V Salvadoru byla konečně propuštěna z vězení Teodora del Carmen Vasquezová, protože soud zmírnil její hrozivý třicetiletý trest. Ve vězení předtím strávila už deset let. Po samovolném potratu byla totiž Teodora obviněna a odsouzena za interrupci, která je v Salvadoru nelegální. O její propuštění jsme usilovali nejen prostřednictvím protestů a petic od roku 2015. Norská Amnesty dokonce na rádiových vlnách vysílala nouzový signál, aby tak upozornila na její případ. Amnesty usiluje o dekriminalizaci interrupce v Salvadoru, aby se předešlo podobným případům, při kterých jsou ženy trestány, místo aby se chránila jejich reprodukční práva. 

Propuštěni také byli aktivisté, novináři a blogeři v Etiopii, mezi kterými byl i vězeň svědomí Eskinder Nega. Podporovatelé Amnesty napsali Eskinderovi velké množství dopisů, které se setkaly s jeho radostnou reakcí:

 

„Dopisy od lidí kolem Amnesty mi předala rodina. Dodaly odvahu mě i mým blízkým.“ (Eskinder Nega)

 

Na Ukrajině vláda schválila nové učební osnovy pro základní školu, které zahrnují i lidská práva. Neúnavná snaha ukrajinské pobočky Amnesty, která se přímo podílela na přípravě osnov, k této skvělé změně nedílně přispěla. 

Čtrnáct trestů smrti v Beninu bylo zmírněno po vyjednáváních organizovaných Amnesty. Navštívili jsme odsouzené ve vězení, setkali jsme se s ministrem spravedlnosti a předsedou Národního shromáždění, po kterých jsme žádali zmírnění trestů smrti, a spustili jsme internetové i tištěné petice. Naší činnosti předcházel pozitivní vývoj v Gambii, kde bylo na popravy vyhlášeno moratorium.

Naskytl se nám pohled na sílu solidarity na Ukrajině v reakci na to, když policie ustoupila útočníkům, kteří násilně narušovali pochod za ženská práva při příležitosti Mezinárodního dne žen. Olena Ševčenková, jedna z organizátorek pochodu, byla posléze obviněna, že porušila pravidla veřejného shromažďování, protože někteří z demonstrantů nesli „provokativní“ transparenty. Než šla Olena 15. března k soudu, ukrajinská Amnesty uspořádala mediální kampaň, která zasáhla tisíce lidí a přivedla do soudní síně veliké množství novinářů, podporovatelů a zahraničních diplomatů. Soud rozhodl, že se žena žádného přestupku nedopustila a případ uzavřel.

Nečekaně dobré zprávy k nám doputovaly z Barmy/Myanmaru, kde bylo v rámci amnestie nového prezidenta Win Myina spolu s přibližně osmi tisíci vězni propuštěno také množství vězňů svědomí. Již dříve jsme usilovali o propuštění kačjinských farářů jako jsou Dumdaw Nawng Lata, Langjaw Gam Senga a Lahpai Gama, kterým amnestie přinesla svobodu.

Na začátku dubna rozhodl Ústavní soud v Bosně a Hercegovině, že oběti válečného znásilňování a ostatní civilní oběti války nebudou muset platit soudní výlohy v případech, kdy jim bude nárok na vyplacení reparací odepřen. Společně s organizací TRIAL International už dlouho usilujeme o zrušení takovýchto poplatků a náš společný úspěch snad povzbudí další lidi, aby se nebáli žádat spravedlnost a odškodné.

Skvělý výsledek referenda v Irsku, které zvrátilo ústavní zákaz interrupce, znamená veliké vítězství pro ženská práva. Jednalo se také o výsledek dlouholeté usilovné práce aktivistů, mezi kterými jsou i ti z Amnesty. V roce 2015 jsme uveřejnili zprávu Irsko: Být žena není zločin – Dopady irského potratového zákona, kde jsme na základě svědectví samotných žen popsali překážky a stigmata, které jsou s potratem spjaté. V roce 2018 se síla společenství ukázala znovu, když se lidé do Irska vraceli, aby hlasovali, a dali tak svým znovu zaznít názorům.

