^{© Amnesty International}

Vládní kampaň obléhání, nezákonné zabíjení a nucené vysídlování, které vytrhlo tisíce civilistů z rodinného zázemí a donutilo je žít ve strašlivých podmínkách. To jsou zločiny proti lidskosti. 

„Buď odejdeme, nebo zemřeme“: Nucené vysídlování podle dohod Sýrie o „usmíření“ prověřuje čtyři z místních smluv a dokumentů spojených s porušeními, která se datují do roku 2012. Od srpna 2016 do března 2017 vedly dohody k vysídlení tisíců obyvatel ze šesti obléhaných oblastí: Darája, východního města Aleppo, Al-Waer, Madája, Kefraya a Foua. 

Syrská vláda a v menší míře ozbrojené opoziční skupiny protiprávně obléhaly civilisty, zbavovaly je přísunu potravy, léků a dalších základních potřeb a prováděly protiprávní útoky na hustě osídlené oblasti. 

„Zatímco cílem syrské vlády bylo porazit opoziční bojovníky, její cynické použití taktiky ‚vzdát se nebo hladovět‘ zahrnovalo ničivou kombinaci obléhání a bombardování. Což bylo součástí systematického a rozšířeného útoku na civilisty, který představuje zločin proti lidskosti,“ řekl Amnesty International Philip Luther, ředitel výzkumu a advokacie pro Blízký východ a severní Afriku. 

„Všechny státy by měly spolupracovat, aby zbavilo svět černého svědomí, které představuje pokračující beztrestnost těchto zločinů. Neexistuje žádné jednodušší řešení, jak to učinit, než poskytnout podporu a zdroje mezinárodnímu nestrannému a nezávislému mechanismu, který nedávno zřídila OSN, aby pomáhal při vyšetřování a stíhání odpovědných osob.“

Lidé, kteří byli vystaveni těmto hrůzným násilnostem, neměli jinou možnost, než hromadně opustit své domovy. Výsledkem je, že tisíce rodin nyní žijí v provizorních táborech s omezeným přístupem k pomoci a dalším základním potřebám a s omezenými příležitostmi, jak se postarat o živobytí.

„Pokud to syrská vláda stejně jako ozbrojené opoziční skupiny, jako např. islámské hnutí Ahrar al-Sham nebo Hay'at Tahrir al-Sham, myslí se smířením vážně, musí okamžitě ukončit tyto protiprávní praktiky a útoky na tisíce civilistů, kteří zůstávají obléháni napříč celou Sýrií,“ řekl Philip Luther.

Zpráva vychází z rozhovorů se 134 lidmi z dubna–září 2017. Včetně výpovědí vysídlených obyvatel, kteří prožili obléhání a útoky, humanitárních pracovníků a odborníků, novinářů a úředníků OSN. Amnesty International také přezkoumala desítky videí a analyzovala satelitní snímky, aby svědecké výpovědi potvrdila. Požádala syrské a ruské úřady (které neodpověděly) a od islámské hnutí Ahrar al-Sham (které odpovědělo), aby se ke zjištěním Amnesty International vyjádřili. 

Podmínky během obléhání 

Od začátku ozbrojeného konfliktu v Sýrii vystavovala syrská vláda obydlené civilní oblasti obléhání, přičemž jako metodu válčení používala hladovění a blokování nebo libovolné omezení přístupu k základním lidským potřebám, jakými jsou potraviny, voda, léky, elektřina, pohonné hmoty nebo aktuální zprávy. Humanitárním organizacím také zablokovala vstup do obléhaných oblastí.                

Důsledky byly ničivé, dohnaly populaci na pokraj hladovění a způsobily, že lidé umírali i na běžně léčitelné nemoci. Bývalý lékař v Daráji Amnesty International řekl: 

„Když jsme dostávali případy selhání ledvin, nemohli jsme s tím nic dělat, protože jsme neměli dialyzační přístroje. Takže jsme sledovali, jak pacienti umírají před našima očima, nemohli jsme jim nabídnout nic.“ 

Matky, které během obléhání rodily, řekly Amnesty International, jak jejich kojenci trpěli kvůli nedostatečnému mateřskému mléku a nedostatku dětské výživy. Jiná žena, 30letá matky z Daráji, která porodila v březnu 2016, vypověděla, že její dcera se narodila malá a slabá: 

„Já bych ji mohla kojit, ale nestačilo to; byla velmi křehká a nemohla jsem s tím nic dělat. Neměli jsme žádné jiné alternativy. Ona hodně plakala a já nemohla dělat nic... Jak žena, která právě porodila a kojila, může přežívat na polévce?“ 

Syrská vláda a ozbrojené opoziční skupiny omezily a zablokovaly přístup k humanitární a lékařské pomoci rozhodující pro přežití, zvláště když si lidé nemohli dovolit předražené zboží a léky. A obyvatelé museli přežívat na jednom jídle denně.

Matka tří dětí, která se stala jediným opatrovatelem svého vnuka poté, co byli jeho rodiče zabiti ve dvou útocích v roce 2015 ve východním městě Aleppo, Amnesty International řekla: 

„Obléhání bylo hrozné, zvláště pro ty, kteří neměli žádné příjmy – jako je moje rodina. Organizace humanitární pomoci nebyly schopné pokračovat v práci kvůli vytrvalým útokům, které zahrnovaly útoky na jejich sklady... Bylo velmi obtížné poskytnout dětem základní potřeby, jako jsou plenky a mléko. Cena zeleniny byla tak vysoká, že jsem si ji nemohla dovolit. Obléhání mě nepostihlo tak moc jako děti. Můj téměř dvouletý vnuk neměl mléko ani další potřebné živiny, protože já si je nemohla dovolit a organizace humanitární pomoci je už neměly.“ 

Syrská vláda a spojenecké milice zničily místní zásoby potravin spálením zemědělských polí v Daráji a Madáji. Analýza satelitních snímků provedená Amnesty International ukazuje masivní pokles v zemědělství v průběhu let a zjevnou mrtvou zónu v okolí Daráji. 

