Nasrín Sotudíová je právnička, která se nikdy nebála dělat věci, které považovala za důležité pro svou zemi. Ve své dlouhé kariéře se zaměřovala například na nespravedlnost trestu smrti nebo bojovala za práva dětí. Odmítala také ponižující zákony, které pod hrozbou vězení, bičování nebo pokut nutí i devítileté dívky nosit hidžáb. Nasrín byla po dvou nespravedlivých soudních procesech odsouzena k celkem 38 rokům vězení a 148 ranám bičem jenom proto, že požadovala, aby ženy a dívky měly možnost se samy rozhodnout.

Nasrín Sotúdíová je také matka dvou dětí. Íránské úřady ji do vězení poslaly už dvakrát. V roce 2010 a 2018.

V obou případech byla Nasrín odtržena od svých milovaných dětí – a její děti od své statečné a milující mámy. Za tu dobu napsala svým dětem množství dopisů. Synovi Nimovi je dnes 11 let, dceři Mehrave 19. Jak ukazují následující výňatky, Nasrínina úzkost z toho, kým je – tou, jež musí za každou cenu bránit, co je správné –, ji nutí přemýšlet, jestli se zachovala správně jako matka. Jde o nezáviděníhodnou situaci, jež nebyla způsobena její volbou, ale represivní vládou, která byla odhodlána ji zlomit. Jak by se mnozí shodli, Nasrín dělá to nejlepší, co jako matka dělat může, protože svým dětem ukazuje, že pravda a spravedlnost jsou principy, za které stojí za to bojovat – a že být dobrou matkou, neznamená vybírat mezi osobními hodnotami a vlastními dětmi.

Březen 2011

Ahoj můj nejdražší Nimo,

psát ti je tak strašně těžké. Jak ti mám říct, kde se nacházím, když jsi tak nevinný a příliš mladý na to, abys pochopil skutečný význam slov jako vězení, zatčení, rozsudek, soud a nespravedlnost?

Minulý týden ses mě zeptal: „Maminko, půjdeš dneska domů s námi?“ a já musela před zraky ostrahy odpovědět: „Ještě mám dost práce, přijdu později.“ Když jsem to řekla, pokýval jsi hlavou, jakože rozumíš, vzals mě za ruku a svými malými rtíky jsi mě na ni sladce, dětsky políbil.

Jak ti mám vysvětlit, že to, jestli půjdu domů, vůbec nezáleží na mně, že se za tebou nemůžu rozběhnout, přestože vím, že jsi poprosil otce, aby mi vyřídil, ať už dodělám tu práci, abych se už mohla vrátit domů? Jak ti můžu vysvětlit, že žádná „práce“ by mě tak daleko od vás neudržela?

Můj drahý Nimo, za posledních šest měsíců jsem se přistihla, že neovladatelně pláču, při dvou příležitostech. Poprvé když zemřel můj otec a já za něj nemohla držet smutek ani jít na jeho pohřeb. Podruhé to bylo v den, kdy jsi mi řekl, abych s vámi šla domů, a já nemohla.

Můj nejdražší Nimo, v případech péče o dítě soudy opakovaně rozhodly, že co se týče návštěvních práv, tříleté dítě nesmí být ponecháno s otcem 24 po sobě jdoucích hodin. Je to proto, že soudy věří, že malé děti by neměly být od matky odloučeny po takovou dobu, protože následkem by mohla být psychická újma dítěte.

Ty stejné soudy však ignorují práva tříletého dítěte pod záminkou, že se jeho matka snaží „jednat proti národní bezpečnosti“ země.

Je samozřejmé, že jsem se v žádném případě nesnažila „jednat proti národní bezpečnosti“ a že jako právnička jsem vždy měla za cíl bránit své klienty podle zákona.

Chci, abys věděl, že jako žena jsem hrdá na to, že mi byl udělen tak těžký trest, a jsem poctěna, že jsem obhajovala tolik obránců lidských práv. Nezdolné úsilí žen konečně dokázalo, že bez ohledu na to, zda autority podporujeme, nebo stojíme proti nim, nemohou nás už dál ignorovat.

