Když se podíváme do historie, zjistíme, že mezi dvěma největšími skupina obyvatelstva státu Rakhine (kdysi Arakan) - převážně muslimskými Rohingy a budhistickými Rakhnimi - odjakživa panovalo napětí střídající se s pokojným spolužitím. Obě etnické skupiny tvrdí, že tam žili odjakživa a jsou původními obyvateli dané oblasti. Po 2. světové válce se část muslimského obyvatelstva snažila o začlenění severníhi Arakanu do východního Pákistánu (dnes Bangladéše). Po vzniku nezávislé Barmské unie v roce 1948, ustanovila nová vláda budhismus národním náboženstvím, čímž podstatně posilnila rakhinské obyvatelstvo v Arakane, a do daného regionu poslala armádu, aby vyhnala zbývající separatisty. Po převratu v roce 1962 uznal diktátor Ne Win etnickou menšinu Rakhinů původním obyvatelstvem multietnické Barmy a zařadil je mezi 135 oficiálních etnik země. Rohingové se na ten seznam nedostali. 

Ne Winova myšlenka etnicky čistého národního státu původně pocházela od britských kolonizátorů. Navzdory tomu, že v 50. letech byli Rohingové plnohodnotnou součátí unie - měli vlastní televizní vysílání v rohingštině, byli členy armády a pracovali na ministerstvech - dnešní Myanmar nepovažuje Rohingy za své občany a občanky, ale za nelegální migranty a migrantky z Bangladéše. A též Bangladéš je nepovažuje za své. Není to poprvé, kdy rohingské obyvatelstvo uteklo za hranice své domovské země. V 70. a 90. letech spustila vláda brutální hon na tzv. cizince a cizinky v zemi a část rohingského obyvatelstva byla nucena utéct za hranice své domovské země. Barma - od roku 1989 Myanmar - musela pod dohledem OSN většinu uprchlíků a uprchlic přijmout zpět v repatriaci.

Poslední série nepokojů začala v roce 2012 po údajné vraždě a znásilnění budhistické ženy třemi muslimskými muži. Jde o běžně používaný narativ s rasovým podtextem, který je navíc i faktograficky chybný. Mladá žena byla skutečně brutálně zavražděna a okradená, avšak nenašli se žádné známky znásilnění a ani jeden z obviněných nebyl Rohing. I to však stačilo na to, aby se nepokoje rozšířili po celém Myanmaru a odnesli to i jiné muslimské komunity v zemi. Mohlo to vypadat jako v Slovenském státě, kdy lidé zavrhli židovské Slováky a Slovenky. Výsledkem bylo, že muslimské obyvatelstvo, zejména Rohingové, byli ekonomicky, společensky i politicky marginalizováni. Pokud s nimi někdo spolupracoval, například i tak, že jim předal rýži, byl krutě potrestaný. 

Události eskalovali v roce 2016 kdy ARSA (Arakan Rohingya Salvation Army) zaútočila na 3 policejní stanice v severním Rakhine a zabila 9 myanmarských policistů. ARSA byla v té době nově založená skupina militantních Rohingů a přímým výsledkem dlouholetého útlaku. Vůdcové skupiny před útoky žádali ukončení diskriminace rohingského obyvatelstva a zdůraznili, že nemají v úmyslu vraždit civilní obyvatelstvo. Naverbovaní zoufalí vesničané neměli výcvik ani výzbroj a stovky Rohingů tak šlo vstříc jisté smrti. Myanmarské bezpečnostní jednotky ve spolupráci se speciálními jednotkami, policejními oddíly a rakhinskými dobrovolníky vzápětí spustili brutální protiútok pod záminkou, že hledají teroristy. Při tom vypalovali celé rohingské vesnice, používali nášlapné miny, vraždili, znásilňovali, mučili a násilně deportovali všechny, kteří jim přišli do cesty. Dne 25. srpna 2017, útoky skupina ARSA na 30 myanmarských policejních bezpečnostních stanovišť, při kterých zabili 12 činitelů státní bezpečnosti, podnítili disproporční akci myanmarských bezpečnostních sil proti rohingským ženám, mužům a dětem, bez rozdílu. Způsobili násilnou deportaci téměř 1 milionu lidí pryč z Myanmaru. 

ETNICKÉ ČISTKY NEBO GENOCIDA?

MÍRUMILOVNÍ BUDHISTÉ ZLOČINCI?

Jak je možné, že obyvatelé Myanmaru - jedni z nejmírumilovnějších lidí v Asii, kteří několik desetiletí přežili (i nepřežili) v brutální diktatuře - se nečinně dívají na zoufalou situaci Rohingů? Hlavním náboženským vyznáním v Myanmaru je budhismus a budhističtí mniši mají silné slovo v zemi, i v politice. Navzdory tomu konflikt nesouvisí přímo s budhismem jako takovým. Myanmar je silná hierarchická zem a lidé mají tzv. následovatelskou mentalitu. Vyjádření rodičů, učitelů nebo učitelek či vůdců - v tomto případě budhistických představitelů - se nijak nezpochybňují. Vlivní myanmarští mniši, jako i armádní důstojníci, používají velmi podobnou rétoriku jako někteří politici ve střední Evropě v souvislosti s uprchlíky. Šíří nenávistné komentáře na sociálních sítích, kde vykreslují islám jako hrozbu pro budhismus, "tradiční hodnoty" a národní bezpečnost. Přitom tak jako většina lidí ve střední Evropě nikdy neviděla uprchlíky, většina lidí z Myanmaru nikdy neviděla Rogingy (protože Rohingové žili/žijí jen v oblasti severního Rakhinu). 

Velkou část viny určitě nesou i hnutí jako MaBaTha (mezitím zakázané) anebo 969 (nepřímo podporované vládou), které se velmi silně staví nejen proti Rohingům, ale muslimskému obyvatelstvu jako takovému, a jejich lídři šíří v zemi nenávistné projevy. Tvrdí například, že se rychleji rozmnožují, neboť mají více žen (ačkoliv je mnohoženství v zemi zakázané) a brzy zaberou a ovládnou celou zemi. Zatímco drtivá většina mezinárodních médií kritizuje myanmarskou vládu a představuje Rohingy jako pronásledovanou menšinu, státem vlastněné myanmarská média je vykreslují jako homogenní skupinu pachatelů a pachatelek ohrožující národní stabilitu, čímž legitimizují vojenské akce v státě Rakhine. 

JAK TO SOUVISÍ S NEDÁVNOU POLITICKOU ZMĚNOU?

CO NA TO NĚKDEJŠÍ LIDSKOPRÁVNÍ IKONA AUNG SAN SU ŤIJ

AKTUÁLNÍ SITUACE

Kristína Kironská

Článek převzat z deníku SME