„Turecká vojenská ofenzíva a okupace zhoršily utrpení obyvatel Afrínu, kteří již prodělali roky krvavého konfliktu. Slyšeli jsme otřesné příběhy o zavírání, mučení nebo mizení lidí ze strany syrských ozbrojených skupin, které i nadále zhoršují situaci civilistů, na což turecké ozbrojené síly nijak nereagují,“ říká Lynn Maaloufová, ředitelka výzkumu Amnesty International na Blízkém východě. 

„Turecko je okupační mocí v Afrínu, a proto je zodpovědné za blaho civilního obyvatelstva a za zachování práva a pořádku. Doposud jeho ozbrojené síly v těchto povinnostech zcela selhávaly. Turecko se nemůže vyhnout zodpovědnosti za použití syrských ozbrojených skupin k uskutečnění špinavé práce. Turecko musí okamžitě zastavit porušování práv ze strany ozbrojených skupin, nechat pachatele nést za násilné činy odpovědnost a zavázat se, že pomůže obyvatelům Afrínu znova vybudovat jejich životy.“ 

V lednu 2018 zahájily Turecko a spojenecké syrské ozbrojené skupiny vojenskou ofenzívu proti Lidovým obranným jednotkám (YPG), vojenské síle autonomní správy vedené syrskou Sjednocenou demokratickou stranou (PYD). O tři měsíce později se Turecku a jeho spojeneckým silám podařilo ovládnout Afrín a jeho okolní oblasti a násilně přesídlit tisíce lidí, kteří uprchli a hledali bezpečnost v nedalekém městě al-Šahbách, kde nyní žijí v těžkých a nedůstojných podmínkách. 

Podle několika obyvatel Afrínu jsou turecké ozbrojené jednotky viditelně přítomny v centru města a v několika přilehlých vesnicích. Prvního července se nechal turecký ministr zahraničí slyšet, že turecké ozbrojené jednotky zůstanou v Afrínu, aby pokračovaly v rozvoji oblasti. 

Mezi květnem a červencem 2018 vyzpovídala Amnesty International 32 lidí, přičemž někteří z nich stále žili v Afrínu, a někteří uprchli do ostatních zemí nebo jiných oblastí Sýrie. Tito lidé pojmenovali proturecké ozbrojené skupiny, které jsou zodpovědné za porušování lidských práv v oblasti. Jedná se zejména o Ferqa 55, Jabha al-Shamiye, Faylaq al-Sham, Sultan Mourad a Ahrar al-Sharqiye. 

16. července zaslala Amnesty International shrnutí svých předešlých zjištění turecké vládě. O pár dní později, 25. července, turecká vláda zpochybnila užití termínů jako „al-Shahba region“ a „autonomní oblasti“, aniž by konkrétně odpověděla na výzkum provedený Amnesty International. 

Proturecké síly zodpovědné za svévolná zadržování a vynucená zmizení 

Amnesty International mluvila s několika obyvateli a vnitřně vysídlenými lidmi, kteří potvrdili, že ozbrojené skupiny zadržovaly civilisty za výkupné jako trest za to, že tito obyvatelé chtěli vrátit svůj majetek nebo za falešná obvinění z příslušnosti k PYD nebo YPG. Místní zdroje informovaly Amnesty International o nejméně 86 případech svévolného zadržování, mučení a nuceného zmizení. 

Žena přemístěná z Afrínu řekla Amnesty International, že její strýc byl odvlečen členy proturecké ozbrojené skupiny po tom, co se před 3 měsíci vrátil do vesnice. „Nevíme, kde je. Byl představitelem „Komine“ (místní rada). Není nijak spojen s PYD nebo YPG. Vrátil se zpátky do Afrínu, protože se bál, že přijde o svůj dům. Zůstal se svojí manželkou v jiném domě, protože naše vesnice se stala vojenskou základnou pro turecké jednotky. Jednoho dne v noci se zeptal ozbrojených skupin, jestli by se mohl jít podívat na svůj dům. Turci ho do domu vzali, ale od té doby se nevrátil. Ani jeho manželce neřekli, kam ho odvedli.“ 

Dva dříve zadržovaní Amnesty International řekli, že byli drženi ozbrojenou rebelskou skupinou Sultan Mourad a obviněni z toho, že jsou přidruženi k YPG. Amnesty International řekli, že viděli novináře, učitele, inženýry, aktivisty, stejně jako bývalé zaměstnance bojovníků PYD a YPG ve vězení v Azazu, kam byli odvlečeni. 

