© Amnesty International

Šest zemí, kde se nechcete narodit

  Článek

Často čteme o nejkrásnějších státech a místech světa. Jak to ale vypadá v těch, které jsou na té „opačné straně“? Podívejte se na země, kde by vzhledem k lidskoprávní situaci chtěl žít asi jen málokdo z nás. Dějí se tam různé věci, o mnohých z nich jste možná ještě nikdy neslyšeli.

© Amnesty International

KLDR

V severokorejských pracovních táborech jsou podle odhadů drženy statisíce lidí. Na denním pořádku je tvrdá nucená práce. Jeden ze svědků, který působil jako bezpečnostní úředník v táboře 16, v rozhovoru pro lidskoprávní hnutí Amnesty mluvil o metodách používaných při popravách vězňů. Zadržovaní lidé byli nuceni kopat své vlastní hroby a pak byli zabíjeni úderem kladiva do krku. Sám byl také svědkem toho, jak dozorci zadržené škrtili a poté je ubili k smrti dřevěnými tyčemi. Dalším, kdo promluvil, je Kim Jou-son, bývalá vězenkyně v táboře 15. Popisuje, jak byla svědkem veřejné popravy dvou lidí, kteří byli chyceni při pokusu o útěk: „Přivedli je na jakési pódium, oba hodně zbité. Pak byli přivázáni ke dřevěným kůlům a třikrát střeleni do hlavy, hrudi a nohou.“ 

Čína

Tato komunistická země je dlouhodobě největším světovým katem. Každý rok popraví dokonce více lidí než všechny státy světa dohromady. Lidé tam dostávají trest smrti i za „narušování sociální stability“, pašování drog nebo za hospodářské trestné činy. Na severozápadě Číně je velký počet převýchovných táborů. Odhadem je tam svévolně zadržováno až milion lidí, převážně Kazachů a Ujgurů muslimského vyznání. Podle svědectví propuštěných tam dochází k politické převýchově – zadržení se musí učit čínské zákony, zpaměti odříkávat propagandistické texty a chválit čínský komunistický režim. Jsou vystavováni jak psychickému, tak fyzickému násilí a mučení. 

Írán

Tento stát se v žebříčku největších světových popravčí drží, na druhém místě, za Čínou. V zemi panuje vysoká míra chudoby, korupce i nezaměstnanosti. Navíc je také proslulá pronásledováním svých kritiků. Začátkem března letošního roku byla kupříkladu odsouzena známá íránská právnička a matka dvou dětí Nasrín Sotudíová. Kvůli boji za práva žen či odmítání zákona o povinném nošení hidžábu byla odsouzena k 33 letům vězení a 148 ranám bičem – což je fakticky trest smrti, protože lidské tělo něco takového jen stěží může zvládnout. 

© Amnesty International

Rusko Od roku 2000, kdy začal vládnout Vladimir Putin, bylo v Rusku zavražděno více než 130 novinářů a novinářek. Rusko tvrdě pronásleduje své kritiky i příslušníky LGBT+ komunity. Platí tam například zákon zakazující „propagaci netradičních sexuálních vztahů mezi mladistvými“, který je známý také jako „zákon o homosexuální propagandě“. Na základě něj byla odsouzena například Evdokia Romanovová z ruské Samary. Potom, co sdílela odkazy na články o rovnoprávnosti LGBT+ lidí dostala pokutu v přepočtu 19 tisíc korun. 

Egypt Tato oblíbená destinaci pro letní dovolenou dlouhodobě patří k největším uzurpátorům práv žen. Dále pronásleduje LGBT+ komunitu, ale dokonce i děti. Lidskoprávní hnutí Amnesty zdokumentovalo případy nejméně šesti dětí, které byly ve vyšetřovací vazbě bity. Jejich příbuzní uvedli, že děti "byly těžce zbity, dostávaly elektrické šoky do genitálií a dalších částí těl, nebo byly zavěšovány za končetiny". Účelem mučení bylo donutit děti, aby se přiznaly k činům, které ve skutečnosti nespáchaly.

Saúdská Arábie

Za vlídnou tváří, kterou se tato země snaží ukazovat světu, se schovává nekompromisní represivní režim. Saúdská Arábie tvrdě pronásleduje své kritiky či odpůrce a řadí se na třetí místo v žebříčku států, které nejčastěji popravují své občany. Saudské Arábie je mimo jiné velkým odběratelem zbraní, mezi jejichž hlaví dodavatele patří USA, ale i evropské země včetně České republiky. Zbraně jsou pak používány k zabíjení lidí a dětí - například v Jemenu.

Informace a jednotlivých státech vycházejí z výzkumů mezinárodního hnutí bojující za lidská práva Amnesty International. Od roku 1961 monitoruje porušování lidských práv, a vede akce proti bezpráví či nesvobodě. V roce 1977 za svou činnost obdrželo Nobelovu cenu míru. Zajímavostí je, že před rokem 1989 se aktivně angažovalo ve prospěch případů 4 stovek disidentů a dalších lidí nespravedlivě pronásledovaných komunistickým režimem – včetně případů Václava Havla, Jiřiny Šiklové a dalších. Na své akce a výzkumy nepřijímá finance od států, vlád ani politických stran. Česká pobočka byla založena v roce 1991 a v současné době má 4 000 pravidelných dárců a stovky dobrovolníků. 

Aktuální petice

  Bělorusko

Letošní Nobelovu cenu za mír získal vězněný běloruský bojovník za lidská práva Ales Bjaljacki. Pomožme mu na svobodu!

Dne 14. července 2021 běloruská policie provedla razii v sídlech několika nevládních organizací a domech jejich čelních představitelů. Terčem policejních prohlídek byla i lidskoprávní organizace Vjasna, která monitoruje politické vězně v zemi a poskytuje jim například právní ochranu. Několik členů, mezi nimi Ales Bjaljacki, předseda a zakladatel Vjasny, právník organizace Uladzimir Labkovič, jeho partnerka Nina Labkovičová (ta byla později propuštěna) a místopředseda Vjasny, Valjantsin Stefanovič, bylo policií zatčeno a jsou ve vazbě.

 

Aktuální počet podpisů: 2724 Náš cíl: 3000

Podepíšu

Všechny petice

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...