Podle mezinárodního práva musí být migranti, kteří uvízli na moři, neprodleně zachráněni a převezeni do nejbližší bezpečné země, kde mohou požádat o azyl. To znamená, že lidé zachráněni v centrálním Středomoří na cestě z Libye musí být převezeni do Evropy, protože při návratu do Libye by byli vystaveni riziku detence a nelidského zacházení.

Ve snaze snížit počet migrantů mířících do Evropy se Itálie a další evropské země dohodly s libyjskou vládou na spolupráci v otázce záchranných operací. Klíčovou součástí této strategie je deklarace z června 2018 o Libyjské záchranné oblasti v centrálním Středomoří, která přenáší odpovědnost za koordinaci těchto operací právě na libyjské úřady. Libye však na záchranu lidí nemá dostatečnou kapacitu.

Důsledkem této dohody je situace, kdy jsou kapitáni lodí odrazováni od dodržování povinnosti zachránit ohrožené osoby na moři v obavě, že budou po několik dní nebo týdnů ponecháni na moři bez možnosti vylodění v unijních zemích.

Tuto strategii některých evropských států se snaží narušovat nevládní organizace, které vysílají na pomoc uprchlíkům vlastní lodě. Vlády se jim však v těchto záchranných akcí snaží zabránit prostřednictvím neoprávněného vyšetřováním či byrokratickými procedurami. Příkladem je správní příkaz vydaný španělskými námořními úřady 8. ledna, který znemožnil neziskové organizaci Proactiva Open Arms záchrannou akci v centrálním Středomoří.

Podle dat agentury Frontex klesl počet příchozích do Evropy v roce 2018 na nejnižší úroveň za posledních pět let. Přes Středozemní moře loni přišlo pouze kolem 114 000 migrantů, většina z nich do Španělska (58 569), Řecka (32 497) a Itálie (23 370).

Článek napsal na základě výzkumu AI  Michal Voráček, stážista advokačního oddělení