Zpráva Potrestáni bez soudního řízení: Používání administrativních kontrolních opatření v kontextu  protiteroristických opatření ve Francii odhaluje, jak kontrolní nařízení způsobují porušování práv lidí tím, že obcházejí právoplatný systém trestního soudnictví a jeho zásady

„Opatření zavedená v době výjimečného stavu byla zamýšlena jako výjimečná a dočasná, ale nyní byla pevně zakotvena v běžném francouzském právu. Bezohledně zbavují lidi jejich práv a ohrožují jejich životy," uvedl Rym Khadhraoui, výzkumník Amnesty International pro západní Evropu.

„Francie vytvořila soudní systém druhého stupně, který se zaměřuje na lidi na bázi širokých a vágních kritérií, spoléhá na tajné informace a neposkytuje jim smysluplnou příležitost bránit se".

Poskytnutím široké pravomoci orgánům penalizovat lidi mimo normálního systému trestního soudnictví jsou administrativní kontrolní opatření otevřená ke zneužívání a diskriminaci, zejména vůči muslimům.

V moderním odkazu na orwellovský "myšlenkový zločin" jsou kontrolní opatření ukládána na základě toho, co by někdo mohl dělat v budoucnosti, spíše než na jakémkoli spáchaném trestném činu. Takové  "předkriminální" iniciativy  mohou mít dramatický dopad na životy těch, kteří jsou  jimi postiženi a na jejich rodiny.

Na základě nepřesných kritérií a typicky na utajených informacích umožňují kontrolní opatření ministerstvu vnitra uvalit širokou škálu omezení. Patří mezi ně zákaz jednotlivců opouštět určité město, denní hlášení u policie nebo zákaz kontaktu s určitými osobami.

Rochdi podléhal administrativnímu kontrolnímu opatření, které ho přiřadilo do městečka Echirolles na rok a půl. Během této doby nemohl navštívit svou matku, která žila v jiné obci a měl problém najít práci vzhledem k omezeným příležitostem v městě Echirolles, které má rozlohu jen 8 km². „Zničili mi život," řekl Amnesty International. „Je to vlastně horší než odsouzení k vězení, protože jsme ve vězení, zatímco jsme venku. Ve vězení alespoň neexistuje žádná alternativa."

Kontrolní opatření často vedou k absurdním situacím. V případě  Rochdiho došlo ke střetu mezi požadavkem pracovat, který mu byl uložen soudcem, a omezeními, uloženými mu jeho  administrativním kontrolním příkazem. Ten střet nakonec vedl k tomu, že Rochdi ztratil svou práci.

V případech, jako ten Rochdiho, správní kontrolní opatření nejenže nespravedlivě omezují svobodu pohybu člověka, ale také jeho právo na soukromý a rodinný život a právo na práci, to vše v rozporu s povinnostmi Francie vyplývajícími z mezinárodního práva.

 Kamel Daoudi podléhá kontrole již více než deset let. Podle příkazu je nucen žít ve vesnici, která je vzdálena více než 400 km od jeho rodiny, a je povinen hlásit se na policejní stanici třikrát denně a respektovat noční zákaz vycházení. Francouzské orgány odmítají prodloužit jeho dočasné povolení k pobytu a nemohou ho poslat do země jeho státní příslušnosti, Alžírska, kvůli riziku mučení. V důsledku toho je v podstatě uvězněn na dobu neurčitou. „Toto opatření je dehumanizující. Můj celý život je organizován kolem omezení, která jsou na mě uložena. To redukuje  můj život na něco, co je velmi absurdní." 

Ze zprávy rovněž vyplývá, že osoby, na které se cílilo za výjimečného stavu, které ale následně nebyly vyšetřeny ani obviněny, stále trpí závažnými důsledky. Lidé hlásili pocit traumatizace v důsledku jednání orgánů s trvajícím psychickým poškozením a stresem pro ně a jejich rodiny. Současná kontrolní opatření mohou mít podobné dlouhodobé účinky.

„Výjimečný stav ve Francii byl zrušen jen proto, aby odhalil trvalý a drakonický stav „zabezpečování“. Mimořádná opatření se stala normou, důkazy byly nahrazeny tajnou zpravodajskou službou  a lidé jsou ´pronásledováni, spíše než stíháni´," uvedl Rym Khadhraoui.

„Zatímco ochrana lidí před násilnými útoky je životně důležitá, uhýbání systému trestní justice za účelem omezovat lidi, protože by v budoucnosti mohli spáchat trestné činy, je absurdní a nespravedlivé. Tyto kontrolní příkazy musí skončit," uzavřel Khadhraoui.

POZADÍ

V říjnu 2017 francouzská vláda zrušila výjimečný stav, který v zemi platil po pařížských útocích v roce 2015. Za mimořádného stavu, který byl prodloužen šestkrát, se francouzské orgány odchýlily od některých závazků Francie v oblasti lidských práv a uplatnily  řadu výjimečných pravomocí včetně uložení určitých správních kontrolních opatření, která jsou typicky založena na tajných informacích a aplikována  bez obvinění nebo stíhání osoby.

V listopadu 2017 vstoupil v platnost nový zákon proti terorismu, "Posilující vnitřní bezpečnost a boj proti terorismu" (SILT). Zákon SILT stanovuje, že správní orgány si ponechávají pravomoc ukládat kontrolní opatření, která  omezují základní práva. 

Ve zprávě z roku 2016 Amnesty International zdokumentovala, jak tvrdá opatření omezila  práva tisíců lidí ve Francii a zanechala je traumatizované a stigmatizované: https://www.amnesty.org/download/Documents/EUR2133642016ENGLISH.pdf 

Zpráva Amnesty International z roku 2017 odhalila, že rozsáhlé nové zákony vedou Evropu do hlubokého a nebezpečného stavu trvalé „sekuritizace“, a že protiteroristická opatření se často ukázala jako diskriminační: https://www.amnesty.org/en/documents/eur01/5342/2017/en/