^{© Getty Images}

Amnesty oceňuje statečné lidi, kteří se vydali do ulic, aby hájili práva svá i druhých, ale varuje, že vlády se nadále a beztrestně dopouští porušování lidských práv v celém regionu.

„V roce 2019 byli lidé v Evropě a Střední Asii zastrašováni, stíháni, vystaveni nadměrnému použití síly ze strany policie a trpěli diskriminací. Ale mobilizace statečných lidí, kteří se odvážili postavit proti státům a  přimět je k zodpovědnosti,  představuje paprsek naděje do budoucnosti,“ uvedla Marie Struthersová, ředitelka Amnesty International pro Evropu.

Nezávislost soudnictví v ohrožení

V Polsku je ohrožována nezávislost soudnictví, tak nezbytná pro zajištění spravedlivých soudních řízení a dodržování lidských práv. Vládnoucí strana totiž bezostyšně podnikla kroky ke kontrole soudců a soudů.

Soudci a státní zástupci se ocitli v nebezpečí disciplinárních řízení za to, že otevřeně mluvili na obranu soudnictví a riskovali, že se sami stanou oběťmi porušování lidských práv. Mnoho z nich bylo vystaveno pomlouvačným kampaním ve státních i na sociálních médiích.

Obavy vzrůstaly také ohledně nezávislosti soudnictví v Maďarsku, Rumunsku a Turecku. Soudci v Maďarsku se dostali pod tlak hned z několika směrů, když vláda pokračovala ve svých pokusech podkopávat nezávislost soudnictví. V květnu Evropská komise varovala Rumunsko, že by se mělo zabývat otázkami, jako je zasahování do soudní nezávislosti exekutivou. Některým státům hrozilo, že se jim pozastaví členská práva kvůli trvalému ohrožování základních a zakládajících hodnot EU. V Turecku byl parlamentem schválen soudní reformní balíček. Reformy ale nedokázaly vyřešit extrémní politický tlak na soudnictví, ani ukončit nespravedlivá a politicky motivovaná stíhání a odsuzování lidí.

Svoboda pokojného shromažďování

Nezávislé soudy byly v roce 2019 životně důležité k ochraně individuálních svobod, jelikož státy začaly překračovat své pravomoci – ať už restrikcemi protestů ve Francii, Polsku a Turecku, nebo stíháním protestujících v dalších zemích.

V mnoha zemích Evropy včetně Francie, Rakouska, Polska, Rumunska, České republiky a Maďarska došlo k velkým protestům, kdy lidé protestovali proti úsporným opatřením a korupci a na obranu sociální spravedlnosti a nezávislosti soudnictví. Protesty a stávky, které naléhaly na vlády, aby přijaly opatření proti změně klimatu, se ve velkých evropských městech vyskytovaly pravidelně.

Mnoho států potlačilo demonstrace opatřeními, která porušovala práva na svobodu pokojného shromažďování a projevu. Ve Francii, Rakousku a Španělsku policie při protestech zranila stovky lidí. Policisté se uchýlili k nadměrnému použití síly ve Francii i při násilně přerušených pokojných shromážděních v Turecku, kde byly všeobecné zákazy shromáždění často používané k odpírání práva na svobodu pokojného shromažďování. Státy často nedokázaly učinit  své bezpečnostní síly odpovědné za násilí páchané během protestů.

Někteří soudci rozhodující v případech týkajících se protestů byli orgány v Polsku obtěžováni nebo degradováni.

V Moskvě a dalších ruských městech se za poslední roky největší počet pokojných demonstrantů postavil proti odmítnutí úřadů umožnit opozičním kandidátům účastnit se městských voleb. Výsledkem byly procesy a odsouzení desítek lidí prostě jen za to, že uplatnily své právo na protest.

„Odvetná opatření proti účastníkům masových protestů v Moskvě zahájila bezprecedentní solidární kampaň, která signalizuje další probuzení povědomí o lidských právech a moc lidu v Rusku," řekla k tomu Marie Struthersová.

