Koncem loňského roku, v zemi, kde je internet kontrolovaný a cenzurovaný státem, si nový kubánský prezident Miguel Díaz-Canel založil účet na Twitteru. Od té doby je jedním z jeho oblíbených hashtagů „#SomosContinuidad“ v překladu „Jsme kontinuita“. Co ale znamená „kontinuita“ pro lidská práva na Kubě?

Jen měsíc poté, co se prezident ujal úřadu, provedla OSN revizi záznamů o lidských právech na Kubě. Stejně jako v předchozích přezkumech i nadále kubánské autority odmítaly ratifikovat i ty nejzákladnější mezinárodní smlouvy o lidských právech, přestože je k tomu mnohé členské státy OSN několikrát vyzývaly. Rovněž odmítly doporučení k posílení nezávislosti soudnictví nebo ke sladění kubánských trestních zákonů s mezinárodním právem.

„Kontinuita“ také znamená, že Kuba zůstane nadále jedinou zemí v Americe, kterou Amnesty a spousta dalších nezávislých pozorovatelů lidských práv nemůže navštívit. V září jsme veřejně již po několikáté požádali o vstup na Kubu. Po několika letech nám kubánský velvyslanec v OSN konečně odpověděl: „Amnesty International nevstoupí na Kubu, jejich rady nepotřebujeme.“ My se ale nenecháme odradit. I když nám nebude povolen vstup na Kubu, budeme stále hledat způsoby, jak tuto překážku obejít, protože je vždy naší snahou vyslechnout i verzi druhé strany. Například v roce 2017, kdy tisíce kubánských migrantů procházelo přes jižní a střední Ameriku do Spojených států, jsme v Mexiku oslovili přes 60 z nich. Mnozí prodali všechno, co vlastnili, aby utekli ze země, kde panuje tvrdý represivní režim. S cílem zachránit se přešli Kubánci 8 zemí včetně nebezpečného úseku džungle v Dariénské šíji, která se nachází mezi Kolumbií a Panamou. Zpráva, kterou jsme vytvořili po mnoha hodinách rozhovorů s Kubánci, podrobně popisovala, jak se smyšlená obvinění z běžných zločinů a politicky motivované propouštění ze zaměstnání nadále používají jako taktika k umlčení těch, kteří si dovolí kritizovat politický nebo ekonomický systém země.

Zdá se, že prezident Díaz-Canel usiluje o silnější omezení svobody projevu. Již v dubnu 2018 podepsal dekret č. 349, který ukládá umělcům povinnost žádat stát o povolení k vykonávání jejich činnosti pod hrozbou sankce. Úřady údajně svévolně zadržely několik nezávislých umělců, kteří se odvážili protestovat proti zákonu. To samozřejmě není na Kubě nic neobvyklého. Amnesty dokumentuje potlačování lidských práv nezávislých umělců na Kubě od 80. let. V loňském roce byl v procesu ústavní reformy nalezen záblesk naděje. Amnesty uvítala zahrnutí ochrany před diskriminací LGBT+ lidí do prvního návrhu a ustanovení, díky němuž by se Kuba stala prvním nezávislým národem v Karibiku, který by legalizoval manželství osob stejného pohlaví. Koncem roku 2018 však vláda z návrhu ústavy odstranila podporu svazku stejného pohlaví. O tomto upraveném návrhu se bude hlasovat v referendu tento měsíc. Přesto je nová ústava v jistém smyslu pokroková – obsahuje například výslovné uznání změny klimatu za globální hrozbu.

Je ale těžké si představit, že nová ústava bude pro Kubu znamenat větší ochranu lidských práv, pokud bude nadále omezen přístup k informacím, nebude-li zajištěna nezávislost soudnictví a budou-li nadále zatýkáni aktivisté a obránci lidských práv jako např. environmentalista Ariel Ruiz Urquiol za údajné „pohrdání“ a neúctu vůči veřejným činitelům. Co tedy znamená slovo „kontinuita“ pro lidská práva na Kubě? Kontinuální zůstává přístup vlády k těm, kteří se např. odváží kritizovat státní systém. Tací jsou následně zadrženi či propuštěni ze zaměstnání. Jedním z příkladů je případ Dr. Eduarda Cardeta, který je za mřížemi od roku 2016. Uvězněn byl pouze na základě uplatnění svého práva na svobodu projevu. Taktéž trvalý zákaz práce legitimních organizací bojujících za lidská práva a právníků, kteří se snaží bránit lidi jako on, jen dokresluje vážnost lidskoprávní situace na Kubě. Kontinuální je ale z druhé strany také výdrž statečných novinářů a obránců lidských práv, kteří riskují a nepřestávají aktivně hledat možnosti, jak vymanit zemi ze současné situace.