Ani Evropské unii, ani jejím členským státům se nedaří řešit trestné činy z nenávisti páchané na homosexuálech, bisexuálech a transsexuálech a intersexuálech. Nedaří se ochrana proti diskriminaci, obtěžování a násilí. Plyne to ze zprávy, kterou dnes vydala Amnesty International.

„Násilí motivované nenávistí má dlouhodobý a zvlášť zničující dopad na oběti. Ani evropská legislativa, ani zákony mnoha členských států však nepovažují trestné činy vůči osobám s jinou sexuální orientací nebo genderovou identitou za zločiny z nenávisti. To je nepřijatelné, protože sexuální orientace a genderová identita jsou jedním ze základních lidských práv, která mají být chráněna mezinárodním právem,“ řekl Marco Perolini, expert Amnesty International na lidská práva v Evropě a Střední Asii.

Zpráva Amnesty International "Kvůli tomu, kdo jsem: homofobie, transfobie a zločiny z nenávisti v Evropě" v hlavních bodech uvádí největší mezery v zákonech mnoha evropských zemí, kde nejsou trestné činy proti osobám s odlišnou sexuální orientací a pohlavní identitou zahrnuty do seznamu zločinů z nenávisti. Zpráva dále upozorňuje na to, že standardy Evropské unie pro potírání zločinů z nenávisti nedostačují pro řešení homofobního a transfobického násilí.

Motiv diskriminace odlišuje trestný čin z nenávisti od ostatních trestných činů. Při vyšetřování a stíhání zločinů namířených proti skutečné nebo domnělé sexuální orientaci oběti nebo její genderové identitě je proto klíčové, aby policie a orgány právní ochrany udělaly vše pro to, aby odkryly motivy v pozadí. Podle nedávné celounijní studie není 80 procent násilných homofobních a transfobických trestných činů nahlášeno policii. Častým důvodem nekontaktování policie byl strach z institucializované homofobie a transfobie. V dalších případech homosexuálové nenahlašují, že se stali obětmi útoku proto, že se se svojí orientací nesvěřili rodině a svému okolí a obávají se, že tato skutečnost vyjde najevo.

Země jako Bulharsko, Česká republika, Německo, Itálie a Litva nemají zločiny z nenávisti ošetřené komplexním ustanovením, protože nezahrnují trestné činy, jejichž motivem je skutečná nebo domnělá sexuální orientace oběti nebo její pohlavní identita. V dalších zemích jako například v Chorvatsku a v Řecku není legislativa týkající se transfobních a homofobních zločinů z nenávisti správně používána, a tak si někdy policie homofobního či transfobického motivu zločinu nepovšimne nebo jej správně nevyšetří.

V únoru 2012 několik lidí v italské Catánii zbilo transsexuální ženu jménem Michelle kvůli její genderové identitě. Pachatelé jí při tom nadávali jako například: „Nechutný. Jsi chlap, ty teplouši.“

Michelle ohlásila útok policii a jeden z pachatelů byl identifikován. Transfobníický motiv však nebude výslovně brán do úvahy při jeho stíhání a stanovení trestu kvůli mezeře v italských zákonech. „Chtěli mě zabít jen kvůli tomu, kdo jsem, protože mám trochu moc mužskou tvář, protože z mého hlasu poznali, že jsem transsexuál.“

Bulharský student medicíny Michail Stojanov byl zabit v Sofii 30. září 2008, protože ho považovali za gaye. Soud se dvěma podezřelými pět let po vraždě ještě ani nezačal. Ačkoli byl homofobní motiv vraždy v průběhu vyšetřování dobře doložen, nebude v procesu výslovně brán v úvahu. Průtahy, kvůli kterým nebyli pachatelé ještě postaveni před soud, mají katastrofální dopad na Stojanovovu matku Christinu, které nebyla veřejnými orgány poskytnuta psychologická nebo jakákoliv jiná pomoc.

„EU a její členské státy nedokážou naplnit svou povinnost bojovat proti diskriminaci, aniž by přijaly příslušná opatření proti všem formám trestných činů z nenávisti. Současný dvojí metr vzbuzuje dojem, že některé druhy násilí si zaslouží méně pozornosti a ochrany, než jiné. Pro Evropskou unii, která se pyšní tím, že podporuje rovnost a zapojení všech, je to nepřijatelné,“ uyavřel Marco Perollini.