejenom nemorální, ale odporovalo by i základním legislativním normám,“ vysvětluje Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International ČR.

Standardy, které by měla Česká republika ve svém licenčním systému implementovat, ale často podléhají neveřejným zahraničněpolitickým zájmům, které obcházejí i závazné standardy na úrovni Evropské unie. V tom by pro ČR, jako i pro všechny země EU, mělo být vodítkem osm kritérií Společné pozice Rady EU 2008/944/SZBP. Posouzení lidskoprávních rizik je hned druhým na tomto seznamu. V praxi ale dochází k rozdílnému vyhodnocování, které v konečném důsledku nemusí být závazné. Vzniká tak paradox, při kterém jasně stanovené kritéria podléhají subjektivní interpretaci národních států a jejich obchodněpolitických zájmů. Lidská práva, jak se zdá, tento boj prohrávají.

„Situaci by jednoznačně prospělo více koordinace a společných postupů ve vyhodnocování rizik exportů. Dnes se totiž konkurence mezi zbrojaři často přenáší na politickou půdu na úkor ochrany lidských práv,“ dodává Balcar.