^{© belga}

Iráckým ženám a dětem, vnímaným jako navázaných na ozbrojenou skupinu, která si říká Islámský stát (IS), je odmítána humanitární pomoc a je jim bráněno vrátit se do svých domovů. Alarmující je počet sexuálních útoků.

 

Zpráva Odsouzenci: izolace žen a dětí, jejich věznění a vykořisťování v Iráku odhaluje rozsáhlou diskriminaci žen žijících v táborech pro interně vysídlené osoby (IDP) bezpečnostními silami, členy táborových administrací a místních úřadů, kteří se domnívají, že tyto ženy jsou napojeny na IS.

 

Amnesty International prokázala, že sexuální vykořisťování se vyskytlo v každém z osmi táborů, které výzkumníci Amnesty navštívili.

 

„Válka proti IS v Iráku může skončit, ale utrpení Iráčanů zdaleka nekončí. Irácké ženy a děti s předpokládanými vazbami k IS jsou trestány za zločiny, kterých se nedopustily," uvedla Lynn Maaloufová, ředitelka výzkumu Amnesty International pro Blízký východ.

 

„Vyřazeny z jejich komunit, tyto rodiny nemají kam a na koho se obrátit. Lidé jsou uvězněni v táborech, bez jídla, vody a dalších potřeb. Tento ponižující hromadný trest představuje riziko pro budoucí násilí. Neexistuje žádný způsob, jak vybudovat spravedlivý a udržitelný mír, po kterém Iráčané tak zoufale touží, a který potřebují."

 

Zpráva podrobně popisuje situaci tisíců rodin, za které jsou odpovědné ženy, jelikož tyto rodiny se do táborů IDP dostaly poté, co mužští příslušníci byli zabiti nebo byli zadrženi nebo násilně zmizeli při útěku z oblastí držených IS hlavně v Mosulu a jeho okolí.

 

V mnoha případech jediným "zločinem" mužů bylo, že unikli z pevnosti IS, když se jejich jejich jméno podobalo jménu na pochybných  " seznamech hledaných osob" nebo pracovali v nebojových  postech v IS jako kuchaři nebo řidiči.

 

Izolované a sexuálně zneužívané

 

Výzkum ukazuje, že ženám a dětem v táborech IDP v Iráku jsou v důsledku předpokládaných vazeb na IS upírány potraviny a zdravotní péče.

 

Těmto rodinám je také běžně znemožňováno získat průkazy totožnosti a další doklady potřebné k práci a volnému pohybu. Přinejmenším v jednom z táborů je rodinám podezřelým z vazby na IS zakázáno opustit místo, které se stalo de facto detenčním centrem.

 

Zoufalé a izolované ženy jsou vystaveny zvýšenému riziku sexuálního zneužívání bezpečnostními silami, ozbrojenými strážemi a příslušníky milic pracujících v táborech a v jejich blízkosti. V každém z osmi táborů, které Amnesty International navštívila, byly ženy nuceny k sexuálním vztahům výměnou za zoufale potřebnou peněžní hotovost, humanitární pomoc a ochranu před ostatními muži.

 

Tyto ženy jsou také vystaveny riziku znásilnění. „Dana", 20letá žena, řekla Amnesty International, že přežila několik pokusů o znásilnění a čelila neúnavnému tlaku na sex s členem bezpečnostních sil v táboře.

 

„Vzhledem k tomu, že mě považují za to samé, co bojovníka IS, budou mě znásilňovat a vrátí mě zpátky. Chtějí ukázat všem, co mi můžou udělat – zbavit mne mé cti." řekla.

 

"Nemůžu se cítit bezpečně ve svém stanu. Chci jen zamknout dveře a stěny kolem sebe ... Každý večer si říkám - Dnes  je noc, kdy umřu.“

 

Mnoho žen, s kterými Amnesty mluvila v táborech IDP, vyjádřilo obavy o svou bezpečnost.

 

„Ženy jsou vystaveny dehumanizujícímu a diskriminačnímu zacházení ozbrojenými muži, kteří působí v táborech kvůli jejich údajné vazbě na IS. Lidé, kteří je mají chránit, se stávají dravci,“ říká Maaloufová.

 

„Irácká vláda musí ukázat, že vážně chce ukončit násilí páchané na těchto ženách tím, že všechny pachatele zadrží a zakáže všem ozbrojeným mužům vstup do táborů IDP.“

 

Není kam se vrátit

 

V několika oblastech místní a kmenové úřady vydaly příkazy, které zabraňují návratu žen a dětí  podezřelých z  vazeb na IS a ponechávají je uvězněné v táborech IDP.

 

Ti, kteří vrátili domů, čelili vystěhování, nucenému vysídlení, rabování, vyhrožování a zneužívání, včetně sexuálního. V některých případech byly jejich domy označeny jako "Daeshi" (arabský termín pro IS) a zničeny, nebo byly odpojeny od elektřiny, vody a dalších služeb.

 

"Maha" popsala Amnesty International zoufalství, které cítila, když čelila takové diskriminaci: 

 

„Někdy se ptám sám sebe: proč jsem nezemřela v leteckém útoku? Pokoušela jsem se spáchat sebevraždu, ale nepodařilo se to. Nalila jsem na sebe petrolej, ale než jsem ho zapálila, pomyslela jsem  na svého syna. Cítím, že jsem na konci. Jsem tu ve vězení. Jsem úplně sama - bez mého manžela, mého otce - nikdo se mnou už není," řekla.

 

Situace pro ženy, jako je "Maha", se pravděpodobně ještě zhorší, protože mezinárodní financování humanitární krize v Iráku pravděpodobně prudce klesne.

 

Před iráckými parlamentními volbami v květnu jsou vysídlení lidé nuceni opustit tábory IDP, protože  záměrem vlády je jejich uzavření a konsolidace.

 

„Irácké úřady musí zajistit, aby rodinám v táborech IDP s předpokládanými vazbami na IS zajistily rovný přístup k humanitární pomoci, zdravotní péči a občanským dokumentům. Tyto rodiny musí mít dovoleno se vrátit domů bez strachu ze zastrašování, zatčení nebo útoků, " upozornila Maaloufová.

 

„Úřady musí také okamžitě ukončit systematickou a rozšířenou praxi nuceného mizení mužů a chlapců s předpokládanými vazbami na IS, čímž jsou zanechány v zoufalých situacích tisíce žen, matek, dcer a synů. Aby skončilo násilí, musí se irácká vláda a mezinárodní společenství zavázat k dodržování práv všech Iráčanů bez diskriminace. Jinak nebude trvalý mír,“ uzavřela Maaloufová.

 

Pozadí

 

Zpráva byla založena na rozhovorech s 92 ženami v osmi táborech IDP v guberniích Ninewa a Salah al-Din. Průzkumníci také mluvili s 30 místními a mezinárodními pracovníky nevládních organizací, 11 členy táborových administrativ a devíti stávajícími a bývalými úředníky OSN.