Od doby, kdy se prezident Nkurunziza rozhodl setrvat v úřadu po třetí za sebou (duben 2015), se země nachází v politické krizi. Jeho setrvání v úřadu mnozí vnímají jako protiústavní. Stovky lidí byly zabity. Největší násilí propuklo 11. prosince 2015. V reakci na koordinované útoky na vojenská zařízení, které provedli neznámí ozbrojení muži, bezpečnostní síly uzavřely a prohledávaly prostory hlavního města Bujumbura, kde se údajně měla nacházet opozice. Bylo zabito několik desítek lidí, kteří byli údajně dokonce pohřbeni v masových hrobech.^[1] Během roku 2016 se situace nadále zhoršovala a do dnes nebyl nikdo za tyto hrůzné činy potrestán.

Asi 429 tisíc lidí uprchlo ze země, většina z nich do uprchlických táborů ve Rwandě, Tanzánii, Ugandě a Demokratické republice Kongo.^[2] Situace je zde velmi složitá, přístup ke zdrojům je velice omezený. Do 10. dubna 2018 se do  Burundi dostalo pouze 22 % z veškerých finančních prostředků, které UNHCR požadoval.^[3] Lidé, kteří se pokusili o útěk z Burundi, byli zbiti, vydíráni a nakonec posláni zpět příslušníky mládežnického křídla vládnoucí strany - Imbonerakure. Uprchlíci utekli ze země s minimálním či žádným majetkem, ať už proto, aby na sebe nepoutali zbytečně pozornost, nebo proto, že jim byl zabaven.

V uprchlických táborech v Tanzánii chybí účinné ochranné mechanismy. V roce 2016 řada Burundských uprchlíků Amnesty International sdělila, že mají strach, protože tábor se nachází ve velké blízkosti Burundi. Také prý v táborech viděli příslušníky Imbonerakure.^[4] Situace v Burundi je stále nestabilní a předpokládá se, že počet uprchlíků nadále poroste. Navíc přímo v Burundi je v současnosti na 125 000 vnitřně vysídlených osob.

n other Middle Eastern and North African countries, such as Iraq, fall under the mandate of UNHCR.