„Je to kampaň naděje, jde o uskutečnění a upřednostnění ženského zdraví a bezpečí. Už tohle je úžasná změna.“ (Catriona Grahamová, irská aktivistka za ženská práva)

Radost nám udělalo i to, když jsme byli svědky propuštění opozičního vůdce a vězně svědomí Anwara Ibrahima po překvapivém výsledku v malajských volbách, ve kterých Nadžiba Razaka porazil jeho politický mentor Mahathir Mohamad. Propuštění Anwara Ibrahima představuje zlomový okamžik malajské lidskoprávní situace a přináší naději dalších reforem.

Na konci května parlament v Burkině Faso přijal nový trestní zákoník, který už nevyužívá trest smrti. 

Moldavský ministr školství přijal lidskoprávní učební osnovy pro základní a střední školy, které připravila moldavská pobočka Amnesty. Jedná se o první takový úspěch v regionu, který navazuje na pilotní projekt, do kterého se zapojilo téměř 700 studentů z dvaadvaceti škol.

Po naší rozsáhle práci v Sýrii koaliční síly vedené Spojenými státy konečně oznámily, že přehodnocují dříve uzavřené případy obvinění ze škod páchaných na civilistech. Původně odmítaly a zavrhovaly naše zjištění o civilních obětech ve městě Rakka, než se objevily nové výsledky našeho vyšetřování. Na konci července koalice přiznala 77 ze 79 případů, které jsme ve své červnové zprávě předložili, a navýšila svá oficiální čísla o civilních obětech o 300 %. Domníváme se, že se stále jedná o pouhou špičku ledovce, a spustili jsme nový projekt „Decoders“ nazvaný „Strike Tracker“ (jedná se o komunitní mapování útoků pomocí osobních telefonů a webové aplikace). Budeme spolupracovat s dalšími organizacemi, mimo jiné s Airwars, abychom společně vytvořili celistvý obraz úmrtí civilistů během útoků. Výsledky vyšetřování zveřejníme v první 2019. 

Uveřejnili jsme zásadní výzkumnou zprávu o odpovědnosti za zločiny proti lidskosti spáchané na populaci barmských Rohingů. Studie poukázala na některé konkrétní vojenské a bezpečnostní jednotky a třináct jednotlivců podezřelých ze zločinů proti lidskosti. Dva dny před uveřejněním Evropská unie ohlásila tresty pro 7 velitelů bezpečnostních složek, z nichž 6 bylo na našem seznamu.

Umělkyni Liu Sia čínská vláda konečně povolila odcestovat do Německa, a to po celých osmi letech nezákonného domácího vězení, k němuž byla odsouzena v roce 2010, když její manžel Liu Siao-po dostal Nobelovu cenu za mír. Po celou dobu byla pod přísným dohledem státní bezpečnosti a komunikovat se s ní dalo pouze telefonicky za určitých okolností. V první polovině roku Amnesty a PEN zahájily kampaň za její propuštění, při které četlo z jejích básní velké množství známých spisovatelů.

Liu Sia na letišti v Helsinkách, © REUTERS

 

Sedmnáctiletá palestinská aktivistka Ahed Tamimiová byla propuštěna 21 dní před dovršením svého osmiměsíčního věznění. Byla nespravedlivě uvězněna vojenským soudem na Izraelem okupovaném Západním břehu, protože prý měla ohrozit ozbrojené vojáky v těžkých ochranných uniformách.

V Mauritánii byli po dvou letech propuštěni dva aktivisté, kteří bojují proti otroctví, a to rok před skončením jejich tříletého trestu. Abdallahi Matallah Seck a Moussa Biram s námi hovořili. Druhý jmenovaný řekl: „Vaše podpora mi připomněla, že v boji za spravedlnost v Mauritánii nejsme sami. Chtěl bych poděkovat každému členovi Amnesty. Děkuji za skvělou práci na kampani za propuštění aktivistů bojujících proti otroctví v Mauritánii. Děkuji, že stojíte na straně spravedlnosti. Jsme na vás hrdí.“

V Bosně a Hercegovině přijalo Národní shromáždění Srbské zákon o ochraně obětí válečných zločinů, který konečně uzná oběti sexuálního násilí, včetně válečného znásilňování, a poskytne jim podporu a odškodnění. Amnesty společně s místními dlouho usilovala o přijetí nějakého podobného zákona, který by přeživším obětem sexuálního násilí z období války zajistil spravedlnost a nápravu.

