Po lednové revoluci z roku 2011, při které došlo k sesazení prezidenta Husního Mubáraka, se v Egyptě zvedla vlna očekávání a touhy po lepším životě pro všechny Egypťany, včetně žen, které při povstání sehrály významnou roli. K revolučním požadavkům vyjádřených heslem „chléb, svoboda a sociální spravedlnost“, připojily egyptské ženy požadavky rovných práv i ochrany před sexuálním obtěžováním a násilím na ženách.

V současné době jsou to právě ženy, kdo hraje vedoucí roli v boji za lidská práva v Egyptě. Aktivistky bojují za občanská, ekonomická, politická a sociální práva. Jejich společným jmenovatelem je požadavek rovnosti de facto i de iure, kterou úřady nebyly dosud schopny zajistit. Namísto podpory jsou ženy eliminovány z veřejného života, z pozic ve vládě, zákonodárství a soudnictví. Dokonce i ústavodárný výbor je tvořen téměř jen muži.

Na ulicích jsou aktivistky sexuálně obtěžovány státními složkami a skupinami mužů. Pod vojenskou správou od února 2011 do června 2012 čelily aktivistky nepřiměřené míře násilí z řad vojenské a pořádkové policie. Stalo se tak kupříkladu v otázce tzv. testů panenství prováděných na protestujících ženách v březnu 2011. Když se dotyčné proti tomuto násilnému počínání ohradily, policie vše popřela a obvinila je z provokace kvůli táboření ve společných stanech s muži.

Během prosincových protestů byly na kamery zaznamenány boje mezi protestujícími ženami a ozbrojenými složkami v ulicích Káhiry a zadržené aktivistky vypověděly, že byly vystaveny sexuálnímu násilí ze strany příslušníků armády. Cílem bylo zastrašit a zahnat aktivistky do ústraní, nicméně ženy se spojily a hromadně vyšly do ulic znovu na podzim roku 2012, aby po boku mužů protestovaly proti prezidentskému dekretu upevňujícím pravomoci tohoto úřadu. V otázce testů panenství však dosud stanul před soudem pouze jeden z obviněných mužů, který byl vojenskou soudní instancí v březnu 2012 zproštěn obžaloby. To je jasným projevem toho, že sexuální násilí zůstává de facto beztrestným a tolerovaným jevem.

Po volbě Muhammada Mursího prezidentem naléhavě vyvstala otázka, jak se Egypt postaví k násilí během protestů a k ženským právům obecně, neboť Mursí slíbil podpořit práva všech Egypťanů. První kroky naznačovaly špatný směr, návrhy ústavy práva žen omezovala a ústavodárné shromáždění přijalo do svých řad pouze sedm žen ze sta možných členů. Poslední návrh ústavy, schválený referendem v prosinci 2012, sice nedovoluje diskriminaci Egypťanů, ale explicitně nezakazuje diskriminaci žen, na něž odkazuje jako na závislé osoby či hospodyně a strážkyně rodinného krbu. V ústavě se praví, že islámské právo šaría je hlavním zdrojem zákonodárství a některá jeho ustanovení tak mohou vést k potlačování ženských práv v rodinném a dědickém právu.

Amnesty International opakovaně vyjádřila své obavy a vyzvala egyptské úřady k tomu, aby zaručily lidská práva všem svým občanům bez rozdílu pohlaví, etnického původu či náboženského přesvědčení, tak, aby dostála požadavkům právního státu, svobody, důstojnosti, rovnosti před zákonem a sociální spravedlnosti pro tuto i příští generace Egypťanů.

Během demonstrací proti ústavní deklaraci prezidenta Mursího v listopadu 2012 a u příležitosti druhého výročí egyptské revoluce čelily ženy opět útokům na káhirském náměstí Tahrír. Mnohé byly násilně odděleny od ostatních zúčastněných, obklíčeny skupinami mužů, kteří z nich strhali oblečení a odtáhli je stranou, kde na nich bylo pácháno sexuální násilí. Úřady v návaznosti na tyto útoky opět obvinily ženy. Příslušníci horní komory parlamentu vyjádřili přesvědčení, že si za nastalou situaci zúčastněné mohou samy, neboť se během protestů vmísily mezi muže. V médiích byly demonstrantky rovněž očerňovány a majitel jedné egyptské televizní stanice je dokonce označil za „ďáblice“, které „chodí na Tahrír, protože chtějí být znásilněny“.

Ženy v boji proti systému

Ženy v současné době nečekají, až se úřady probudí a budou konat v součinnosti s lidskými právy. Nečekají, až budou přizvány ke kulatému stolu, kde by jim byla nabídnuta spolupráce v oblasti reforem a lidskoprávních vztahů. Ženy se aktivizují v každém směru, který pokrývá otázku lidských práv. Zastávají funkce právniček, doktorek nebo aktivistek a zakládají iniciativy proti sexuálnímu násilí na ženách. Jsou činné na internetu a v médiích.

Amnesty International hovořila v Egyptě se sedmi ženami, které se aktivně zasazují za spravedlnost a lidská práva. Zde jsou jejich portréty:

Mary Danielová

Spravedlnost pro demonstranty, kteří přišli o život

„Pokud člověk bojuje za spravedlnost obecně, musí zároveň usilovat o spravedlnost pro každého jednotlivce.“

Mary Danielová se zúčastnila protestů u káhirské televizní věže Maspiro 9. října 2011, při nichž zahynul její bratr Mína a několik dalších křesťanských koptů rukou vojenské policie. Mary dnes bojuje za spravedlnost nejen pro svého zesnulého bratra, ale i pro ostatní oběti násilí v revolučním a porevolučním Egyptě. K nové ústavě se vyjadřuje skepticky. Tvrdí, že ženám nezaručuje žádná práva a nezastupuje názory obyvatelstva. K revoluci z roku 2011 dodává, že selhala, protože se její cíle nenaplnily. Navzdory všemu však jedním dechem dodává, že vše ještě není u konce, neboť revoluce ukázala na rozvíjející se sílu egyptských žen.

