Syrští uprchlíci do Libanonu

Libanon přijal více než 976 tisíc uprchlíků ze Sýrie, z nichž je 55 procent dětí. Je také domovem zde žijících palestinských uprchlíků (250 uprchlíků na 1000 obyvatel).^[1] Podle OSN jsou životní podmínky 58 procent syrských uprchlíků přebývajících v Libanonu nevyhovující: žijí v neoficiálních obydlích, přelidněných budovách a hustě obydlených chudých sousedstvích; 76 procent domácností žije pod hranicí chudoby. Agentury OSN a nevládní organizace mohou pomáhat jen omezeně kvůli nedostatku financí.^[2] Meziagenturní výzva pro Libanon byla financovaná jen ze 41 procent a OSN musela snížit počet uprchlíků, kteří dostávali finanční podporu, a snížit částku, kterou dostávali.

Škrty ve finanční podpoře stravy způsobily, že uprchlíci dostanou ekvivalent 0,72 USD na osobu na den, což je výrazně pod hranicí chudoby definovanou Světovou bankou: 1,90 USD na den. Finanční nedostatek také způsobil, že UNHCR musela z velké části kvůli privatizovanému zdravotnímu systému omezit svou finanční podporu na pokrytí cenově dostupné základní a pohotovostní péče. UNHCR je schopná pokrýt pouze 75 - 90 procent nákladů za léčbu a uprchlíci si musí zaplatit zbývající část.^[3]

Libanonská vláda formálně neuznává jako uprchlíky ty, kteří utíkají ze Sýrie, a v lednu 2015 přísně omezila vstup uprchlíků ze Sýrie v případech, kdy nesplňovali určitá kritéria. Syrští uprchlíci jsou povinni v Libanonu zažádat o pobytové vízum. Je pro ně ale velmi obtížné získat dokumenty potřebné pro podání žádosti kvůli finančním a administrativním požadavkům tohoto procesu. Bez povolení mají uprchlíci omezený přístup k základním službám a riskují zadržení a deportaci. V červnu 2016 oznámil zástupce Ministerstva sociálních věcí, že vláda navrhuje vytvoření vlastní databáze pro registraci Syřanů v Libanonu oddělenou od registračního systému UNHCR. Ministerstvo sociálních věcí plánuje lidem registrovaným v databázi vydat kartičku uznávanou všemi vládními institucemi, která by fungovala jako způsob identifikace na kontrolních stanovištích, tudíž by už bezpečnostní síly nemusely kontrolovat povolení k pobytu. Uprchlíci by ale i přesto potřebovali povolení k pobytu, k registraci manželství a narození a k přístupu na trh práce a jiným službám v zemi.

Situace palestinských uprchlíků

Na konci roku 2017 tvořilo světovou populaci uprchlíků 5,4 milionů Palestinců.^[4] Jsou největší uprchlickou populací na světě, a to už více než půl století^[5]. Většina z nich žije v Jordánsku, Libanonu, Sýrii, pásmu Gazy a v oblasti West bank.

UNHCR s většinou Palestinců přímo nepracuje, jelikož spadají pod mandát Agentury OSN pro Palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA)^[6].

Palestinci, kteří uprchli nebo byli vyhnáni ze svých domovů tam, kde se nyní nachází Izrael, společně s jejich potomky, kteří si udržují pouto s touto oblastí, mají dle mezinárodního práva nárok se tam vrátit.^[7] Nicméně, prakticky nemají perspektivu toho, že by jim bylo v dohledné době dovoleno se vrátit na místa a do domů, které opustili v oblasti, jež je nyní Izraelem a Okupovanými palestinskými územími (OPT). V zemích Středního východu, které přijaly většinu palestinských uprchlíků, jsou tito považováni za osoby bez státní příslušnosti nebo mají jen nejistý pobytový status a jejich vyhlídka integrace do místní společnosti je malá.

Přesídlení do jiných zemí by pomohlo zmírnit tíživou situaci palestinských uprchlíků, kteří nenachází ochranu v hostitelské zemi. Toto by mělo být chápáno jako dočasné řešení, které nebude bránit právu na návrat, když to podmínky dovolí.

Složitá situace palestinských uprchlíků v zemích Středního východu se ještě zhoršila tam, kde jsou uvězněni v konfliktech, jako je tomu na okupovaných palestinských územích, v Sýrii a Iráku.

Palestinští uprchlíci dlouhodobě pobývající v Libanonu^[8]

Před syrským konfliktem a uprchlickou krizí bylo v Libanonu okolo 450 000 palestinských uprchlíků.^[9] Více než polovina dlouhodobých palestinských uprchlíků v Libanonu žije ve 12 uprchlických táborech; ostatní žijí v neoficiálních osadách po celé zemi. UNRWA poskytuje omezené služby v uprchlických táborech, ale podmínky jsou opravdu nuzné a tábory jsou zchátralé a přeplněné. Špatné životní podmínky byly ještě zhoršeny příchodem nových uprchlíků ze Sýrie (jak Palestinců, tak Syřanů), kteří přišli do táborů.

Ačkoli většina dlouhodobých palestinských uprchlíků žije v táborech celý svůj život, nemohou získat libanonské občanství a mnoho jich zůstává bez státní příslušnosti. Jelikož formálně nejsou občany žádného státu, nemají stejná práva či rovné postavení jako Libanonci či jiní cizinci v zemi.^[10]

Palestinští uprchlíci jsou navíc terčem diskriminačních zákonů a omezení, která jim zakazují dědit majetek či přístup k bezplatnému veřejnému vzdělávání a také nesmějí vykonávat 20 profesí.

V současné době se v Libanonu nachází asi 270 tisíc Palestinských uprchlíků.^[11]