Každý rok prchají desítky tisíc lidí z Eritrey, malinké země Afrického rohu, ve které neprobíhá žádný ozbrojený konflikt.^[1] Podle údajů UNHCR bylo mezi 23 011 lidmi, kteří mezi lednem a listopadem 2018 připluli ze Severní Afriky do Itálie, 14 % z Eritrey.^[2] V roce 2018 bylo v Itálii podáno celkem 48 339 žádostí o azyl , což je 60% pokles oproti roku 2017.^[3]

Převažující prvek v žádostech o azyl Eritrejců je neurčitá doba všeobecné vojenské služby. Tento systém uzákoněný v roce 1995 nařizuje každému dospělému Eritrejci, aby absolvoval 18 měsíční vojenskou službu. Ve skutečnosti však byla branná povinnost pro značnou část branců rozšířena na dobu neurčitou. Amnesty International mluvila s lidmi, kteří byli odvedeni na vojnu na více než 10 nebo 15 let, než se jim podařilo ze země uprchnout a zažádat o azyl. Mnoho branců má nařízeno plnit širokou škálu civilních rolí, včetně zemědělských prací, práce na stavbách, výuky a civilní služby. Řada státních institucí a funkcí je obsazena branci. Tento systém se tak podobá nuceným pracím, což je v rozporu s mezinárodním právem.^[4]

V posledních letech se úřady několika zemí, kde Eritrejci žádají o azyl, snaží vyvrátit, že ti, kteří utíkají před brannou povinností, mají opodstatněný důvod žádat o mezinárodní ochranu. V roce 2014 a 2015 některé země, včetně Spojeného království a Dánska, tvrdily, že se zkušenosti branců a dalších Eritrejců lepší až do takové míry, že prchající ze země už nemají nárok na azyl.^[5] Amnesty International však zjistila, že do listopadu 2015 se v povinné vojenské službě neudály žádné významné změny. Branná povinnost bývá nadále prodlužována na neurčitou dobu a branci jsou nadále umisťováni do řady civilních i vojenských rolí.

Branci se tak nemohou plně účastnit rodinného života, protože jsou často vysíláni daleko od domova. Volno dostávají omezeně a nahodile. Nevydělávají dostatek na pokrytí základních potřeb, jako je postačující strava, bydlení či základní služby. Tento systém stále více ovlivňuje děti, které často odejdou brzy ze školy, aby se vyhnuly povolání na vojnu a vydělávaly peníze pro rodinu. Mnoho členů rodiny – sourozenci, manželé a manželky, dokonce i rodiče a děti – je často povoláno najednou a jsou místně rozděleni. Ti, kteří se pokusí vojně vyhnout nebo dezertovat, jsou často chyceni a následně za trest na celé měsíce svévolně zadržováni, než jsou přinuceni vojenskou službu dokončit. Přistižení při pokusu bez povolení opustit Eritreu čelí podobnému osudu.