Ženy - aktivistky na celém světě byly podle Amnesty v roce 2018 v první linii boje za lidská práva.

Největší světové lidskoprávní hnutí taky upozorňuje, že akce “tvrdých chlapů”- světových lídrů, prosazujících mizogynistické, xenofobní a homofobní politiky, ohrožují dávno vybojovaná práva a svobody.

 

„V roce 2018 jsme zažili mnoho těchto samozvaných “drsných” lídrů, kteří se snažili podrývat principy rovnosti – základ lidských práv. Domnívají se, že jejich strategie vzbudí dojem, že jsou tvrdí a neústupní, ale ve skutečnosti se nejedná o nic víc, než o takticky promyšlené útoky, které mají za cíl démonizovat a pronásledovat už tak marginalizované a zranitelné komunity. Ale jsou to právě ženy – aktivistky, které v letošním roce ukázaly jasnou a silnou představu o tom, jak bojovat proti těmto represivním lídrům,” prohlásil Kumi Naidoo, generální tajemník Amnesty International. 

 

Závěry jsou obsažené v publikaci “Práva dnes”, hlavním přehledu analyzujícím situaci v oblasti lidských práv v sedmi regionech světa: v Africe, Americe, východní Asii, Evropě a Střední Asii, na Blízkém východě a v severní Africe, v jižní Asii a v jihovýchodní Asii. Amnesty letos uspíšila vydání přehledu o stavu lidských práv u příležitosti 70. výročí Všeobecné deklarace lidských práv – prvního skutečně celosvětového dokumentu o lidských právech, který byl přijat jednotlivými vládami v roce 1948.

 

2018: Hlas žen byl slyšet

 

Přehled mimo jiné konstatuje, že rozvíjející se síla ženských hlasů by neměla být podceňována. Ženy – aktivistky tvořily ty nejdůležitější lidskoprávní změny uplynulého roku. Skupiny pod vedením žen, jako třeba Ni una menos v latinské Americe, podnítily masová hnutí na podporu práv žen v takové míře, jako nikdy předtím.

 

V Indii a v Jihoafrické republice vyrazily tisíce žen  do ulic, aby protestovaly proti trvale se vyskytujícímu  sexuálnímu násilí. V Saudské Arábii a Íránu ženské aktivistky riskovaly zatčení za to, že se vzbouřily proti zákazu řízení nebo nucenému zahalování. V Argentině, Irsku a Polsku se konala masová protestní shromáždění, na kterých ženy požadovaly ukončení represivních zákonů týkajících se potratů. Ve Spojených státech, Evropě a Japonsku se miliony žen připojily k druhému #MeToo - pochodu, kterým požadovaly ukončení mizogynie a zneužívání. 

 

Nemůžeme ale oslavovat “oživení ženského aktivismu”, aniž bychom se zabývali tím, co je hnací silou, která stojí za masivní mobilizací žen požadujících změny.

 

„Práva žen jsou trvale marginalizována před jinými právy a svobodami ze strany vlád. Ty si myslí, že můžou tyhle otázky vyřešit, ale ve skutečnosti dělají jen málo toho, co by mohly, aby chránily práva poloviny populace”, upozorňuje Kumi Naidoo.

 

„Ještě horší je, že mnoho světových lídrů spustilo nové útoky na práva žen, a to formou všelijakých nenávistných a rozdělujících narativů. Tito vůdci se snaží argumentovat tím, že chrání tradiční hodnoty a zájmy rodiny, ale ve skutečnosti prosazují agendy, které popírají základní rovnost žen,“ dodal Naidoo.

 

Publikace “Práva dnes” poukazuje na rostoucí počet politik a zákonů, jejichž cílem je kontrolovat ženy především v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví. Patří mezi ně například snaha polských a guatemalských zákonodárců prosadit přísnější potratové zákony. Ve Spojených státech je zase  prosazováno krácení finančních prostředků pro kliniky zabývající se plánováním rodiny, což ohrožuje zdraví milionů žen.

 

Aktivistky riskují své životy a svobodu, aby poukázaly na nespravedlnosti v oblasti lidských práv. Mezi ně patří například Ahed Taminiová, palestinská aktivistka za práva dětí, která byla nespravedlivě uvězněna za to, že se odvážila postavit za svoje lidi.  Loujain al-Hathloulová, Iman al-Nafjanová a Aziza al-Yousefová jsou tři aktivistky, které jsou v současnosti ve vazbě v Saudské Arábii za to, že vedly kampaně za práva žen. Radní z Ria de Jenaira Marielle Francová byla začátkem roku brutálně zavražděna v Brazílii za to, že odvážně bojovala za lidská práva.

