Igor Nagavkin se stal obráncem lidských práv poté, co jeho mladší bratr zemřel ve vězeňské nemocnici na následky neléčeného zánětu slepého střeva. Jakožto nedostudovaný právník začal Nagavkin, traumatizován touto ztrátou, nabízet právní poradenství a podporu trestancům a jejich rodinám a obracet pozornost k mučení a častým úmrtím vězňů v trestaneckých koloniích i vazebních věznicích.

Jeho lidskoprávní a protikorupční aktivity vedly k početným konfliktům s místními úřady. V roce 2011 byl obviněn z pokusu o loupež vozidla patřícího příslušníkovi dopravní policie, která se měla odehrát v roce 2010. Soud nevzal v úvahu fakt, že měl Igor Nagavkin alibi – ve chvíli pokusu o loupež byl se svou rodinou v kavárně – a rozhodl, že musí zaplatit pokutu 15 000 rublů.

Nagavkin ovšem ve svých lidskoprávních aktivitách neustával, což vedlo k dalším konfliktům s úřady. Týden před jeho uvězněním mu bylo vyhrožováno trestním stíháním, pokud neukončí „své aktivity proti náčelníkovi policejní stanice Kalače, řediteli služby dopravní policie a předsedovi soudu Kalače“. V návaznosti na tyto hrozby se Igor Nagavkin rozhodl opustit na chvíli město, neměl k tomu však dostatek času. V noci z 28. na 29. září 2016 byl zatčen a následně uvězněn za údajné zločinecké spolčení s účelem vykradení zastavárny. Pokud by byl shledán vinným, hrozilo by mu až pět let odnětí svobody. Stejně jako v předchozí kauze případ provází řada procedurálních pochybení a „důkazy“ překládané policií se jeví uměle vytvořenými.

Při prohlídce bytu Nagavkinovy matky například policie prohledávala dva pokoje zároveň, věci si podávala mezi sebou a rodina neměla přehled o tom, co se děje. Rodina je přesvědčena, že řetízek s křížkem, nalezený v jejich bytě, tam byl podstrčen policií. Podle Nagavkinovy partnerky policie prohledávala obě strany skříně najednou a ve chvíli, kdy jeden policista rozptýlil její pozornost, druhý „nalezl“ několik šperků s cenovkami. Později byly šperky identifikovány jako ukradené, ovšem z jiné zastavárny. Kauzu doprovází také nesrovnalosti v policejním popisu zločinu a ve výpovědi, kterou podal majitel zastavárny. Podle tvrzení policie došlo k vniknutí do zastavárny násilnou cestou proražením plastových dveří. Nic takového nicméně majitel nepotvrdil. Obchodník se vyjádřil, že mu nic nebylo ukradeno a neshledal žádné stopy po násilném vniknutí. Vnější kovové dveře a následující dřevěné dveře byly zamčené. O plastových dveřích nehovořil.

Igor Nagavkin tráví více jak rok a půl ve vyšetřovací vazbě, přestože zločin, ze kterého byl obviněn, umožňuje mírnější formu preventivních opatření, jako například nařízení neopouštět město. Zpočátku byl zadržován ve volgogradské vazební věznici, 10. dubna 2017 pak byl přemístěn do vazební věznice Butyrka v centru Moskvy pod záminkou, že jeden ze spoluobviněných je obviněný ještě z jiného trestného činu, který je vyšetřován v Moskvě.

Alespoň dvakrát držel Nagavkin hladovku, aby tak protestoval proti svému zadržování a neaktivitě vyšetřovatelů. 14. prosince 2017, před slyšením u Moskevského městského soudu o prodloužení jeho vazby, Nagavkina a jeho spoluobviněné příslušníci ostrahy svlékli, bili je a vyhrožovali jim znásilněním gumovými obušky. Ostraha měla také Nagavkinovi vyhrožovat zbitím pokaždé, kdy by měl být dopravován před Moskevský městský soud. Nagavkin si na bití stěžoval soudci a ukázal mu své modřiny. Ten však odvětil, že „to se stává“, a poslal Nagavkina do vazby do 16. března 2018. Na stížnosti nezareagovali ani v soudní síni přítomní žalobce či vyšetřovatel.

Tím, že byla vazba Igoru Nagavkinovi prodloužena dvakrát – do 13. března a do 12. dubna 2018 –, čímž ve vazební věznici strávil více jak 18 měsíců, byl porušen ruský trestní řád. Vyšetřování stále pokračuje.

Amnesty International je přesvědčena, že kauza Igora Nagavkina byla vytvořena uměle a že je pronásledován v souvislosti se svými legálními lidskoprávními aktivitami. Musí být neprodleně propuštěn a zbaven všech obvinění.