Jeden vypověděl: „Byl jsem zadržen poblíž Afrínu dva měsíce. Převezli mě do několika záchytných zařízení včetně Maamalou, Damliou a Baadina, všech okolních vesnic poblíž Afrínu, kde jsem byl vyslýchán členy dvou ozbrojených skupin a tureckých ozbrojených jednotek. Všechny otázky se odvíjely od mé aktivity na sociálních sítích, přičemž mě obviňovali, že jsem se připojil k YPG, protože jsem informoval o nástilnostech, kterých se Turecko během vojenské operace dopustilo.“ 

„Vzali mě do vězení al-Ra’i vedené rebely Sultan Mourad. Nemučili mě, ale viděl jsem, jak rebelové z Mourad jen tak pro zábavu mlátí muže. Byla noc a jeho křik se rozléhal celou budovou. Propustili mě, aniž by mě viděl soudce. Myslel jsem si, že se odtamtud nikdy nedostanu.“ 

Proturecké síly zodpovědné za konfiskaci majetku 

Od března 2018,  kdy Turecko a spojenecké ozbrojené skupiny převzaly moc nad Afrínem, se stovky lidí do města vrátily. Skrze horské cesty se někteří obyvatelé pěšky vrátili zpět do města, jelikož YPG blokovaly oficiální příjezdové cesty do Afrínu, aby se tam vysídlení lidé nemohli vrátit. Mnozí, kteří se vrátili, zjistili, že byl jejich majetek, zatímco byli na útěku, zkonfiskován a ukraden ozbrojenými skupinami spojenými s Tureckem. 

Deset lidí řeklo Amnesty International, že syrské ozbrojené skupiny zkonfiskovaly jejich majetky a obchody v Afrínu. Vysídlení obyvatelé řekli, že je informovali příbuzní a sousedi, že jejich domy byly využívány protureckými ozbrojenými skupinami jako vojenské základny nebo obývány přemístěnými rodinami z východní Ghůty a Homsu. 

Jeden učitel z uprchlického tábora v al-Shahbě Amnesty International řekl, že jeho dům v Jenderesu byl zkonfiskován skupinou Faylaq al-Sham. „Můj soused mi řekl, že můj dům zkonfiskovali. Poslal mi fotky, na kterých byl můj dům popsán nápisy Faylaq al-Sham.“ 

Amnesty International také mluvila se třemi vysídlenými rezidenty, kteří potvrdili, že ozbrojené skupiny zkonfiskovaly jejich obchody. Jeden muž a jeho syn, grafický designér, který vlastnil tři obchody v Afrínu od svého příbuzného ví, že jejich dům byl zkonfiskován ozbrojenou skupinou Ferga 55. Měli dokonce fotky, na kterých byl jejich obchod předělán na řeznictví vlastněné rodinou z východní Ghůty. Majitel supermarketu ve vesnici blízko Afrínu Amnesty International řekl, že jeho obchod byl nejprve vyrabován a poté zničen rodinou z Ghůty. 

Jedna žena se Amnesty svěřila, že rodiny z Ghůty nelze vinit. „Byli přemístěni stejně jako my a možná jsou i v horší situaci!“ 

Proturecké ozbrojené síly zodpovědné za rabování domů a podniků 

Dvanáct lidí Amnesty International řeklo, že byli svědky nebo oběťmi rabování a plenění. Několika z nich příbuzní řekli, že jejich domy byly zničeny nebo vykradeny. Televize, počítače, myčky a další vybavení domácnosti je pryč. 

V dubnu 2018 mluvčí vojenského soudu v interview řekl, že plenění se událo během vojenských operací, jak členy armády, tak civilisty. Majetek byl ale prý navrácen do rukou majitelů. Mluvčí se dále nechal slyšet, že ve spolupráci s válečnou policií v Azazu a tureckými ozbrojenými skupinami byli jedinci zodpovědní za rabování zatčeni a předvedeni před soud. Jeden člověk, který se ale v květnu vrátil do Afrínu, Amnesty International řekl: „Dům mých rodičů jsme našli prázdný. Ukradli každý kousek nábytku. Sousedi viděli, že Svobodná syrská armáda zabalila všechen nábytek. Jsou tu nejméně čtyři ozbrojené skupiny kontrolující vesnici, takže těžko zjistíme, kdo to byl.“ 

Jeden obyvatel Afrínu, který uprchl do Německa, Amnesty International řekl: „Mám v Afrínu pět bytů a obchod. Můj kamarád mi řekl, že dva z mých domů nyní obývají přemístěné rodiny. Podařilo se mi získat číslo na tyto dvě rodiny, jedna je z Harastu a jedna z východní Ghůty. Zeptal jsem se jich, jestli by se nemohly o dům postarat, ale rodiny mi řekly, že byl dům vyrabovaný, už když se nastěhovaly. Ten dům jsem právě zrekonstruoval. Nevadí mi, že v domě žijí tyto rodiny, problém mám s ozbrojenými skupinami.“ 

„Všechny strany v syrském konfliktu, včetně YPG, tureckých ozbrojených skupin a místních ozbrojených skupin, by měly umožnit bezpečný a dobrovolný návrat lidí do Afrínu,“ prohlásila Lynn Maaloufová. 

