^{© iStock}

#MeToo rozhýbalo debatu i daleko od Los Angeles. Stranou hlavní pozornosti je ale pořád mnoho úžasných žen, které bojují proti sexismu, obtěžování a násilí, potýkají se s diskriminací nebo stigmatizací při svých snahách o změnu. 

Punjita, Rasmilla a Ashmita, tři aktivistky z Nepálu, ztělesňují tento duch odhodlání. 

V červenci 2018 byla v nepálské čtvrti Kanchanpur znásilněna a zavražděna 13letá školačka Nirmala Pantová. Tento brutální zločin a nedostatek účinného vyšetřování ze strany úřadů zahájily v zemi vlnu protestů. Mezitím dvě ženy obvinily bývalého starostu Kathmandu ze sexuálního obtěžování a inspirují ostatní, aby sdílely své příběhy. 

Punjita, Rashmila a Ashmita popisují, proč je tak důležité hovořit o obtěžování a násilí a podělí se o názor, proč Nepál potřebuje hnutí #MeToo.

 

Punjita Pradhanová je spoluzakladatelem organizace Utkarsha Nepál, která podporuje oběti sexuálního násilí

 

„Protesty, které následovaly po vraždě Nirmaly, vzbudily mediální zájem a připomenutí, že i Nepál měl svůj #MeToo okamžik. Ačkoli existují paralely s globálními tématy, některé problémy, na kterých pracuji, představují specifikum v Nepálu, který je jednou z nejchudších zemí světa. Například v Nepálu jsou tisíce dětí, které žijí a pracují na ulicích, a jsou obzvláště zranitelné sexuálním zneužíváním. Tyto děti se nemohou spoléhat na úřady, že je ochrání. 

Přestože Nepál má zákony proti násilí a obtěžování založeném na pohlaví, hlásí se jen velmi málo případů. Ty, které obvykle končí v mimosoudním vyrovnání. Ale pak mají oběti stále celoživotní stigma, se kterým se musí potýkat. Obviňování obětí je stále v Nepálu normální. 

Předpokládá se minimálně šestiměsíční vězení pro domácí násilí nebo sexuální zneužívání, ale ve skutečnosti jsou pachatelé často propuštěni po jedné noci. Takže i když oběť ohlásí případ, ani poté  neexistuje záruka jejich bezpečnosti. 

Pracovala jsem jako novinářka a čelila sexuálnímu obtěžování policistů, vojáků a kolegů – uvědomila jsem si, že tyto zkušenosti mohu sdílet s mnoha ženami. Jedna přítelkyně mi vyprávěla příběh, na který jsem nemohla zapomenout. V jejím sousedství se objevila žena, která se nedávno vdala a byla  neustále obtěžována svým novým  švagrem. Nechtěla to hlásit - měla strach, že se její manželství rozpadne a bude nařčená z toho, že svádí muže a bude muset svou hanbu nést po celý život.   

Příběhy, jako je tento, mne inspirovaly k ukončení práce jako novinářka a začít Utkarshu Nepálu. Naším cílem je vytvořit povědomí o sexuálním obtěžování a zneužívání a odstranit stigma. Velmi málo lidí v Nepálu je ochotno otevřeně mluvit o těchto otázkách.

Pracujeme ve školách, propagujeme porozumění o vzájemném souhlasu v otázkách sexu. Poskytujeme také poradenství, léčení a právní pomoc obětem. Podle mých zkušeností jako poradce jsem zjistila, že mnoho žen s depresí nebo úzkostí se potýkalo se sexuálním zneužíváním alespoň jednou a obvykle vícekrát ve svém životě. Když neexistuje spravedlnost, jejich trauma se prodlužuje. 

Je důležité, abychom do této diskuse zahrnuli i muže. Muži, kteří se setkali se sexuálním zneužíváním sami, mohou pravděpodobněji pokračovat ve zneužívání ostatních. To je jeden z důvodů, proč je důležité, aby oběti cítily, že mají  někoho, s kým si mohou promluvit. 

Nedávno došlo k určitým zlepšením, pokud jde o povědomí a je skvělé, že ženy vystupují více otevřeně, i ty, které se setkaly s obtěžováním od vysoce postavených mužů.

Ale je tu ještě dlouhá cesta. V listopadu jeden ministr vlády svolal editory  pěti státních novin a instruoval je, aby nepublikovali žádnou kritiku na reakci vlády na vraždu Nirmala Pantové. Vláda se stále ještě bojí mluvit o těchto otázkách," uzavřela Punjita.

 

Rashmila Prajapatiová pracovala pro místní samosprávu v Káthmándú. Nyní provozuje nevládní organizaci, která bojuje proti sexuálnímu násilí a vyučuje sebeobranu žen a dívek.

 

„V říjnu 2003 jsem obdržela dopis od svého zaměstnavatele, úřadu primátora města Kááthmándú, se sdělením, že moje služba byla ukončena. Nebylo nic vysvětleno, i když jsem tam pracovala šest let. Během příštích několika dnů se začaly objevovat články v místních i národních zprávách, které uváděly, že jsem byla propuštěna z důvodu korupce. Byla to hrozná doba. 