15. srpna byl po více než čtrnácti měsících ve vězení propuštěn čestný předseda naší turecké pobočky Taner Kiliç. Se svou rodinou se mohl znovu sejít, když ho propustil soud v Istanbulu. Přes milion lidí žádalo propuštění Tanera, ale i dalších lidskoprávních aktivistu, kteří jsou v Turecku za mřížemi. Ale vzhledem k tomu, že jeho proces pokračuje, anabáze ještě neskončila. Při propuštění Taner děkoval lidem, kteří ho podporovali, a řekl, že doufá, že kampaň za jeho propuštění pomůže upozornit na stav dalších obětí politicky motivovaných procesů v Turecku. Taner byl zatčen v červnu 2017 kvůli nepodloženému obvinění z „členství v teroristické organizaci“.

Po 735 za mřížemi byla propuštěna i Tep Vannyová, jedna z nejdůležitějších lidskoprávních aktivistek v Kambodži. Patřila k velkému množství aktivistů a demonstrantů, kterým bylo udělen královský pardon. V jejím případě se tak stalo šest měsíců před koncem trestu za pokojný protest. Tep se zastalo více než dvě stě tisíc lidí po celém světě.

„Podávám ruku na znamení díků všem, kteří se zúčastnili kampaně za mé propuštění a umožnili mi tak znovu se setkat s mými dětmi a rodiči. Poskytli jste mi útěchu a připomněli mi, že nejsem sama. Vážím si vaší laskavosti a vaší práce, která zlepšuje situaci lidských práv po celém světě.“ (Tep Vannyová)

Několik dní po naší výzvě se 38 000 lidí zúčastnilo internetové akce proti masovému zadržování Ujgurů, Kazachů a dalších převážně muslimských menšin, jejichž příslušníci jsou zatýkáni na severozápadě Číny. Kazaška, se kterou jsme mluvili, si myslí, že její třináctiletá dcera byla propuštěna z velké části právě díky naší usilovné práci. Kromě toho byl ve Spojených arabských emirátech propuštěn po naší kampani Ujgur, který měl být nuceně převezen zpět do Číny. 

Indický Nejvyšší soud konečně uznal, že dobrovolné vztahy dospělých osob stejného pohlaví nepředstavují zločin, a naopak, že diskriminace na základě sexuální orientace je porušením základních práv zakotvených v tamní ústavě.

Práce a výzkum Amnesty ve věci velmi rozšířeného zneužívání práce a zaměstnanců v Kataru trvají už dlouho. V září katarské úřady oznámily, že zrušily doposud povinné povolenky pro většinu zahraničních pracovníků. Bez povolenky nemohli zahraniční pracovníci Katar opustit, pokud jim k tomu zaměstnavatel nedal souhlas. Jedná se o jednu z prvních větších reforem, které Katar zavedl v rámci spolupráce s Mezinárodní organizací práce poté, co Amnesty dlouho monitorovala a uveřejňovala rozsáhlé zneužívání pracovníků, včetně toho, které se odehrává na stavbách určených pro fotbalové Mistrovství světa v roce 2022. 

Evropský parlament zareagoval na naše výzvy a v hlasování prosadil rezoluci o mezinárodním zákazu autonomních zbraňových systémů. Ta by měla zabránit vývoji, šíření a užívání robotů - zabijáků, které si mohou vybírat své cíle samostatně, bez rozhodovacího zásahu člověka.

Rwandský prezident Kagame nechal propustit Victoire Ingabirovou, rwandskou opoziční vůdkyni, a Kizitu Mihiga, populárního zpěváka. Přestože stále čelí různým omezením, uvítali jsme propuštění jako krok správným směrem. Odsouzení Victoire Ingabirové kvůli jejím názorům porušilo její právo na svobodu projevu. Došlo i k porušení některých procesních práv. Amnesty na případ Ingabirové upozorňovalo několik let.