„Jako okupační síla, Turecko musí zabezpečit úplnou reparaci těm, jejichž domy byly zkonfiskovány, zničeny nebo vypleněny bezpečnostními silami nebo jejich spojenci. Je to povinnost Turecka zajistit vysídleným civilistům, že se vrátí do svých domovů v Afrínu, a že dojde k restitucím, a tam, kde to není možné, alespoň ke kompenzacím,“ dodala. 

Turecko a ozbrojené skupiny zodpovědné za vojenské využití škol

 

Od ledna 2018 byl přístup ke vzdělání pro obyvatele Afrínu téměř nemožný. Obyvatelé Amnesty International řekli, že od března byla pro žáky Afrínu otevřena jenom jedna škola, zatímco Afrínská univerzita byla kompletně zničena. Podle bývalých učitelů, kteří jsou nyní v al-Shahbě, turecké jednotky, spolu se spojeneckými syrskými ozbrojenými skupinami, využívají školu Amir Ghabari v Afrínu jako vojenskou základnu. Amnesty International má k dispozici i satelitní snímky z 20. dubna 2018, které ukazují několik obrněných vozů. Tyto vozy tam před přítomností tureckých jednotek a ozbrojených skupin v Afrínu nebyly.

 

Podle několika místních médií a civilistů přestavěly turecké jednotky a ozbrojené skupiny veřejné školy ve Shaře na policejní základny v červnu 2018. Turecké jednotky také využívají další školu v Jenderesu jako polní nemocnici. 

„Podle mezinárodního humanitárního práva, a zejména v situacích, kdy probíhá okupace, mají školy zvláštní status ochrany a vzdělávání dětí musí probíhat bez přerušení. Žádáme tak Turecko, aby přijalo veškerá nezbytná opatření, aby zajistilo návrat dětí do škol, a aby byla obnovena činnost univerzit hned, jak to bude možné,“ řekla Maaloufová. 

Násilí páchané syrskou vládou a YPG 

V návaznosti na ofenzívu z ledna 2018, tisíce lidí uprchly do nedalekého regionu al-Shahba. Nejméně 140 tisíc lidí nyní žije v táborech nebo zničených domech bez řádného přístupu k službám, zejména k lékařské péči. Zranění a chronicky nemocní musejí čekat na vládní povolení, aby mohli vstoupit do Aleppa, nejbližšího místa, kde se jim může dostat adekvátní lékařské péče. 

Syrská vláda může také za to, že z al-Shahby není možné odejít někam, kde jsou podmínky k životu přívětivější. Kvůli tomu několik lidí doslova bojujících o život platí vysoké částky pašerákům, kteří jim zajistí přechod jinam. 

Kromě toho YPG zablokovala cesty z al-Shahby, čímž lidem brání, aby se vrátili do svých domovů. Od té chvíle, co v březnu skončily válečné operace, stovky obyvatel se vrátily do Afrínu poté, co prošly dlouhou a náročnou horskou cestu. 

Žena, která se vrátila do Afrínu na začátku dubna, Amnesty International řekla: „Moje teta, které bylo 60 let a trpěla cukrovkou a dalšími zdravotními problémy, zemřela po cestě domů po tom, co se jí nedostalo pitné vody. YPG nám nedovolila, abychom přijeli svými auty po oficiální cestě, a tak jsme museli jít pět hodin pěšky. Tetě došla voda v půlce cesty. Její dcera se vydala najít vodu, ale než se vrátila, bylo už pozdě.“ 

Podle několika lidí, včetně členů kurdského Červeného kříze, syrská vláda omezila evakuaci nemocných a zraněných civilistů z al-Shahby do Aleppa. Kurdský Červený kříž a lékařský personál Amnesty International řekl, že je zde jenom jedna nemocnice a dvě kliniky, které dokáží zajistit základní lékařskou péči. Chybí jim odborníci i vybavení, aby bylo možné provádět náročnější operace nebo léčit chronické nemoci.

 V době vzniku tohoto textu, okolo 300 lidí trpících chronickými nemocemi a vážnými zraněními čekalo na lékařské ošetření, které mělo být schváleno syrskou armádou. Od poloviny března bylo pouze 50 lidem povoleno vycestovat do národní nemocnice v Aleppu. 

„Syrská vláda a YPG akorát zhoršují utrpení lidí, kteří byli vyhnáni z Afrínu, tím, že je bezdůvodně drží v al-Shahbě a neposkytují jim dostatečné vzdělání, jídlo a lékařskou péči. Lidé, zvláště nemocní a zranění, by měli mít možnost jít tam, kam chtějí.“ 

„Žádáme Sýrii a YPG, aby respektovaly svobodu pohybu obyvatel a usnadnily bezpečný a dobrovolný návrat vysídlených. Syrské autority musejí urychlit dostupnost lékařské péče nemocným a zraněným, kterým se v al-Shahbě nedostává adekvátní zdravotní péče,“ uzavřela Lynn Maaloufová.