© Amnesty International/Grzegorz Żukowski

Tyto ženy nebudou akceptovat rostoucí nenávist v Polsku – a nejsou samy. Rasismus a nenávist se šíří nejen v Polsku, ale i jinde v Evropě, a opatření omezující svobodu projevu a protestní shromáždění brání zaznít hlasům, které na to upozorňují. Když se však v roce 2017 ve Varšavě během výročního pochodu na Den nezávislosti shromáždilo mnoho krajních pravicových demonstrantů, kteří volali po „Bílém Polsku“, 14 žen odmítlo nechat to bez odezvy. Zamířily k mostu Poniatowski a pokojně tuto nenávist konfrontovaly.

© Tomasz Stępień/OKO.press

To, s čím se tam setkaly, bylo hluboce znepokojující. Stovky lidí mávající rasistickými a fašistickými symboly, vzkazy proklamující, že „Evropa bude bílá nebo prázdná“, a členové krajních pravicových skupin a jejich sympatizanti držící světlice a házející petardy. Ženy se nenechaly zastrašit agresivní atmosférou a rozvinuly svůj vlastní transparent, který hlásal „Stop fašismu“.

O chvíli později byly napadeny. Několik demonstrantů bylo zachyceno na kameře, jak shromážděné ženy kopou, bijí, plivají na ně a slovně je urážejí. Nazývali je děvkami, kurvami a levičáckými sviněmi; postrkovali je, vráželi do nich, popadali je za krk a tahali je na chodník, při čemž tyto ženy utrpěly zranění jako modřiny a oděrky. Jedna z nich potřebovala lékařskou pomoc poté, co byla zvednuta a upuštěna na zem a následně ztratila vědomí.

Navzdory videozáznamu, který dokumentuje uvedené projevy násilí, státní orgány později rozhodly zastavit vyšetřování napadení těchto žen. Navrch k tomu bylo 13 z nich obviněno z nezákonného bránění povolenému shromáždění. Opatření přijatá státními orgány jsou hluboce znepokojivá. Pokuty, stíhání a nedostatečná ochrana ze strany policie jsou přímou hrozbou pro právo lidí protestovat a vyjadřovat odlišné názory. Navíc to vysílá zprávu, že rasismus a nenávist budou tolerovány, zatímco ti, kteří pokojně upozorňují na tyto nebezpečné postoje, budou kriminalizováni.

© Amnesty International/Grzegorz Żukowski

Tohle jsme už jednou zažili. Společně se však můžeme postarat o to, aby se to už znovu neopakovalo. „Nemohu uvěřit tomu, že ve Varšavě, městě, které fašisti srazili na kolena během varšavského povstání [v roce 1944], by mohla nastat doba, kdy budou fašisti pochodovat do středu města a ti, kdo se je pokoušejí zastavit, budou za své snahy shledáni vinnými.“ Krzysztof Stepiński, právník zastupující obviněné ženy.

© Tomasz Stępień/OKO.press

V uplynulých dvou letech, tedy od chvíle kdy se k moci dostala strana Právo a spravedlnost, vláda provedla změny, které podkopaly zásady právního státu a lidských práv, včetně omezení svobody projevu a práva na shromažďování, a pokusily se omezit i práva žen. Polsko se stává místem, kde se stále více zmenšuje prostor pro ty, kteří chtějí vyjádřit nesouhlas s vládou a vládními postupy. Ale to tyto ženy nestrpí. Neměl by to strpět nikdo z nás. Postavme se po jejich bok.