Na Světový dni proti trestu smrti nová malajská vláda oznámila, že se chystá trest smrti úplně zakázat. Stalo se tak v důsledku mnohaletého úsilí, které vynaložila dřívější malajská opozice, která je dnes u moci. Během následujících dnů byl trest smrti uznán za neústavní ve státě Washington, který se tak v rámci Spojených států stal dvacátým státem, který trest smrti zrušil.  

Vietnamská blogerka „Mother Mushroom“ (Matka Houba) byla propuštěna po dvou a půl letech strávených ve vietnamské věznici. „Přestože se jedná o dobrou zprávu, která přichází po dvou letech věznění, musíme si uvědomit, že jde i o připomínku toho, že Vietnam vězní kritiky režimu stále častěji,“ řekl v prohlášení Nicolas Bequelin z Amnesty International a dodal: „Ačkoli Me Nam už ve vězení není, podmínkou jejího propuštění byl odchod ze země a více než sto lidí pořád živoří ve vězení jen proto, že se svobodně vyjádřili – ať už na veřejnosti, na blogu nebo na Facebooku.“

„Byla jsem stále v šoku, když mě můj syn a dcera objali v letadle. Čekali jsme na tuhle chvíli více než dva roky. Tohle shledání posílá odkaz těm, kteří mě uvěznili, že nejsem sama a hlas svobody nikdy neutichne.” (Me nam)

Po letech práce Vrchní soud rozhodl, že jihoafrická vláda nemůže vydávat povolení pro připravovanou těžbu titanu v Xolobeni bez souhlasu místních. Jednalo se o obrovský úspěch lidí z Xolobeni, kteří dlouho usilovali o to, aby se o jejich právech mluvilo a těžení na jejich posvátné půdě se řídilo jejich potřebami a konzultovalo se s nimi.

„Žijeme v klidné, krásné oblasti a sdílíme tady všechno: jídlo, zem i lásku. Elity zjistily, co máme, a chtějí nám to vzít,“ řekla Nonhle Mbuthumaová, lidskoprávní aktivistka ze společenství Amadiba. Dodala: „Někteří z mých kolegů byli zabiti a já vím, že se to může stát i mě. Ale strach nemám.“

Návrh postavit švýcarské právo nad právo Evropské unie byl zavržen, Švycaři si totiž v referendu vybrali ochranu lidských práv.

„Švýcarský lid předvedl, že nepropadl klamným slibům a místo toho hlasovací urny využil k tomu, aby vyslal jasné znamení, že chce žít ve svobodné zemi, kde lidská práva platí pro všechny stejně,“ řekl s potěšením Kumi Naidoo, generální tajemník Amnesty International.

Zveřejnili jsme zprávu „Not Enough Impact Report“ abychom oslavili úspěchy Amnesty International v uplynulém roce a promluvili o lidech, díky kterým se podařily. Hlavně jsme ale využili tuto příležitost k tomu, abychom si připomněli, co všechno nás ještě čeká, a kdo jsou ti, kteří jsou ochotni se postavit nespravedlnosti.

 

Zahájili jsme „Write for Rights – Maraton psaní dopisů“, největší dopisovou kampaň na světě. Letos se při ní Amnesty zaměřuje na statečné ženy, které byly za obranu lidských práv vězněny, mučeny nebo dokonce zabity. Chceme jim ukázat, že nejsou samy, a že lidé po celém světě z jejich statečnosti čerpají inspiraci. Postavili jste se za ně a napsali jste tisíce dopisů vyjadřujících podporu. Nedokážeme vám za vaše úsilí a dopisy dostatečně poděkovat. Skutečně mění životy!

 

Na konečná čísla z celosvětového Maratonu stále čekáme, ale jen v Česku se napsalo přes 16 tisíc dopisů při několika stovkách akcí. I za to veliké díky! A přejme si, ať jsou úspěchy roku 2018 inspirující i pro rok 2019. Má to otiž cenu. A bez vás by to nešlo…