^{© reprofoto/twitter}

Nasrínin manžel Reza Khandan potvrdil, že jeho ženu zatkli v jejich domě v Teheránu a převezli do vězení Evin. Reza také prozradil, že Nasrín bylo sděleno, že je zatčena k nastoupení pětiletého trestu odnětí svobody. Nicméně nikdo z nich nebyl s rozsudkem trestu dříve obeznámen.

„Nasrín Sotudíová věnovala svůj život boji za lidská práva v Íránu. Dostalo se jí mezinárodních ocenění, za svoji kuráž ale také zaplatila tříletým pobytem ve vězení. Její další zatčení je jedním z posledních příkladů mstivých pokusů ze strany íránských autorit k zabránění vykonávání důležitých povinností jakožto lidskoprávní advokátky,“ řekl Philip Luther, ředitel výzkumu a advokacie Amnesty International pro Blízký východ a severní Afriku a dodal: „Žádáme íránské autority, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily Nasrín Sotudíovou. Jakákoli jiná akce musí být bezvýhradně odsouzena mezinárodním společenstvím.“

V minulých týdnech Nasrín vystoupila proti aktivaci doplňku článku 48 íránského zákoníku trestního procesního práva z roku 2015. Ten upírá osobám čelícím některým obviněním, včetně těch spojených s národní bezpečností, právo na nezávislého obhájce dle vlastního výběru během vyšetřování. Namísto toho si obviněné osoby mohou vybrat jen z předem schválených právních zástupců nejvyšším soudem. Nejvyšší soud vydal seznam pouze dvaceti předem schválených právních zástupců pro provincii Teherán.

„To, že právní zástupci musí být předem schváleni, aby mohli obhajovat osoby obviněné z bezpečnostních provinění, mezi kterými jsou často i obránci lidských práv, zcela znemožňuje právo zadržených na volbu obhájce dle vlastního výběru,“ upozornil Luther.

V posledních měsících Nasrín zastupovala Narges Hosseinovou, která byla začátkem tohoto roku soudně stíhaná za pokojný protest proti povinnému nošení hidžábu v Íránu. Od prosince 2017 byly desítky žen násilně napadeny a zatčeny za poklidné protesty proti tomuto nařízení.

V září 2010 byla Nasrín odsouzena k šesti rokům odnětí svobody za „šíření propagandy proti systému“ a „shromažďování se a spolčování se za účelem páchání zločinu proti národní bezpečnosti.“ Bylo to kvůli její práci advokátky, kdy zastupovala nespočet vězňů svědomí a mladistvých odsouzených k smrti. Propustili ji v září 2013, když dostala milost.

Po svém propuštění z vězení pokračovala s výkonem práce jakožto lidskoprávní právničky navzdory pokusům ze strany íránských autorit zabránit výkonu její práce, včetně odmítnutí několika jejích žádostí k zastupování zadržených osob z politických důvodů.

V roce 2012 obdržela Nasrín Sacharovovu cenu za obhajobu lidských práv.