Dvacetiletý Saleh z Eritrey vstoupil na území Libye v říjnu 2015 a okamžitě ho umístili do hangáru v Bani Walid, který spravují překupníci. Během 10 dní, po které tam byl držen, byl svědkem toho, jak usmrtili muže elektrickým proudem, protože jim nebyl schopen  zaplatit. „Řekli nám, že pokud další nebudou platit, potká je stejný osud,“ sdělil.

Z rozhovoru Amnesty International, 15. května 2016, CARA - Bari, Puglia, Itálie.

Stovky tisíc uprchlíků a migrantů - většinou ze subsaharské Afriky - cestují do Libye, aby utekli před válkou, pronásledováním nebo extrémní chudobou. Chtějí se usadit v Evropě. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) identifikovala v Libyi 276 957 migrantů, ale domnívá se, že reálně jich je v zemi kolem 700 000 až 1 milion. Dle aktuálních informací může být uprchlíků v Libyi na 666 717.^[1] Podle UNHCR je v Libyi asi  35 600 registrovaných uprchlíků a žadatelů o azyl^[2], necelá polovina z nich (téměř 44 %) jsou Syřané.^[3]

Přestože byla za pomoci OSN vytvořena v Libyi vláda národní jednoty, boje v jednotlivých částech země dále pokračují, zejména v Benghází, Derně a Sirtě. Kvůli bezpráví a násilí, které v zemi neustále bují, vznikl prostor pro obchodování s lidmi, které je velmi výnosné. Týká se to cest podél jižní Libye až k severnímu pobřeží u Středozemního moře, odkud odplouvají lodě do Evropy.

Amnesty International mluvila v roce 2016 s mnoha uprchlíky a migranty, kteří popsali týrání ve všech fázích jejich cesty od příjezdu do Libye až do doby, než se dostali k pobřeží. Běžnou praxí jsou í únosy, vydírání, sexuální násilí, zabíjení, mučení a náboženské pronásledování ze strany pašeráků, překupníků, organizovaných kriminálních gangů a ozbrojených skupin. Někteří uprchlíci žili v Libyi několik let, ale nakonec museli uprchnout před obtěžováním či napadání místními gangy, policií nebo ozbrojenými skupinami. Ženy, se kterými Amnesty International dělala rozhovory, vypověděly, že znásilňování je natolik běžnou záležitostí, že před cestováním užívají antikoncepci.^[4]

Uprchlíci a migranti již ohlásili, že překupníci je zadržují, aby z jejich rodin dostali výkupné. Jsou drženi v příšerných podmínkách, špíně, trpí nedostatkem jídla a vody, jsou opakovaně biti, obtěžováni a uráženi.

Z výpovědí, které se podařilo shromáždit v květnu 2016, vyplynuly šokující případy týrání migrantů a uprchlíků  i libyjskou pobřežní stráží a také v detenčních zařízení pro migranty v Libyi. Uprchlíci i migranti popsali střílení a bití během zadržování pobřežní stráží a následné týrání a špatné zacházení v detenčních zařízeních. Uprchlíci a migranti, kteří jsou zadrženi při pokusu o útěk do Itálie, jsou běžně umisťováni do detenčních zařízení pro migranty v Libyi. Od roku 2011 získala Amnesty International mnohé výpovědí od lidí, kteří těmito centry prošli, včetně mužů, žen a dětí bez doprovodu. Podrobně popsali strašné podmínky, násilí a sexuální zneužívání v centrech napříč Libyí.^[5] Nejnovější získané důkazy potvrzují, že na této situaci se nic nezměnilo.^[6]

Tato centra řídí Oddělení pro boj s nelegální migrací (DCIM), které formálně spadá pod kontrolu libyjského ministerstva vnitra, ale ve skutečnosti řídí mnoho z nich členové ozbrojených skupin. Libyjská vláda národní jednoty, která má mezinárodní podporu, ještě nezískala efektivní kontrolu nad těmito centry. Libyjské zákony trestají nelegální vstup, odchod a pobývání v zemi a dovolují časově neomezené zadržení cizích příslušníků za účelem deportace. Vězni jsou v centrech často drženi několik měsíců bez možnosti kontaktovat své rodiny či právníky a nejsou tak schopni se nijak hájit a čelit svému uvěznění nebo žádat o ochranu. To vše se děje kvůli neexistenci azylových zákonů nebo azylového systému jako takového.