Přestože v 90. letech došlo k významnému poklesu násilí ve Střední Americe, v poslední dekádě aktivity gangů (tzv. maras) a organizovaný zločin opět narůstají. Z tohoto důvodu je tzv. Severní trojúhelník (Salvador, Honduras a Guatemala) považován za jeden z nejnebezpečnějších regionů ve světě.^[1] Tato „nová realita“ velmi změnila push faktory, které ovlivňují migrační toky v oblasti Střední Ameriky, Mexika a Spojených států. Přetrvávající násilí v Severním trojúhelníku způsobuje, že čím dál více lidí z této oblasti utíká nejen za vidinou lepší budoucnosti, ale také proto,  aby si zachránili holý život. Mnoho z těchto lidí má legitimní důvody žádat o mezinárodní ochranu. Nicméně země, do nichž prchají (a mezi nimi zejména USA a Mexiko) v tomto poskytnutí ochrany selhávají.

Země Severního trojúhelníku se stále snaží minimalizovat jakékoli spojení mezi násilím a emigrací a jako důvody migrace uvádějí snahy o lepší ekonomickou situaci nebo sloučení  rodin.  Jenomže obrovský nárůst žádostí o azyl po celém světě od obyvatel Severního trojúhelníku poukazuje na změnu faktorů, které vedou lidi k emigraci: počet žadatelů o azyl ze Salvadoru, Guatemaly a Hondurasu se zvýšil z 8 052 osob v roce 2010 na 56 097 osob v roce 2015. To je 597% nárůst během 5 let.^[2] K červnu 2018 byl celkový počet uprchlíků z těchto zemí 312 000, tedy pětkrát víc než v roce 2014. ^[3]

Počet lidí, kteří prchají ze zemí Severního trojúhelníku, je v současné době na úrovni, která byla naposledy zaznamenaná během ozbrojených konfliktů v 80. letech. Zoufalá situace se navíc odráží v demografii - prchá více žen, mladých lidí a dětí (samostatně nebo s celou rodinou) a LGBT lidí, kteří jsou ve velkém ohrožení.

Změny v přístupu k imigraci v Severní Americe měly velký dopad na lidi, kteří prchali na sever. Jedna z nejdramatičtějších změn se týká deportací. Většina lidí ze Střední Ameriky je deportována zpět do zemí svého původu z Mexika, tedy ještě před tím než se vůbec dostanou na území USA.

Neochota vlád zemí Severního trojúhelníku připustit, jak velký vliv má  násilí na nárůst emigrace má jeden velký důsledek:  násilné návraty. Deportace zpět do zemí Severního trojúhelníku sice existuje tak dlouho, co existuje i migrace, ale lidé, kteří jsou násilně vráceni poté, co utíkali před násilím, čelí mnohem většímu nebezpečí než ti, kteří prchají z ekonomických důvodů. V květnu 2016 vydala Meziamerická komise pro lidská práva opatření, ve kterém vyzývala USA, aby zastavily jakékoli snahy o deportaci salvadorské ženy a její dcery, protože jejich životy by tak byly ohroženy.^[4] Žena a její dcera žádaly o azyl v USA a tvrdily, že jsou oběti znásilnění a hrozí jim násilí ze strany  gangů. Jejich žádost byla zamítnuta.

Amnesty International dělala ve všech třech zemích vlastní výzkum, ze kterého vyplynulo následující: snaha vlád ochránit svoje navrácené občany končí v momentě, kdy tito lidé opustí přijímací středisko, neexistují žádné efektivní mechanismy ochrany. V důsledku toho jsou ti, kteří se navrátí do své země,  v mnohem větším ohrožení. V mnoha  zemích se vlády spoléhají na organizace zřízené občanskou společností,  které mají zajistit základní pomoc, kterou deportovaní potřebují.

^[4] Meziamerická komise pro lidská práva, Rezoluce 30/2016, Preventivní opatření č. 297-16, Záležitost E.G.S. a A.E.S.G, týkající se USA, 11. května 2016, www.oas.org/es/cidh/decisiones/pdf/2016/MC297-16-Es.pdf. .