1.     NĚKTEŘÍ Lidé, kteří byli donuceni se do země vrátit, byli zabiti

Sadeqa nám řekla, že její manžel Hadi, zmizel jen několik měsíců poté, co je Norsko přinutilo odejít. Později zjistila, že byl zabit. Nyní se její rodina bojí zajít i na jeho hrob. Víme však, že tento příběh není výjimečný: Afghánci jsou nuceni vládami Norska, Nizozemska, Švédska a Německa knávratu do země, kde jim hrozí zabití, zranění bombovými útoky či život v neustálém strachu.

2.     Konflikt v Afghánistánu se zhoršuje

V zemi nadále probíhají časté boje mezi provládními silami a „protivládními složkami”, které zahrnují hnutí Taliban a skupinu tzv. Islámského státu. V zemi působí více než 20 ozbrojených skupin. Dle odborníků se situace pro civilisty od roku 2015 zhoršila.

3.     Rok 2016 byl nejnebezpečnějším rokem

Až neuvěřitelných 11 418 civilistů bylo minulý rok, dle Asistenční mise při OSN (dále jen jako „UNAMA”), zabito nebo zraněno. To je zhruba stejně jako kdyby byli zabiti nebo zraněni cestující v  v plně obsazených 127 vagónech . Ale i přes stále narůstající násilí, nutí evropské země stále více lidí k návratu do Afghánistánu –  včetně skoro 10 000 lidí v roce 2016.

4.     Rok 2017 BYL stejně smrtelným jako rok 2016

1 662 civilistů bylo zabito a 3 581 bylo dle OSN zraněno jen v prvních šesti měsících roku 2017. Většina z těchto lidí byla zraněna protivládními složkami, jež používají improvizované výbušniny, jako například sebevražedné bomby. Více civilistů bylo při těchto útocích zabito nebo zraněno jen ve zmíněné první polovině roku 2017 než v kterémkoliv jiném šestiměsíčním období od roku 2009, kdy je začala OSN systematicky dokumentovat.

5.     Afghánistán je nebezpečný zejména pro ženy a děti

Většina z těch, kteří byli v roce 2016 zraněni, byly podle OSN ženy a děti. Byl to také rok, kdy byl zaznamenán nejvyšší počet zraněných dětí od roku 2009, kdy se začaly tyto statistiky vést.

6.     Nikde není bezpečno

Mnoho vlád v Evropě, včetně norské, zastává názor, že Kábul je bezpečný. Ten je však ve skutečnosti nejnebezpečnějčím místem pro civilisty v Afghánistánu. V roce 2016 bylo totiž 19 % obětí z civilistů právě v provincii Kábul, jak uvádí UNAMA. Výzkum také uvádí, že lidé jsou v ohrožení konfliktem v celé zemi – to je fakt doložený Generálním tajemníkem OSN, státními orgány USA, mezinárodními nevládními organizacemi a afghánskými vládními představiteli.

7.     Pronásledování je časté

Pronásledování je v EU a mezinárodním právu definováno jako „závažné porušování základních lidských práv” založené na rase, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickém názoru. Lidé na všech stranách konfliktu jsou zabíjeni, civilisté jsou také napadáni, je jim vyhrožováno a jsou vydíráni. Je velmi vzácné, aby se obětem nebo jejich rodinám dostalo spravedlnosti.

8.     Akutní humanitární krize

Tu dokonce potvrzuje i Evropská Komise. Dle OSN má více než 9 milionů Afghánců přístup k minimální nebo žádné lékařské péčí. Dětská a mateřská úmrtnost patří k nejvyšším na světě. 1,6 milionu lidí hladoví každý den. Situaci zhoršuje fakt, že 2 miliony lidí je vnitřními uprchlíky – to zahrnuje i lidi, kteří byli evropskými vládami donuceni k návratu do země.

9.     Je nelegální nutit lidi k návratu zpět do nebezpečí

Mezinárodní právo v souladu s Mezinárodní deklarací o lidských právech stanoví, že každý, kdo opustí svoji zemi, má právo požádat o azyl a v případě odůvodněné žádosti požívat následně ochrany z důvodu pronásledování. Existuje také závazný mezinárodní princip „non-refoulement”, který stanoví, že lidé nesmějí být vraceni do zemí, kde jim hrozí závažné porušování lidských práv či riziko smrti. Evropské země tento princip bezohledně porušují tím, že nutí k návratu do zemí, kde jsou lidé v nebezpečí a hrozí, že budou jejich lidská práva porušována.

Jako jedna z nejbohatších světových demokracií, by mělo být Norsko příkladem pro ostatní vlády a v praxi dodržovat to, co hlásá o lidských právech, místo toho, aby vystavovalo mladistvé nebezpečí. Připojte se k nám: Prosím, sdělte Norsku, aby přestalo nutit lidi, jako studentku střední školy Taibeh Abbasi, k návratu do Afghánistánu – podepište naši petici.