S nadějí na lepší dny

Maminka Nasrín

 

Duben 2011

 

Mé nejdražší Mehrave, mé dceři, mé pýše a radosti.

Už je to šest měsíců, co jsem od vás, mé milované děti, byla odtržena. Během těchto šesti měsíců jsme měli možnost vidět se jen několikrát, a to stejně jen v přítomnosti ostrahy. Během té doby jsem vám nesměla ani jednou napsat, přijímat vaše obrázky ani se s vámi vidět bez bezpečnostních omezení. Moje milá Mehrave, ty víc než kdokoli jiný rozumíš zármutku v mém srdci a podmínkám, za kterých jsme se mohly setkat. Pokaždé, po každé návštěvě a každý den, bojuji s představou, zda jsem vzala v úvahu a respektovala práva svých vlastních dětí. Víc než cokoli jiného jsem si chtěla být jistá, že ty, má milovaná dcera, v jejíž moudrost velmi věřím, mě neobvinila z jejich porušování.

Kdysi jsem ti řekla: „Dcero moje, doufám, že si nemyslíš, že jsem na tebe nemyslela nebo že jsem si za své činy takové tresty zasloužila… Všechno, co jsem udělala, je legální a v rámci zákona.“ Tehdy jsi mě láskyplně pohladila po tváři svýma malýma ručkama a odpověděla: „Já vím, maminko… Já vím…“ Ten den jsem unikla noční můře, že mě soudí moje vlastní dcera.

Má nejdražší Mehrave, stejně jako jsem nikdy nedokázala přehlížet tvoje práva a vždy jsem se je snažila chránit, jak jsem mohla, nikdy jsem nebyla schopná přehlížet práva svých klientů.

Jakpak bych se při předvolání úřady bývala mohla stáhnout, když jsem věděla, že lidé, které mám zastupovat, jsou za mřížemi? Jakpak bych je bývala mohla opustit, když si mě najali jako svého obhájce a čekali na svůj soud?

Byla to moje touha chránit práva mnoha lidí, zejména práva mých dětí a vaší budoucnosti, co mě vedlo k tomu, že jsem takové případy vzala. Věřím, že bolest, kterou musela naše rodina a rodiny mých klientů v posledních letech vydržet, není zbytečná. Spravedlnost přichází přesně v době, kdy se většina vzdala naděje.

Chybíš mi, moje nejdražší, a posílám ti stovku polibků.

Maminka Nasrín

 

Září 2018

Ahoj můj nejdražší Nimo,

nevím, jak tento dopis začít. Jak můžu zapomenout, že letos nastupuješ do školy, beze mě, a dokonce i bez svého otce, a prostě ti říct, že tento rok je rok jako každý jiný? Jak tě mám požádat, abys do školy chodil včas, dělal domácí úkoly, dobře se učil a byl hodný kluk, dokud se nevrátíme?

Jako matka bych nesnesla říct ti něco takového, protože vím, že ve svém krátkém životě jsi musel snášet strach z nespravedlnosti a neustálé utrpení, když jsi mě navštěvoval ve vězení nebo jsi měl naopak zakázáno za mnou do vězení přijít.

Jako matka tě nemůžu žádat, abys na mě zapomněl a přijal, že žádnou matku nemáš jen proto, abych mohla vykonávat svou práci a bojovat [za lidská práva] s čistým svědomím. Kéž k tobě nejsem nikdy tak krutá.

***

Moje práce právničky, která je v Íránu pod neustálým tlakem, mě – a tentokrát i tvého otce – vtahuje do bouře nespravedlnosti a zbabělosti, která ničí komunitu íránských právníků.

V těchto dnech o tobě neustále přemýšlím, o tom, jak osamělý musíš být, a o naší milé Mehrave, na kterou jsme pyšní a která se teď o tebe musí starat a být ti zároveň matkou i otcem.

Posílám ti své slzy lásky a doufám, že učiní nespravedlnost našeho života trochu snesitelnější.

Posílám ti tisíce polibků, už jsem tě neviděla příliš dlouho.

Maminka Nasrín

***

Zastaňte se pronásledované právničky a podepište, prosím, výzvu za její okamžité propuštění: www.amnesty.cz/pripad/iran-nasrin-sotudiova