 

2019: Rok, kdy se obrátí vývoj v oblasti práv žen

 

Kumi Naidoo upozorňuje, že výročí mezinárodního zákona o právech žen – Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) – bude v roce 2019 důležitým milníkem, který si svět už nebude moci dovolit přehlížet.

 

Úmluva, která bude mít příští rok 40 let, je celosvětově široce přijímána. Přesto ji však mnohé vlády přijaly pouze za předpokladu, že mohou odmítnout hlavní ustanovení, které se vztahuje k zajištění svobod žen, jako např. prosazování vnitrostátní politiky, která by měla za cíl odstranění všech forem diskriminace, a to jak v právních ustanoveních, tak v praxi, a rovněž  odstranění diskriminace žen v oblasti manželství a rodinných vztahů.

 

Amnesty International vyzývá vlády, aby přijaly opatření, která zajistí dodržování práv žen. A to nejen v oblasti mezinárodních závazků, ale i změn v oblasti špatných národních zákonů tak, aby se ženy a ochrana jejich práva posílily.  

 

„Skutečnost, že mnoho zemí přijalo mezinárodní úmluvu o právech žen pouze částečně, poukazuje na fakt, že spousta vlád ochranu žen vnímá jen jako nějakou PR aktivitu, jejímž cílem je vypadat dobře navenek, než jako prioritu, kterou je třeba naléhavě řešit”, upozornil Naidoo.

 

„Na celém světě vydělávají ženy v průměru mnohem méně než jejich mužští kolegové, disponují mnohem nižší ochranou svých pracovních míst, je jim bráněno v přístupu do politiky ze strany těch, kteří jsou u moci a čelí kontinuálnímu sexuálnímu násilí, které vlády nadále ignorují. Musíme se sami sebe ptát, proč tomu tak je. Kdybychom žili ve světě, kde by muži čelili tomuto druhu pronásledování, bylo by dovoleno, aby tahle nespravedlnost pokračovala?

 

Chci poukázat na to, že Amnesty International může a bude dělat vice v oblasti práv žen. Vstupujeme pomalu do roku 2019, musíme nyní, vice než kdy předtím, pevně podporovat ženská hnutí, posílit hlasy žen a bojovat za uznání všech našich práv,” uzavřel generální tajemník Amnesty Kumi Naidoo.

  

Lidská práva v regionech

 

Publikace „Práva dnes“ přináší taky přehled lidskoprávních témat roku 2018 napříč hlavními regiony.

 

AFRIKA

Navzdory určitému pokroku, pokračovalo v roce 2018 mnoho vlád v oblasti Subsaharské Afriky v brutálních represích a omezování prostoru, v jehož rámci mohou lidé bránit svá lidská práva. Od Nigérie až po Sierru Leone, od Ugandy po Zambii vlády používaly represivní taktiky, jejichž cílem bylo umlčení obránců lidských práv, médií, protestujících a dalších projevů nesouhlasu. Na druhé straně jsou zde i náznaky naděje, například v Etiopii a Angole, a to v důsledku změn ve vedení země. Nejlepší zprávou je však mimořádná statečnost obyčejných lidí napříč celou Afrikou, včetně odvážných obránců  práv žen, kteří jsou příkladem odolnosti vůči represím.

 

AMERIKY

Rok 2018 přinesl do Amerik zpátečnické prostředí v oblasti lidských práv, a to především v souvislosti s vraždami environmentálních aktivistů a společenských lídrů, což vzbuzuje alarmující znepokojení v zemích, jako je např. Kolumbie. Stejně tak i vzestup vůdců s extrémní protilidskoprávní rétorikou, jakou používá např. brazilský president Jair Bolsonaro. Mezitím krize v oblasti lidských práv a bezpečnosti ve Venezuele a Střední Americe přinutila lidi v bezprecedentním měřítku opustit své domovy. Zatímco některé země v Americe přijaly ty, kteří potřebují pomoc, státní orgány ve Spojených státech oddělovaly a zadržovaly jednotlivé rodiny a omezovaly jim právo požádat o azyl.

