^{© Amnesty International}

Nigérie musí naléhavě řešit své selhání v ochraně a poskytnutí vzdělání celé generaci dětí na severovýchodě země, v regionu zpustošeném roky krutostí Boko Haram a hrubým porušováním zákona ze strany armády.

91stránková zpráva „Vysušili jsme naše slzy“: řešící dopad  konfliktu v severovýchodní Nigérii na děti, zkoumá, jak rozšířené nezákonné zadržování a mučení ze strany armády zvýšilo utrpení dětí ze států Borno a Adamawa, které čelily válečným zločinům a zločinům proti lidskosti z rukou Boko Haram.

Odhaluje také to, jak mezinárodní dárci financují chybný program, který tvrdí, že se znovu integrují bývalí údajní bojovníci, ale ve skutečnosti jde o protiprávním zadržování dětí a dospělých.

„Poslední desetiletí hořkého konfliktu mezi nigerijskou armádou a Boko Haram bylo útokem na samotné dětství v severovýchodní Nigérii. Nigerijské úřady riskují vytvoření ztracené generace, pokud se neprodleně nebudou zabývat tím, jak válka traumatizovala tisíce dětí,“ řekla Joanne Marinerová, úřadující ředitelka oddělení Reakce na krize v Amnesty International.

„Boko Haram opakovaně napadá školy a mimo jiné unáší velké množství dětí jako vojáky nebo „ manželky. Rovněž to, jak nigerijská armádou zacházela s těmi, kteří unikli takové brutalitě, bylo otřesné. Od masového, nezákonného zadržování v nelidských podmínkách až po bití, mučení a sexuální zneužívání dospělými vězni - to odporuje přesvědčení,  že děti by nikde nemohly být tak vážně poškozeny úřady, pověřenými jejich ochranou,” dodává Marinerová.

V období od listopadu 2019 do dubna 2020 provedla Amnesty International rozhovor s více než 230 lidmi zasaženými konfliktem, včetně 119, kteří byli dětmi, když jim ublížil Boko Haram, nigerijská armáda nebo obojí. To zahrnovalo i 48 dětí zadržovaných ve vojenské vazbě měsíce nebo roky, jakož i 22 dospělých, kteří byli zadrženi s dětmi. 

 Brutalita Boko Haram

Již téměř deset let patří děti k těm nejvíce zasaženým krutostí Boko Haram prováděných v severovýchodní Nigérii. Klasická taktika ozbrojených skupin zahrnovala útoky na školy, obecně rozšířené únosy, nábor a používání dětských vojáků a nucené sňatky dívek a mladých žen, což vše představuje zločin podle mezinárodního práva.

Tento typ zločinů je dobře známý díky případům, jako je únos stovek školaček v Chiboku v roce 2014. Rozsah únosů byl však často podceňován a zdá se, že pravděpodobně dosahuje tisíců. Boko Haram i nadále nutí rodiče, aby předávali chlapce a dívky pod hrozbou smrti. Pokračuje v násilném „vdávání“ dívek a mladých žen. A stále vraždí lidi, kteří se snaží uniknout.

Děti v oblastech pod kontrolou Boko Haram jsou vystaveny mučení, včetně bičování a jiných bití, a také nuceny sledovat veřejné popravy a další brutální tresty.

Jedna sedmnáctiletá dívka, která unikla Boko Haram poté, co byla unesena a držena v zajetí po dobu čtyř let, popsala život v lese Sambisa: „[Můj] strašný manžel mě vždy bil… Mezi mé každodenní činnosti patřila modlitba, vaření, pokud bylo jídlo, [a] chození na hodiny koránu. Nebyl povolen žádný pohyb ani navštěvování přátel. Byl to hrozný zážitek a já jsem byla svědkem různých trestů, od střelby přes ukamenování až po bičování.“

Ona a většina ostatních bývalých dětských „manželek“  - včetně těch, které se vrátily s dětmi narozenými v zajetí - dostaly jen malou nebo žádnou pomoc při návratu do školy, hledání práce, nebo v přístupu k psychosociální podpoře.

„Ráda bych chodila do školy, ale nejsou peníze," řekla sedmnáctiletá dívka. „Největší pomocí by pro mě bylo chodit do školy."

Vojenské zadržení

Děti, které uniknou z území Boko Haram, čelí spoustě porušení nigerijskými úřady, včetně trestných činů podle mezinárodního práva a v nejlepším případě skončí vysídlením, bojem o přežití a s malým nebo žádným přístupem ke vzdělání. V nejhorším případě jsou svévolně zadržováni po celá léta ve vojenských kasárnách, kde jim hrozí mučení nebo jiného špatného zacházení.

