Téma možnosti / vhodnosti / bezpečnosti přijímání dětí a mladistvých z uprchlických táborů je stále živé, proto k němu odborníci z řad nevládek jako Amnesty, OPU, Diakonie, Člověk v tísni, PLNU atd. dali dohromady sadu ZÁKLADNÍCH OTÁZEK A ODPOVĚDÍ.

Jakou perspektivu mají děti v uprchlických táborech?

Uprchlické tábory v Řecku jsou zoufale přetížené. Jejich kapacita je více než pětinásobně překročena a obyvatelům chybí i nejzákladnější životní potřeby. Navíc je v táborech velmi nebezpečno hlavně pro ženy a děti. Čekání na vyřízení žádosti o azyl přitom může trvat i několik let.

Šancí pro nejzranitelnější skupiny jsou tzv. relokace - přemístění do jiné země EU. Momentálně nabízejí některé evropské státy nový domov pro přibližně 1600 nezletilých bez doprovodu. Iniciativa je dobrovolná a rozhodují o ní vlády jednotlivých zemí. Evropská komise celý proces koordinuje a dohlíží na jeho řádný průběh. Na realizaci relokací se významně podílejí mezinárodní a nevládní neziskové organizace.

Jakou zkušenost má česká republika s přijímáním uprchlíků?

Česká republika převzala v minulosti do péče mnoho desítek žadatelů o azyl z Kuby, Uzbekistánu nebo Barmy. Každoročně u nás o azyl žádá zhruba 1500 lidí, zejména z Ukrajiny a dalších postsovětských zemí. Uspěje přibližně desetina z nich. V rámci přesídlovacího programu ze třetích zemí převzala Česká republika v letech 2015-2018 celkem 52 žadatelů o azyl. Celkem 12 žadatelů bylo relokováno z Řecka v rámci evropského nouzového relokačního mechanismu (více zde).

Dospělí a rodiny s dětmi jsou po příchodu do Česka zařazení do státního integračního programu a čeká je šestiměsíční pobyt v integračních azylových střediscích. Poté se stěhují do obcí, které se dobrovolně nabídly, že jim zajistí ubytování a budou se podílet na jejich integraci. Se začleňováním uprchlíků do českého prostředí pomáhají také nevládní organizace. Česká zkušenost s uprchlíky je zatím dobrá a ukazuje, že relokační programy mohou v praxi dobře fungovat. 

O kolik dětí z uprchlických táborů by se Česká republika dokázala postarat?

ČR je bohatá země s velkým lidským kapitálem. Prostředky na péči o uprchlíky lze navíc čerpat také z evropských fondů. Nezaopatřených dětí bychom teoreticky zvládli přijmout klidně několik stovek (srovnatelně velké a movité Portugalsko dnes nabízí zázemí pro 500 nezletilých). Současný systém je však nastavený spíše na desítky dětí ročně a ideální by bylo, kdyby přicházely postupně, například ve skupinkách po osmi.

Po příjezdu by děti mohly strávit několik týdnů ve státním Zařízení pro děti cizince a po úvodní diagnostice, zdravotní prohlídce a nutných úkonech v azylovém řízení by mohly přejít do hostitelských nebo pěstounských rodin. Alternativně se v zahraničí osvědčuje také model bydlení v malých skupinách (bytech) s nepřetržitým dohledem sociálního pracovníka. Samozřejmostí v obou případech je podpora odborníků z Orgánu sociálně právní ochrany dětí a nevládních organizací, zejména Organizace pro pomoc uprchlíkům či Dobrá rodina. 

Jaká je šance, že se děti z odlišných kultur dobře integrují v České republice?

Cizinci z často velmi vzdálených a exotických zemí k nám přicházejí posledních 31 let. Někteří jako uprchlíci, ale většina jako pracovníci českých firem, podnikatelé, učitelé, studenti nebo partneři a partnerky českých občanů. Žádné problémy s nimi v souvislosti s jejich odlišným etnickým nebo kulturním původem nemáme. Naopak, jsou pro ČR přínosem. Harmonickému soužití Čechů s cizinci napomáhají integrační opatření - výuka češtiny, orientace v českém prostředí, sociální a právní poradenství, veřejná osvěta aj.

Že kulturní odlišnost není na překážku sounáležitosti s českým prostředím, ukázala nedávno třeba aktivita vietnamských dobrovolníků během covidové krize. A někdejší cizinci se objevují i mezi volenými zástupci českých občanů, například v místních samosprávách nebo v parlamentu.

Pro děti z uprchlických táborů by byla důležitá pomoc odborníků, ale také podpora občanské společnosti - hlavně neziskových organizací a hostitelských nebo pěstounských rodin.

Proč je v uprchlických táborech tolik náctiletých chlapců a co od nich můžeme čekat?

Většinu dětských uprchlíků bez rodičů tvoří chlapci ve věku 14-17 let. Nejčastěji přicházejí ze zemí, kde probíhají války a nepřehledné konflikty, jako je Afghánistán a Sýrie, a kde bojující strany verbují odrůstající chlapce do svých řad. Rodiny, které chtějí své syny před takovým osudem uchránit, se proto finančně skládají, aby chlapcům umožnili útěk za hranice. Dívkám hrozí menší nebezpečí doma, ale o to větší na cestě, která je plná nástrah a násilí.

U nás děti/dospívající v 15-16 letech teprve opouštějí základní školu a před sebou mají celou přípravu na profesní život. Toto období je navíc považované za kritické, protože se formuje osobnost člověka a jeho vztah ke společnosti. V uprchlických táborech stráví stejně staří chlapci a dívky hodiny ve frontách na jídlo a na vodu, ve strachu z násilností. A protože vyřízení azylových žádostí může trvat i několik let, je jejich naděje na vyučení nebo studium a na normální život v nedohlednu.

Jakou máme záruku, že by s dětmi z uprchlických táborů nenastaly problémy?

Žádnou takovou záruku nemáme, ale zato máme jistotu, že když před jejich utrpením zavřeme oči, tak nezmizí, ale bude se dál šířit. Každý jednotlivec, pro kterého se podaří zajistit normální budoucnost, je cenný a může přispět k řešení problémů, místo aby je zvětšoval.

To, co sobě i dětem z táborů nabízíme, je naděje. 

Co můžu pro lidi na útěku udělat já?

Na světě je přes 70 milionů lidí, kteří museli z různých důvodů opustit své domovy. Nikdo nemůže vyřešit všechny příčiny nucené migrace a pomoci všem. Ale každý může pomoct alespoň někde nebo někomu.

V poslední době se upírá hlavní pozornost na uprchlické tábory v Řecku, ale prostřednictvím sbírek organizací, jako je Člověk v tísni, Diakonie, Adra a dalších je možné pomáhat i na dalších místech na světě. Zcela konkrétním 144 nezaopatřeným dětem v Řecku je určena sbírka Pomoc dětem na útěku.

Pokud se domníváte, že Česká republika by měla nejzranitelnější skupiny z uprchlických táborů přijímat a postarat se o ně, můžete se zapojit například do kampaně Vzkazy ministrovi nebo k různým dalším petičním iniciativám.

Velmi důležité také je nebát se a dávat najevo soucit a dobrou vůli v každodenních konverzacích s lidmi kolem sebe!

Všech 13 otázek a odpovědí najdete tady.