Migrace

Evropské státy se nadále vyhýbaly odpovědnosti za porušování lidských práv. I v roce 2019 pokračovaly migrační politiky v upřednostňování ochrany hranic před ochranou lidských životů. Navzdory tamější zhoršující se bezpečnostní situaci, evropské země pokračovaly ve spolupráci s Libyí s cílem zadržet migranty a žadatele o azyl mimo Evropu.

V listopadu prodloužila italská vláda dohodu o migraci s Libyí o další tři roky, a to i přes pokračující důkazy poukazující na systematické porušování lidských práv včetně mučení v libyjských detenčních střediscích.

Zprávy o závažném porušování lidských práv žadatelů o azyl a uprchlíků a pokračujícímu odepírání přístupu k ochraně nedokázaly odradit EU od partnerství s Tureckem s cílem omezit migraci prostřednictvím dohody EU-Turecko z roku 2016. Před říjnovou invazí Turecka do severovýchodní Sýrie provedla Amnesty desítky rozhovorů, které naznačily, že stovky Syřanů byly pravděpodobně od května do září násilně deportovány zpět do vlasti z Turecka pod rouškou „dobrovolných návratů“. Dohoda také způsobuje bezprecedentní přeplnění táborů na ostrovech v Egejském moři, kde desítky tisíc lidí žijí v hrozivých podmínkách.

Obránci lidských práv „pod palbou“

Občanská společnost, novináři a další lidé odpovědní za to, aby přiměli vlády k odpovědnosti, čelili v roce 2019 velkému tlaku. 

„Obránci lidských práv, novináři, nevládní organizace a další lidé, kteří bojují za spravedlivější společnost, byli v roce 2019 v hledáčku vládních zásahů,“ upozornila Struthersová. 

„Jejich práce na tom, aby byli vládní činitelé zodpovědní, bude životně důležitá taky teď, během krize COVID-19 a při řešení jejích následků. Lidskost a solidarita, kterou projevují vůči nejvíce marginalizovaným členům našich společností, jsou dnes potřebné více než kdy jindy a i v čase ´po COVID-19´ budou nadále zásadní,“ uzavřela Marie Struthersová.

LIDSKÁ PRÁVA V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2019

^{© Milion chvilek pro demokracii}

Souhrn

Parlament neratifikoval Úmluvu Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (Istanbulská úmluva), navzdory faktu, že pouze malý počet pachatelů se v Česku dostane před soud. Ministerstvo práce a sociálních věcí navrhlo nový zákon o dávkách na bydlení, který může mnohé vystavit riziku bezdomovectví. Znepokojení nad používáním diskriminačního projevu cílícího na migranty a Romy trvalo i v roce 2019.

V dubnu, květnu, červnu a listopadu se konaly rozsáhlé protesty se stovkami tisíc lidí v ulicích po celé zemi. Byly organizovány stejnou skupinou a byly spuštěny obavami z vládního zasahování do soudnictví a také nesouhlasem s nedostatkem činnosti při řešení klimatické krize.

V srpnu Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace (CERD) kritizoval diskriminaci Romů v přístupu k hospodářským, sociálním a kulturním právům i rasistickou rétoriku politiků, včetně starostů, členů parlamentu a vlády. Výbor rovněž upozornil na rozšíření rasově motivovaných útoků zamířených na Romy, Židy, migranty a aktivisty za práva menšin.

Hospodářská, sociální a kulturní práva

V únoru Evropská komise konstatovala, že Česká republika postrádá dostupné a kvalitní sociální bydlení, a že bezdomovectví a úrovně osobních dluhů se zvyšují.

V červnu předložilo Ministerstvo práce a sociálních věcí návrh zákona o dávkách na bydlení, zavádějící přísnější kritéria způsobilosti, což vyloučí osoby žijící v ubytovnách. Nevládní organizace pracující v oblasti bydlení varovaly, že tento zákon by vystavil riziku dávky pro tisíce rodin.