Znala jsem skutečný důvod, proč jsem svou práci ztratila. Před několika lety jsem se bránila opakovaným sexuálním „pokusům o sblížení“  ze strany mého šéfa. Stále naznačoval, že budu povýšená, když s ním strávím čas sama. Pokusil se mi držet ruku a dotýkal se mě tak, jak se mi nelíbilo. Řekla jsem mu, že tohle se nestane a krátce poté skončilo jeho funkční období. Ale když byl v roce 2003 znovu dosazen do funkce, jedna z prvních věcí, kterou udělal, byla, že mne vyhodil. 

Když jsem byla propuštěna, přátelé navrhli podniknout  soudní kroky, ale nebyla jsem si jistá, že dosáhnu spravedlnost. Tehdy neexistoval žádný zákon proti sexuálnímu obtěžování a můj „protivník“ byl natolik silný, aby vytvořil "falešný důkaz" mé korupce, i když jsem byla nevinná. Tak jsem mlčela - patnáct let.  

Potom jsem v roce 2018 četla status na Facebooku: žena novinářka obvinila z opakovaného sexuálního obtěžování stejného muže. Věděla jsem, že už nemůžu mlčet. Takže jsem i já sdílela svůj příběh na Facebooku. Chtěla jsem prokázat, že oběti obtěžování nejsou nebudou pořád mlčet. Můj příspěvek byl široce sdílen a byl ve zprávách celý den. Dokonce i mocní lidé se pokoušeli krýt mého obtěžovatele a líčit mne jako lhářku. Muž, kterého jsem obvinila z obtěžování, který byl ve velmi silné pozici, hrozil, že mě bude žalovat a zopakoval obvinění z korupce proti mně. Už není ve své pozici, ale není to jen o něm. Nepál má mnoho mocných zneužívajících své pravomoci a pozice již léta. Patří mezi ně politici, úředníci, herci, spisovatelé, podnikatelé a další. Je nejvyšší čas, abychom je odhalili.

 Svým způsobem jsem měla štěstí. Byla jsem schopna odolat pokusům  toho muže, protože finanční postavení mé rodiny bylo silné a já měla jiné možnosti práce – vyučovala jsem na vysoké škole. Ale neustále jsem  přemýšlela o ženách, které neměly možnosti jako já. Proto jsem v roce 2012 založila organizaci nazvanou Women Empowerment Nepal, která bojuje proti sexuálnímu násilí a vyučuje schopnostem sebeobrany ženy a děvčata. 

Spolupracujeme s profesionály. Sebeobrana se netýká boje, nýbrž vštěpování sebevědomí. Zatím jsme učili více než 3000 žen a dívek. Kromě fyzické taktiky pomáháme ženám identifikovat rizika a učit je o zákonu a jejich právech. Naším cílem je, aby ženy věřily, že se mohou a mají bránit proti sexuálnímu obtěžování a násilí. 

I když jsem nemohla bojovat proti nespravedlnosti, která se mi stala, jsem odhodlaná zvednout svůj hlas proti sexuálnímu násilí. Chci pomoci vytvořit společnost, která je bezpečná a svobodná pro všechny," říká Rashmila.

 

Ashmita Sapkotová je vedoucí kampaní Amnesty International v Nepálu, která se snaží vzdělávat ženy po celé zemi o jejich právech.

 

„Amnesty Nepál prostřednictvím naší kampaně zaměřené na násilí na ženách a v rámci vzdělávacího programu v oblasti lidských práv zvyšuje povědomí o problematice sexuálního obtěžování a násilí založeného na pohlaví.

 Někteří lidé, kteří žijí ve velkých městech, si jsou vědomi globálního #MeToo hnutí, ale drtivá většina žen ve venkovských oblastech, které jsou nejvíce ohroženy obtěžováním a zneužíváním, neví o tom, co se děje. 

Existuje mnoho problémů, pokud se má mluvit o těchto otázkách v nepálském kontextu. Sexuální obtěžování se nebere vážně, což znamená, že ženy nemají moc důvěry v soudní systém a zdráhají se svěřit. Navíc mnozí z pachatelů jsou mocní lidé, což je ještě obtížnější a znamená, že oběti jsou často obviňovány a stigmatizovány. 

Nedávno jsme zaznamenali pozitivní vývoj: Dochází k veřejným projevům solidarity a to jak od mužů, tak žen, vůči odvážným ženám, které promluvily nahlas. 

Aby však byla v Nepálu skutečná rovnost žen a mužů, musíme ženy ekonomicky a společensky posilovat. Potřebujeme bojovat proti patriarchálnímu postoji naší země, který považuje ženy za méněcenné. A to znamená vzdělávat jak muže, tak ženy. 

Je tak důležité, aby ženy byly v popředí debaty o těchto otázkách. Máme nejlepší znalosti o problémech a frustracách, které způsobuje diskriminace, a proto podporujeme ženy v Nepálu, aby se zapojily do aktivismu v oblasti lidských práv. Samozřejmě je to náročné, ale i malá změna nám dává naději a uspokojení, " uzavírá optimisticky Ashmita Sapkotová z Amnesty Nepál.