„Vláda a hnutí Hizballáh vypálily zemědělská pole jako formu trestu, přestože jsme k nim neměli přístup,“ řekl bývalý učitel v Madáji Amnesty International. 

Důkazy rovněž ukazují, že ozbrojené opoziční skupiny, zejména Hay'at Tahrir al-Sham a islámské hnutí Ahrar al-Sham, nezákonně obléhaly města Kefraya a Foua, omezily a zabavily humanitární pomoc a bombardovaly zemědělská pole.                   

Neustálé útoky na civilisty 

Kromě nesmírného utrpení způsobeného taktikou obklíčení způsobily nepředstavitelnou mizérii také záměrné útoky na civilisty a civilní objekty. 

Civilisté uvedli, že aby vládní síly urychlily kapitulaci těchto oblastí, zintenzivnily své útoky krátce předtím, než byly vytlačeny. 7. února 2017 syrská vláda urychlila útok na Al-Waer a o měsíc později jej přinutila ke kapitulaci. Krátce před vylidněním města bylo několikrát zaútočeno na jedinou nemocnici v Daráji, která byla nakonec spálena. 

Pro obyvatele východního Aleppa bylo nejhorší utrpení způsobeno brutální a kalkulovanou kampaní protiprávních leteckých útoků ze strany syrských a ruských sil, které byly úmyslně zaměřeny na civilisty, domovy a nemocnice. Celé čtvrti byly bez rozdílu ostřelovány a byly cílem leteckých útoků – použity přitom byly mezinárodně zakázané kazetové munice, barelové bomby a zápalné zbraně. 

„Potřebujete měsíce, než zemřete hladem. Vzdušné útoky však byly jiný příběh. Kvůli kousku šrapnelu byste mohli umřít ve zlomku vteřiny. Nikdo nebyl chráněn před leteckými údery a ostřelováním. Cílem byli civilisté, povstalci, budovy, automobily, mosty, stromy, zahrady atd.,“ řekl Amnesty International jeden z obyvatelů Aleppa.

Zpráva se zabývá deseti útoky na civilní sídliště v městečku Aleppo v období od července do prosince 2016. Analýza organizace satelitních snímků ukazuje, jak daleko od předních linií byly útoky prováděny a jak bez zjevných vojenských cílů ničily stovky staveb, včetně obytných budov, trhů a nemocnic. 

Ozbrojené opoziční skupiny rovněž zabily a zranily stovky civilistů, když bez rozlišení ostřelovaly obléhaná města Kefraya a Foua a používaly přitom výbušné zbraně se širokoplošným účinkem. Takové útoky porušují mezinárodní humanitární zákon a v mnoha případech se rovnají válečným zločinům. 

„Kvůli ostřelování jsme měli strach poslat naše dvě děti do školy, stejně jako kvůli ostřelovačům, kteří stříleli děti oblečené do modrých stejnokrojů na cestě do školy. Našli jsme způsoby, jak tam bezpečně studenty dostat, ale stále to bylo nebezpečné, protože ostřelování bylo nepředvídatelné,“ řekl Amnesty International bývalý taxikář z města Kefraya. 

Nucené vysídlení

Tisíce lidí v Daráji, Al-Waeru, východním městě Aleppo, Kefrayi a Foue uvězněných v obležení byli nakonec v rámci dohod o „usmíření“ nuceni opustit své domovy. 

Advokát z Aleppa popsal Amnesty International poslední dny obléhání před dosažením dohody: 

„Posledních 10 dní před evakuací bylo noční můrou. Množství ostřelování bylo jasným signálem, že vláda chce, abychom odešli... A posledních pět měsíců ostřelování se rovnalo posledním pěti letům leteckých a pozemních útoků... To mi stačilo, aby mě přesvědčili k odchodu. Jak také mohou civilisté zůstat, pokud neexistuje infrastruktura, nemocnice, není elektřina ani voda? Vláda dosáhla svého cíle – zničit všechno a nezanechat nám nic, proč bychom měli zůstávat.“ 

Jeden muž, který byl součástí výboru pro jednání v Daráji, řekl Amnesty International, jak bylo dosaženo místní dohody o usmíření: 

„Režim by nabídl příměří nebo vyrovnání a pokračoval ve vojenském nátlaku, aby nás donutil podřídit se. To byla koncepce. Poté, co jsme od těchto zprostředkovatelů dostali nabídku, by následující den došlo k vojenské eskalaci, která by u lidí vyvolala strach a přiměla je, aby sami prosili o řešení.“

V uplynulém roce, zejména od dubna 2017, vyjádřili členové mezinárodního společenství, jako Evropská unie nebo Rusko, své přání podporovat úsilí o obnovu Sýrie. Nicméně není jasné, jaká opatření syrská vláda přijme, aby zajistila bezpečné a dobrovolné navrácení vysídlenců domů. 

„Vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství posouvá své ohnisko zájmu na snahy o obnovení Sýrie, vyzývá Amnesty International všechny, kteří jsou schopní ovlivnit tyto snahy, zejména Rusko a Čínu, aby zajistili, že jakákoli finanční pomoc v oblastech postižených nuceným vysídlením podpoří právo obětí na restituci jejich bydlení, pozemků a majetku, stejně jako právo na dobrovolný, bezpečný a důstojný návrat,“ uzavřel  Philip Luther. 

Interaktivní mapy zobrazující oblasti postižené nuceným vysídlením najdete na webové stránce: https://syriadisplaced.amnesty.org/