Diskriminace - Romové

Bydlení 

V březnu Krajský úřad Středočeského kraje úředně rozhodl o protizákonnosti obecní vyhlášky v Kladně, která několik oblastí, mnohé obývané Romy, prohlásila za zóny „se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů“. Vyhláška byla přijata v souladu s novelou legislativy o sociální péči z roku 2017, která brání obyvatelům takových „zón“ požadovat některé dávky na bydlení. Krajský úřad trval na tom, že vyhláška adekvátně nespecifikovala lokality a za „zóny“ prohlásila celé městské části. Praxe vyhlašování „zón“ byla Výborem OSN v srpnu kritizována jako diskriminační. 

Navzdory tomu desítky dalších obcí s významnou romskou populací včetně Ústí nad Labem, Mostu, Karviné nebo Ostravy-jihu nadále „zóny“ vyhlašovaly, i když mezinárodní orgány pro monitorování lidských práv volají po přístupu Romů k adekvátnímu bydlení a po potírání diskriminačních praktik v tomto sektoru. 

Vzdělání 

V srpnu CERD vyjádřil znepokojení nad stálou existencí segregovaných škol, kde tvoří velkou většinu romští žáci. 

V  září  Výbor ministrů Rady Evropy přezkoumal opatření přijatá k řešení diskriminační segregace romských žáků ve školách a třídách pro žáky s mentálním postižením (na základě pokračujících nezdarů v implementaci rozsudku v případu D. H. a ostatní vs. Česká republika). Zatímco některé reformy přivítal, Výbor se znepokojením konstatoval, že romské děti permanentně zůstávají nadmíru zastoupeny v programech pro děti s lehkými mentálním postižením. Podle vládních údajů byl podíl Romů mezi žáky na základních školách ve školním roce 2018/19 3,7% a podíl Romů mezi žáky vzdělávanými v rámci redukovaných vzdělávacích programů v témže roce byl 29,1%. 

V říjnu ministerstvo školství snížilo počet asistentů pedagoga na jednoho na třídu, čímž došlo k omezení podpory dostupné pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Ministerstvo školství také dalo školám možnost provozovat oddělené třídy pro žáky s problémy s učením a chováním, což je významný krok zpět. Řada nevládních organizací vyjádřila obavy, že těmito opatřeními se opět navýší segregace Romů ve školách.

Diskriminace – LGBT+

Parlament v březnu projednal návrh novely Občanského zákoníku zavádějící možnost sňatku párů stejného pohlaví. Nahradil by tak stávající právní předpisy a umožnil by párům stejného pohlaví vstupovat do občanských partnerství. Protinávrh skupiny poslanců se snažil zakotvit v Ústavě ochranu „tradičního manželství“ mezi mužem a ženou. Do konce roku nebylo hlasováno o žádném z obou návrhů.

Uprchlíci a žadatelé o azyl

Česká republika nadále zadržovala v detenčních zařízeních žadatele o azyl, kteří čekají na vyhoštění dle azylového systému EU, a to včetně dětí.

Vláda nadále odmítala účast v jakémkoli relokačním programu EU. V roce 2017 Evropská komise předala případ proti České republice Evropskému soudnímu dvoru kvůli tomu, že se Česko odmítlo zapojit do Relokačního schématu EU, které určuje povinné relokační kvóty. V dubnu 2020 soud rozhodl, že Česko tak nesplnilo své povinnosti plynoucí z práva Evropské unie.

Veřejná ochránkyně lidských práv kritizovala způsob, jakým úřady zacházely se skupinou čínských žadatelů o azyl, formálně i procedurálně. V roce 2017 požádalo o azyl 78 čínských občanů z důvodu náboženského pronásledování, ale v roce 2018 bylo na 70 těchto žádostí zamítnuto. V září Nejvyšší správní soud vrátil migračnímu úřadu tři případy zamítnutých žadatelů o azyl za účelem přehodnocení.

Obchod se zbraněmi

I v roce 2019 přetrvávaly obavy nad pokračujícími transfery zbraní Saudské Arábii / koalici vedené Spojenými arabskými emiráty. Existuje značné riziko, že tyto zbraně budou používány k páchání nebo umožňování vážných porušování lidských práv a humanitárního práva  v jemenském konfliktu.

Přečtěte si celý report o stavu lidských práv v Evropě včetně přehledu zemí.