Soudní dvůr Evropské unie minulý týden odmítl to, aby kriminalizace dobrovolných sexuálních aktivit mezi osobami stejného pohlaví znamenala „pronásledování“ ve smyslu práva EU v oblasti azylové politiky. Podle Amnesty International (AI) a Mezinárodní komise právníků je tento krok soudu mimo mezinárodní lidskoprávní a uprchlická práva a zákony.

V kauze „X,Y,Z versus Ministerstvo pro imigraci, integraci a azyl“ přezkoumával soud se sídlem v Lucemburku tři případy žádostí o azyl podaných v Nizozemsku státními příslušníky Senegalu, Sierry Leone a Ugandy. Tři muži tvrdili, že mají zcela opodstatněný strach z pronásledování kvůli své nesporné homosexuální orientaci a taky skutečnosti, že pohlavní styk mezi muži je v jejich domovských zemích trestný.

„Soud v tomto případě jen chodil kolem skutečného problému a úplně pominul klíčovou možnost jasně říct, že kriminalizace sexuálních aktivit osob stejného pohlaví znamená kriminalizovat lidi proto, kým jsou, a tak vlastně znamená pronásledování - bez ohledu na to, jak často jsou těmto lidem ukládány tresty odnětí svobody,“ říká k tomu Sherif Elsayed-Ali, ředitel pro práva uprchlíků a migrantů AI.

Klíčovou otázkou celé kauzy bylo, zda „kriminalizace homosexuálních aktivit a hrozba trestu“ za to samé mohou znamenat pronásledování v rámci evropského azylového práva. Soud k tomu řekl, že stíhání a uvěznění někoho za takové jednání by pronásledování představovalo.

Podle Amnesty International a Mezinárodní komise právníků ale už pouhá existence zákonů, které kriminalizují dobrovolné homosexuální aktivity, a které tak kriminalizují osoby kvůli jejich sexuální orientaci a tomu, kým jsou, je v rozporu s mezinárodním právem a právní vědou.

„Soudní dvůr zjistil, že tyto zákony, i když nebyly v nedávné době uplatňovány, jsou schopny způsobit nárůst oprávněného strachu z pronásledování leseb, gayů, bisexuálů, transgender lidí nebo intersexuálů (LGBTI). Tito lidé by proto měli být uznáni za uprchlíky, když žádají o azyl,“ dodává Livio Zilli, hlavní právní poradce Mezinárodní komise právníků.

Amnesty International dlouhodobě důkladně dokumentuje, že zákony v některých zemích skutečně poskytují státním představitelům možnosti, jak porušovat lidská práva, a přispívají ke státem podporované homofobii. Umožňují obtěžování a zneužívání a zavrhují příslušníky LGBTI komunity nebo ty, kteří jsou za ně považováni. Kromě toho také podkopávají efektivní ochranu těchto lidí ze strany státu, na kterou ale mají podle mezinárodního práva nárok.