Její tělo provrtané kulkami zůstalo ležet na okraji provincie Paktika v Afghánistánu. Zabití Súšmíty Báníržíové bylo hrůzné, ale bohužel ne překvapivé. Tato žena původem z Indie uprchla v roce 2005 ze zajetí Talibánu a napsala knihu o tom, co prožila.

Afghánské úřady tvrdí, že za její vraždu byli zatčeni dva muži, což je pro případ násilí na ženě velmi neobvyklé. Už přes rok v celé zemi sledujeme mnoho případů bití, znetvoření, únosů a zabíjení žen a dívek, především ve venkovských oblastech. Ženy a dívky jsou většinou obětí násilí ze strany svých partnerů, příbuzných a ozbrojených skupin včetně Talibánu. Nezdá se však, že by tomu úřady přikládaly zvláštní pozornost.

Mnoho žen o násilí, které na nich bylo spácháno, nemluví. Když se odváží ohlásit zneužívání nebo zkusí od násilníků utéct, jsou často zabity. Dokonce i pro aktivisty, kteří se jim snaží pomoci, může být veřejné vyjádření názoru velmi nebezpečné.

Mezi mnoha ženami, které jsem potkala během své poslední návštěvy Aghhánistánu byla Núr Zia Atmarová, bývalá členka parlamentu, jejíž manžel se jí pokusil podříznout hrdlo a téměř ji zabil. Núr Zii se poté podařilo uprchnout na utajené místo, kde začala vyplňovat dokumenty k rozvodu. Po mnoha měsících vyjednávání její manžel s rozvodem konečně souhlasil, ale pouze pod podmínkou, že pokud bude někdy zavražděna, nebude obviněn. Soud jeho podmínku přijal.

Jestli se tohle může stát ženě na vysoké politické pozici, jaká je asi situace milionů Afghánských žen a dívek, které žijí ve venkovských oblastech, daleko od očí veřejnosti?

Afghánské úřady sice veřejně vyjadřují pobouření nad těmito případy a slibují jejich vyšetření a trest pro násilníky, ale ve většině případů je násilí na ženách řádně vyšetřeno jen velmi zřídka a viníci nejsou skoro nikdy postaveni před soud. Když už se ani soudci neodvažují chránit ženy, naděje na spravedlnost mizí rychle.

Kromě Talibánu trpí ženy i v rukách svých manželů, otců, bratrů a bratranců – jednoduše proto, že muži ví, že mohou vyváznout bez trestu. Jsou si vědomi toho, že je nikdo nezastaví, protože pokaždé, když je nějaká žena zbita, popálena nebo zabita – pokud je vůbec někdo obviněn a postaven před soud – je uvězněn pouze na několik měsíců.

Je mnoho věcí, které lze udělat pro ochranu žen a dívek před těmito zločiny. V roce 2009 byl v Afghánistánu schválen zákon pro eliminaci násilí na ženách, který by mohl změnit mnohé, kdyby jej implementovaly všechny soudy v zemi.

Možná ještě důležitější je, aby afghánské úřady investovaly potřebný čas a zdroje do vzdělávání státních žalobců, soudců, policistů a veřejnosti o tom, že násilí na ženách je jednoduše nelegální a trestné. Všichni musí jednou pro vždy pochopit, že každá žena – stejně tak jako každý muž – má základní lidská práva na vzdělání, práci, svobodu projevu a obecně na život, který si vybrala, a v němž násilí a zastrašování nemají místo.

Dokud se to nestane, tragické případy, jako vražda Súšmíty Báníržíové, budou i nadále považovány za pouhé statistiky.