 

VÝCHODNÍ ASIE

Ve východní Asii byly se v roce 2018 udály některé pozitivní kroky v oblasti práv LGBT+ komunity, ale taky byl zaznamenán zmenšující se prostor pro občanskou společnost a represe proti obráncům lidských práv. Jednou z nejvíce znepokojujících událostí bylo masové zadržení až jednoho milionu Ujgurů, Kazachů a dalších převážně muslimských etnických menšin v čínském  Sin-ťiangu. Mezi Severní a Jižní Koreou proběhly bezprecedentní mírové rozhovory, které by mohly mít zásadní vliv na lidská práva na Korejském poloostrově.

 

EVROPA A STŘEDNÍ ASIE

Rok 2018 se v Evropě vyznačuje vzestupem netolerance, nesnášenlvosti a diskriminace v kontextu zmenšujícího se prostoru pro občanskou společnost. Žadatelé o azyl, uprchlíci a migranti byli ponecháni svému osudu, zatímco se solidarita postupně kriminalizovala. Tento trend vedlo převážně Maďarsko, Polsko a Rusko. V širším regionu, převážně potom v zemích jako je Bělorusko, Ázerbájdžán nebo Tádžikistán byly zaznamenány represe proti svobodnému tisku. V Turecku stále panuje atmosféra strachu. Přesto však, i navzdory této xenofobní rétorice a represivním politikám, přetrvává optimismus.

 

Aktivismus a protesty se neustále rozrůstají, a to díky činnostem obyčejných lidí s mimořádnou vášní pro spravedlnost a rovnost.

 

JIŽNÍ ASIE

 

Vlády v jižní Asii pokračovaly v politice zastrašování, obtěžování a pronásledování obránců lidských práv a dalších jednotlivců, kteří bojovali za svá práva. V Bangladéši a v Pákistánu úřady využívaly drakonických zákonů k zastavení svobody projevu. V Indii se vládní orgány snažily démonizovat a pronásledovat skupiny občanské společnosti a aktivisty. Jiné oblasti regionu, např. Srí Lanka, se ponořila do ústavní krize po náhlém jmenování Mahindy Rajapakesyho předsedou vlády. Byly zde však rovněž náznaky naděje: v květnu schválil pakistánský parlament jeden z nejprogresivnějších právních předpisů v oblasti transgender práv na světě. 

 

JIHOVÝCHODNÍ ASIE

Situace v oblasti lidských práv se v mnoha oblastech jihovýchodní Asie a Tichomoří v roce 2018 zhoršovala. Násilná vojenská kampaň v Barmě/Myanmaru zahrnovala vraždy, znásilňování a žhářské útoky, což způsobilo, že vice než 720 000 rohingských žen, mužů a dětí opustilo své domovy v Arakanském státě. Aktuálně žijí v provizorních uprchlických táborech v Bangladéši. Vlády projevily rostoucí netoleranci vůči nenásilným projevům nesouhlasu a aktivismu, jak je vidět například při umlčování politické opozice a nezávislých médií v Kambodži. Na Filipínách bylo zabito mnoho hlavně chudých lidí během “války proti drogám” prezidenta Duterteho.

 

Lidskoprávní výzvy v České republice

V kontextu zaměření celého Amnesty přehledu stavu lidských práv v roce 2018, i Amnesty International Česká republika se v letošním roce soustředila na obranu práv žen - zejména na problematiku násilí na ženách a domácího násilí. Úsilí organizací hájících práva žen směřovalo k nutnosti ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulskou úmluvu. 

Co se týče migrace a práv uprchlíků, česká vláda odmítla kvótní přerozdělení uprchlíků v Evropě i připojení ke globálnímu paktu OSN o migraci. Přední představitelé státu stále řeší, zda projeví ČR solidaritu a přijme 50 syrských sirotků. 

V otázce společného vzdělávání dětí platí, že rok 2017/18 prověřil nový český školský zákon naplno. Amnesty vítá snahu revidovat jeho dosavadní fungování, upozorňuje však na řadu úskalí v chystané revizi formou novelizace vyhlášky 27/2016. Návrh ministerstva školství je v mnoha bodech sporný a jeho přijetí by mohlo znamenat ústup od integračních proudů a desegragace. 

I v roce 2018 monitorovala česká Amnesty vývoz zbraní a vojenského materiálu z ČR. Z výroční zprávy Ministerstva průmyslu a obchodu i letos vyplynulo, že se zvyšuje podíl vývozu vojenského materiálu do zemí, kde hrozí jeho zneužití proti lidským právům. Téměř 40 % z něj bylo vyvezeno do zemí s represivními režimy, které porušují lidská práva. Například do Saúdské Arábie, Jemenu, Egypta nebo Iráku. 

PRÁVA DNES - celá brožura v angličtině