“Tragická neschopnost mezinárodního společenství podniknout konkrétní kroky k ochraně syrských obyvatel umožnila stranám konfliktu, a to zejména syrské vládě, aby beztrestně páchaly válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a to mnohdy za pomoci zahraničních velmocí jako je Rusko. Každým rokem docházíme k závěru, že již není možné, aby místní obyvatelé strádali ještě více, ale každý rok nás aktéři syrského konfliktu přesvědčí o opaku,” uvedl Lynn Maalouf, vedoucí oddělení pro výzkum Blízkého východu.

“Právě teď se ve východní Ghútě nachází okolo 400 000 mužů, žen a dětí, kteří již šest let žijí obklíčeni vládními jednotkami, jež se je snaží vyhladovět a za pomoci Ruska oblast bombardují, aniž by rozlišovaly mezi nepřátelskými jednotkami a neozbrojenými civilisty. Jen za poslední dva měsíce zde zahynulo více než 600 civilistů. Když syrská vláda za pomoci stejné taktiky zničila východní Aleppo, mezinárodní společenství prohlásilo, že se takové zákroky již nesmí opakovat. Přesto se historie opakuje. Ozbrojené opoziční skupiny se mstí ostřelováním dvou vesnic v Idlebu, který obléhají od roku 2014. V Afrinu byly stovky syrských Kurdů nuceny uprchnout před útoky turecké vlády a ozbrojených rebelů, kteří se pokoušejí dobýt město.”

"Rezoluce Rady bezpečnosti OSN byly opakovaně porušeny syrskou vládou i dalšími stranami konfliktu. Tato praxe musí skončit. Rada bezpečnosti musí vynutit dodržování svých rezolucí, které volají po ukončení nezákonného obléhání a útoků. Dále by rada měla vyslat jasný signál, že ti, kteří jsou odpovědní za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, se budou zpovídat ze svých činů, a to skrze předání celé situace prokurátorovi Mezinárodního trestního soudu.”

Amnesty International vyzývá všechny aktéry konfliktu, aby se neprodleně podřídili svým povinnostem dle mezinárodního práva a aby poskytli bezpečný průchod syrským obyvatelům prchajícím z této oblasti a zároveň také zajistili volný přístup humanitární pomoci.

Obyvatelé východní Ghúty: “Smrt nás pronásleduje, ať jdeme kamkoliv”

Od 18. února vystupňovala syrská vláda a Rusko bombardování východní Ghúty. Tyto útoky byly namířeny na civilisty i civilní infrastrukturu, včetně nemocnic a škol. V posledních dnech došlo k postupu vládních složek, jehož důsledkem byl rozdělen region východní Ghúty na tři izolované oblasti. Tím se zhoršily životní podmínky civilistů, kteří jsou nyní uvězněni v přeplněných podzemních úkrytech a nemají přístup k jídlu, vodě a dennímu světlu.

V rozhovoru pro Amnesty International vyjádřil jeden z obyvatelů Dúmy ve východní Ghútě své znepokojení s vládním zátahem na pšeničná pole, která představují stěžejní zdroj potravy pro místní obyvatele.

“Syrská vláda ví dobře, co dělá. Ví, že jsme doteď přežívali díky úrodě, kterou jsme mohli sklízet, hlavně pšenici. Nejhorší na tom všem je, že pole jsou teď plná pšenice. Museli jsme počkat se sklizní do dubna, ale jediný, kdo z toho teď bude mít užitek, je vláda.”

Tento muž také vyjádřil své opovržení nad slibem syrské vlády zřídit humanitární koridory, které by umožnily místním obyvatelům utéci do bezpečí.

“Už od počátku to byla fraška. Opravdu si myslí, že jim budeme věřit, že nás vláda ochrání? Stejná vláda, která nás ostřelovala, nás má teď chránit?”

Zdravotnický záchranář sdělil Amnesty International, že on a jeho kolegové byli kvůli leteckým úderům nuceni ukrývat se v podzemí. Uběhly celé tři dny, než mohli opět vylézt na povrch a pokračovat v jejich práci, jakou je například pohřbívání mrtvých.

Záchranář také uvedl, že jeho žena a dcera se schovávaly během posledních tří týdnů ve sklepním úkrytu ve východní Ghútě. “Kvůli těžkému bombardování neviděly žádné denní světlo. Podzemní úkryty jsou přeplněné a spousta dětí tam omdlévá z důvodu nedostatku kyslíku a světla i kvůli přítomnosti chorob. Situace je velmi tragická.”

Vedoucí nemocnice v Dúmě sdělil Amnesty International, že mnoho pacientů bylo odříznuto od lékařské pomoci, včetně jedné ženy s poruchou ledvin, která zemřela během čekání na pomoc.

“Zemřela opuštěná vposteli. Bylo jí okolo čtyřiceti let. Zemřela, protože jsme neměli dost léků a konvoj dorazil příliš pozdě,” uvedl vedoucí nemocnice.

Humanitární pracovnice, která se doteď skrývala spolu s desítkou rodin v Idlibu, nám popsala otřesné podmínky, kterým musejí čelit.

“Spíme na betonu. Nejsou tu žádná okna. Žádný čerstvý vzduch. Žádná voda. Vůbec žádná hygiena. Je to hrozné. Poslouchám, jak tu lidé kašlou, zejména děti. Mě a mojí dvouletou dceru trápí dušnost. Nejdříve jsme tu měli jednu nádrž s kyslíkem, ale už jí nemáme. Přicházejí sem další rodiny. Kvůli nedostatečnému prostoru tu nemůžeme spát všichni najednou, takže se musíme střídat.”

Podobně jako mnoho Syřanů, i tato humanitární pracovnice vyjádřila nedůvěru vůči syrské vládě.

“Slyšíme zvěsti o případném usmíření, ale to se nemůže nikdy stát. Vláda nás nesnáší. Jestli se vládní jednotky dostanou do východní Ghúty, zadrží mého muže jen proto, že je to muž, i kdyby nebyl jedním z bojovníků. Vezmou ho a donutí ho, aby bojoval v armádě. Smrt nás pronásleduje, ať jdeme kamkoliv. Nikde pro nás není bezpečno. Ani v Idlibu, ani kdekoliv ve východní Ghútě.”

Pozadí:

Amnesty International dokumentuje porušování lidských práv v Sýrii od počátku krize v roce 2011. Upozornila například na kritickou situaci těch, kteří násilně zmizeli ve vládním vězení, a také na vládní strategii v obléhaných oblastech, které se vládní jednotky pokouší vyhladovět.

Do dnešního dne zahynulo v Sýrii přes 400 000 lidí, mnoho dalších bylo zraněno a 5,6 milionů uprchlíků jsou rozptýleni po světě. Přes 75 000 obyvatel se stalo obětí násilného zmizení pod taktovkou syrské vlády a více než 8 000 lidí bylo uneseno ozbrojenými opozičními skupinami a také ozbrojenou jednotkou vystupující pod jménem Islámský stát.

Zdroj: https://www.amnesty.org/en/latest/news/2018/03/syria-seven-years-of-catastrophic-failure-by-the-international-community/