^{© Amnesty International}

V severokorejských pracovních táborech jsou podle odhadů drženy statisíce lidí. Na denním pořádku je tvrdá nucená práce. Jeden ze svědků, který působil jako bezpečnostní úředník v táboře 16, v rozhovoru pro lidskoprávní hnutí Amnesty mluvil o metodách používaných při popravách vězňů. Zadržovaní lidé byli nuceni kopat své vlastní hroby a pak byli zabíjeni úderem kladiva do krku. Sám byl také svědkem toho, jak dozorci zadržené škrtili a poté je ubili k smrti dřevěnými tyčemi. Dalším, kdo promluvil, je Kim Jou-son, bývalá vězenkyně v táboře 15. Popisuje, jak byla svědkem veřejné popravy dvou lidí, kteří byli chyceni při pokusu o útěk: „Přivedli je na jakési pódium, oba hodně zbité. Pak byli přivázáni ke dřevěným kůlům a třikrát střeleni do hlavy, hrudi a nohou.“ 

Čína

Tato komunistická země je dlouhodobě největším světovým katem. Každý rok popraví dokonce více lidí než všechny státy světa dohromady. Lidé tam dostávají trest smrti i za „narušování sociální stability“, pašování drog nebo za hospodářské trestné činy. Na severozápadě Číně je velký počet převýchovných táborů. Odhadem je tam svévolně zadržováno až milion lidí, převážně Kazachů a Ujgurů muslimského vyznání. Podle svědectví propuštěných tam dochází k politické převýchově – zadržení se musí učit čínské zákony, zpaměti odříkávat propagandistické texty a chválit čínský komunistický režim. Jsou vystavováni jak psychickému, tak fyzickému násilí a mučení. 

Írán

Tento stát se v žebříčku největších světových popravčí drží, na druhém místě, za Čínou. V zemi panuje vysoká míra chudoby, korupce i nezaměstnanosti. Navíc je také proslulá pronásledováním svých kritiků. Začátkem března letošního roku byla kupříkladu odsouzena známá íránská právnička a matka dvou dětí Nasrín Sotudíová. Kvůli boji za práva žen či odmítání zákona o povinném nošení hidžábu byla odsouzena k 33 letům vězení a 148 ranám bičem – což je fakticky trest smrti, protože lidské tělo něco takového jen stěží může zvládnout. 

^{© Amnesty International}

Rusko Od roku 2000, kdy začal vládnout Vladimir Putin, bylo v Rusku zavražděno více než 130 novinářů a novinářek. Rusko tvrdě pronásleduje své kritiky i příslušníky LGBT+ komunity. Platí tam například zákon zakazující „propagaci netradičních sexuálních vztahů mezi mladistvými“, který je známý také jako „zákon o homosexuální propagandě“. Na základě něj byla odsouzena například Evdokia Romanovová z ruské Samary. Potom, co sdílela odkazy na články o rovnoprávnosti LGBT+ lidí dostala pokutu v přepočtu 19 tisíc korun. 

Egypt Tato oblíbená destinaci pro letní dovolenou dlouhodobě patří k největším uzurpátorům práv žen. Dále pronásleduje LGBT+ komunitu, ale dokonce i děti. Lidskoprávní hnutí Amnesty zdokumentovalo případy nejméně šesti dětí, které byly ve vyšetřovací vazbě bity. Jejich příbuzní uvedli, že děti "byly těžce zbity, dostávaly elektrické šoky do genitálií a dalších částí těl, nebo byly zavěšovány za končetiny". Účelem mučení bylo donutit děti, aby se přiznaly k činům, které ve skutečnosti nespáchaly.