Getty Images

Uběhl více než rok od doby, kdy francouzská vláda rozhodla rozpustit migrantský tábor v Calais, přezdívaný také jako “džungle”. Nyní se však ukazuje, že toto rozhodnutí nepřineslo žádné reálné řešení. Do Calais se opět vrátilo okolo 900 uprchlíků a životní podmínky jsou mnohem horší než dříve.

Po organizovaném rozpuštění tábora v Calais na podzim roku 2016 byli uprchlíci přerozděleni do přijímacích center v nejrůznějších částech Francie. Velká část z nich však nyní žije na ulici. Obyvatelé “džungle” se přesunuli do okolních lokalit jako například Cherbourg, La Havre či Dieppe, zatímco někteří z nich skončili v Paříži a Bruselu. Podle místní organizace L’Auberge des Migrants se teď mnozí z nich stahují zpět do Calais, kam přichází okolo 100 uprchlíků týdně. Značná část také přichází ze sousedního Německa, které již není vůči uprchlíkům tak vstřícné jako dříve. Ambiciozní výroky francouzské vlády o tom, že migrace mezi Francií a Velkou Británií byla zcela zastavena, jsou tedy falešné. Současná situace bude zřejmě pokračovat do té doby, než Francie s Británií naleznou společné dlouhodobé řešení tohoto problému. Francouzský prezident Emmanuel Macron například požaduje reformu britsko-francouzské dohody Le Touquet tak, aby Británie přijímala větší počet uprchlíků a zároveň poskytla Francii více finančních prostředků.

Odhady uvádějí, že v Calais nyní opět žije okolo 900 uprchlíků, kteří se neustále pokouší dopravit  přes kanál La Manche do Británie. Životní podmínky jsou mnohem horší než před rozpuštěním tohoto tábora; na místě je teď naprostá pustina. Zatímco v původní „džungli“ byly k dispozici přístřešky i pitná voda, tyto základní věci zde nyní chybí a místní obyvatelé jsou zcela odkázáni na pomoc dobrovolníků. Charitativním organizacím však práci stěžuje francouzská policie. Dobrovolníci ze skupiny Help Refugees například uvádějí, že jim bylo zakázáno rozdávat stany, aby nedošlo k vytvoření nového tábora. Uprchlíci se tak musejí ukrývat v přilehlých houštinách a křovích. Situaci také stěžuje silný déšt, jelikož na místě prší téměř každý den. Přístup francouzské vlády k tomuto problému vyvolal i kritiku ze strany speciálního reportéra OSN pro lidská práva migrantů Felipe Moralese. Podle Moralese jsou životní podmínky tak hrozivé, že se Francie dopouští porušování mezinárodní práva.

Fawad z Afghánistánu k současné situaci říká: “Spíme v džungli a do toho máme spoustu problémů s policií. Zabavují nám všechno. Stany, spacáky i oblečení.“ Fawad uvádí, že místní migranti jsou neustále na útěku před francouzskými jednotkami, protože se bojí, že budou zmláceni a zadrženi. Mezi obyvateli v Calais panuje strach z deportací na základě Dublinského systému. Ten totiž umožňuje Francii přemístit migranty do země, kde jim byly poprvé sejmuty otisky prstů. V některých případech dokonce hrozí navrácení do země původu; například Norsko v současnosti uznává Afghánistán jako bezpečnou zemi, do které tak mohou být všichni afghánští žadatelé o azyl deportováni.

Případy policejního násilí

Calais opakovaně navštěvuje francouzská policie, aby zadržela migranty a převezla je do detenčních center po celém území Francie. Důraz se zejména klade na uprchlické rodiny s dětmi, protože obrázky takovýchto případů pobuřují francouzskou veřejnost. V rámci policejních zákroků je běžně používán pepřový sprej, plynové granáty či obušky. Oblíbenou strategií je překvapit uprchlíky během noci, když všichni spí. Nedávná zpráva francouzské policie identifikovala mnoho případů, kdy policie použila nepřiměřenou sílu během zákroků proti migrantům. Human Rights Watch již v minulosti kritizovala časté používání chemických sprejů, a to i proti dětem.

AFP/Getty Images

Ohroženy jsou zejména děti

Tou nejzranitelnější skupinou jsou uprchlické děti bez doprovodu rodičů. Kvůli zmatkům během likvidování džungle v Calais se nepodařilo francouzským pracovníkům zajistit pro tyto děti náhradní ubytování. Velkým problémem byl také registrační proces, během něhož byl věk dětí v mnohých případech určen pouze na základě fyzického zjevu. Toto opatření postihlo paradoxně i ty děti, které měly identifikační dokumenty. Těm, kteří byli kvalifikováni jako starší 18 let, již nebylo umožněno zpochybnit toto rozhodnutí.

Na nátlak francouzské vlády přijala Velká Británie okolo 750 registrovaných dětí bez doprovodu a to hned po rozpuštění tábora. V únoru 2017 však na základě rozhodnutí ministra pro imigraci Roberta Goodwilla byl tento systém ukončen. Britská organizace Bar Human Rights Committee tento krok kritizuje, jelikož je v rozporu s Dublinskou dohodou, která neuvádí žádný konkrétní limit počtu přerozdělených dětí. Vládní rozhodnutí porušuje i stanovisko Britského parlamentu, který se již dříve zavázal přijmout 3 000 uprchlických dětí. Nadějí do budoucna je nedávný slib britské vlády při příležitosti Macronovy návštěvy Velké Británie; kabinet Theresy Mayové přislíbil převzít více dětských uprchlíků z Calais.

V současnosti se v Calais a dalších francouzských oblastech nachází okolo 4 000 dětí bez doprovodu. Většina z nich se snaží dostat do Británie, kde na ně v mnohých případech čekají příbuzní. Tyto děti se tak často stávají obětmi překupníků a převaděčských gangů. Tato hrozivá situace panuje i přesto, že francouzská a britská vláda mají povinnost na základě mezinárodního práva jednat v nejlepším zájmu těchto dětí a zajistit jejich bezpečí. Vzhledem k těmto okolnostem je nezbytné, aby britská vláda dodržela svůj slib a převzala další uprchlické děti.

(Zdroj: https://www.theguardian.com/world/2017/oct/23/calais-refugees-year-after-razing-of-camp; https://www.independent.co.uk/news/world/europe/calais-refugees-living-conditions-france-dunkirk-un-warning-jungle-migrant-crisis-latest-a8288516.html; https://www.express.co.uk/news/world/905739/migrant-crisis-france-calais-refugees-emmanuel-macron)

Autor: Jan Voborský, stážista advokačního oddělení AI ČR