OSN řekla  Amnesty International, že od roku 2015 ověřila a potvrdila propuštění 2 879 dětí z vojenského zadržení, ačkoli dříve uvedla vyšší počet zadržených dětí mezi lety 2013 a 2019. Tyto statistiky budou pravděpodobně hodně podceňovány a OSN uvedla, že její přístup k vojenskému zadržení je omezen, takže nemůže poskytnout skutečný počet dětí zadržených v souvislosti s konfliktem.

Většina takových zadržení je nezákonná - děti nejsou nikdy obviněny nebo stíhány za žádný trestný čin a je jim odepřeno právo na přístup k právníkovi, na předvedení před soudce nebo na komunikaci s jejich rodinami. Rozsáhlá nezákonná zadržování se mohou rovnat zločinu proti lidskosti.

Téměř všichni uprchlíci z území Boko Haram, včetně dětí, jsou „prověřováni“ Vojenskou a Civilní společnou úkolovou jednotkou. To je proces, který pro mnohé zahrnuje mučení, dokud se osoba „nepřizná“  příslušnost  k Boko Haram. Údajní členové a příznivci Boko Haram jsou převedeni a drženi, často po celé měsíce nebo roky, v ubohých podmínkách v zadržovacích střediscích, například v Giwa Barracks v Maiduguri a na vojenské základně Kainji ve státě Niger.

Každý dotazovaný bývalý zadržený poskytnul konzistentní a velmi specifické popisy podmínek: extrémní přeplnění, nedostatek ventilace uprostřed dusného vedra, všude paraziti a moč a výkaly na podlaze kvůli nedostatku toalet. Ačkoli v posledních letech došlo k určitým zlepšením, mnoho bývalých zadržených, včetně dětí, také čelilo silně nedostatečnému přístupu k vodě, jídlu a zdravotní péči.

Za těchto podmínek, které jsou tak extrémní, že představují válečný zločin mučení, byly drženy desítky tisíc vězňů. Mnoho dětí je i nadále drženo v takových podmínkách, a to i po hromadném propuštění na konci roku 2019 a na začátku roku 2020. Amnesty odhaduje, že během konfliktu zemřelo v zadržení nejméně 10 000 lidí, včetně mnoha dětí.

14letý chlapec, kterého Boko Haram unesla jako malé dítě, než uprchl a byl nigerijskou armádou zadržen, řekl: „Podmínky v Giwě jsou hrozné. Můžete tam kvůli nim zemřít. Není místo, kde si lehnout ... Je horko, všechny vaše šaty jsou mokré, jako by vás dali do řeky ... Až dosud mi nikdo neřekl, proč mě tam vzali, co jsem udělal, proč jsem byl v zadržení. Divím se,  proč jsem utekl z [Boko Haram]…? “

Operace  Bezpečný koridor 

Amnesty International také dokumentovala pochybení v operaci „Bezpečný koridor“ (Safe Corridor), programu podporovaném miliony dolarů od EU, Velké Británie, USA a dalších partnerů. Vojenské detenční středisko u Gombe bylo zřízeno v roce 2016 s cílem de-radikalizace a rehabilitace údajných bojovníků nebo příznivců Boko Haram. Od té doby zaznamenalo kolem 270 „absolventů“ v několika šaržích.

Podmínky jsou v místě Bezpečného koridoru lepší než kdekoli jinde ve vojenském zadržení  a bývalí zadržení hovořili pozitivně o tamější psychosociální podpoře a vzdělávání dospělých. Ale většina  mužů a chlapců při svém zadržení nebyla informována o žádném právním základě zadržení a stále nemají přístup k právníkům nebo soudům pro vedení sporu. Slibovaný šestiměsíční pobyt se v některých případech prodloužil na 19 měsíců, během nichž jsou zbaveni svobody a jsou pod stálým ozbrojeným dozorem.

Bývalí tamní  zadržení  řekli Amnesty, že lékařská péče velice chyběla. Sedm zadržených zemřelo, mnozí, ne-li všichni, poté, co nedostali dostatečnou lékařskou péči. Nigerijské úřady dokonce neinformovaly jejich rodiny – t se to dozvěděli až od propuštěných zadržených.

Program „odborného vzdělávání“, který je součástí Bezpečného koridoru, se může rovnat nucené práci, jelikož většina zadržovaných, pokud ne všichni, nebyli  nikdy odsouzeni za žádný trestný čin a všechnu práci (výroba bot, nábytku a podobně) dělali bezplatně.

Program také vystavuje některé zadržené osoby nebezpečným pracovním podmínkám. Někteří zadržení utrpěli vážná zranění rukou poté, co byli nuceni pracovat s hydroxidem sodným, nebezpečnou žíravinou, bez ochranných prostředků.

„Žádný z hlavních dárců Bezpečného koridoru by neschválil takový systém dlouhodobého a nezákonného zadržování pro své vlastní občany, tak proč to dělají v Nigérii?" diví se Osai Ojigho, ředitel Amnesty International Nigérie.