ENGÍ GHOZLÁNOVÁ

Boj proti sexuálnímu obtěžování a násilí

„Panuje tu tolik odporu proti jakékoli změně.“

Engí je jednou ze zakladatelů internetové iniciativy Mapa obtěžování (HarassMap), která od prosince 2010 dokumentuje případy a výskyt násilí na ženách. V listopadu 2012 stála u založení další pomocné sítě s názvem Operace proti sexuálnímu obtěžování či napadení (OpAntiSH/A). Věnuje se taky problematice násilí se sexuálním podtextem na náměstí Tahrír a pomáhá těm, kterých se tyto události dotkly. Engí věří, že násilí na ženách v Egyptě je koordinované a organizované a má za cíl ženy umlčet. Vyjadřuje velké zklamání ze současné ústavy, nicméně nebojí se budoucnosti a vyjadřuje odhodlání dále pomáhat obětem násilí a veřejně se angažovat.

AMÍNA AGAMÍOVÁ (42)

Ochrana žen a ohrožených osob před násilím

„Jsem hrdá na to, že jsem promluvila k sexuálním pracovnicím a zvýšila jejich povědomí o vlastních právech.“

Amína se vymanila z područí svého muže, který se na ní dopustil domácího násilí, ač věděla, že tímto činem podstupuje velké finanční a sociální riziko. Z této bolestné zkušenosti pramení její přesvědčení, že ekonomická samostatnost je pro ženy a jejich práva klíčová, neboť bez ní nejsou původci násilí schopny uniknout. V posledních deseti letech pracovala Amína navzdory osobním útokům a rizikům pro neziskové organizace, které se věnují ochraně práv lidí v ohrožení a vzdělávání k lidským právům pro rizikové skupiny, jako jsou sexuální pracovnice či lidé žijící s AIDS nebo nakažení HIV ze slumů. Na téma nové ústavy říká, že se nijak nezaobírá ženskou otázkou, jakoby ženy ani neexistovaly. „Když v revoluci připravíte zemi o mladé lidi, připravíte ji o budoucnost. Je to prosté,“ dodává s povzdechem. „Současná situace je velice složitá.“

Azza Hilál Ahmad Sulejmánová

Spravedlnost pro demonstranty, kteří byli zraněni

„Překážkou ke spravedlnosti je její vlastní nepřítomnost.“

Azza, mezinárodně označována za ‚ženu s červenou kapucí‘, utrpěla zlomeninu lebky a zůstala týden v komatu poté, co na ni v prosinci 2011 zaútočili vojáci. Stalo se tak proto, že se pokusila bránit jinou ženu, kterou bili a vláčeli ulicí Káhiry s odhaleným spodním prádlem. Zpočátku byla zranění tak bolestivá, že ji budila ze spaní a přiváděla k mdlobám. Velice ji pomohla rodina a přátelé, včetně muže, se kterým se později zasnoubila. Budoucí ženich byl však půl roku nato zastřelen během protestů u ministerstva obrany. Azzu události nedokázaly zlomit a dnes se věnuje kampaním za spravedlnost pro všechny, kteří byli během povstání zraněni či usmrceni egyptskými bezpečnostními složkami. Pokud jde o ústavu, označuje Azza Muslimské bratrstvo za zodpovědné z pokusu zrušit veškeré svobody. Tvrdí, že osobně naději a boj za spravedlnost nikdy nevzdá, protože člověk má práva jen tehdy, když si je vybojuje.

MANÁL TÍBÍOVÁ (44 let)

Ochrana práva na bydlení

„Očekávám brzký útok na lidskoprávní organizace.“

Čtyřicátnice Manál má šestnáctiletého syna a stojí v čele Egyptského centra pro právo na bydlení. Do září 2012 byla členkou Ústavodárného výboru, na tuto pozici však rezignovala. V době, kdy Amnesty International měla pobočku v Egyptě, spolupracovala mladá Manál rovněž s ní. Nyní se zabývá případy nucených vystěhování lidí ve slumech a zasazuje se za právo na bydlení. Ohledně ústavy Manál odhaduje, že nebude mít žádný vliv na práva žen a jejich zastoupení v politice, nicméně zůstává optimistkou, neboť protirežimní odpor bude podle ní sílit a mladá generace se zasadí o potřebné změny.

ÁJŠA AMÍNOVÁ

Ochrana homosexuálů, leseb, bisexuálů a transgender osob

„Pocit svobody a přijetí na náměstí Tahrír mi dodal naději.“

Pod pseudonymem Ájša Amínová se skrývá žena, která od roku 2007 buduje neformální online síť zabývající se ochranou práv leseb, gayů, bisexuálních a transgender osob (LGBT) kteří čelí v Egyptě četné diskriminaci, předsudkům a ohrožení. Ájša je lesba a říká, že pro svou sexuální orientaci nemůže veřejně působit pod svým skutečným jménem. Považuje za velké štěstí, že rodina i příbuzní její orientaci částečně přijali, i když ji považují za přechodnou záležitost, kterou lze léčit, a doufají, že Ájša časem změní názor. Mnohé rodiny totiž své potomky v takových případech ponechávají v domácím vězení, posílají do psychiatrických léčeben nebo je přinutí uzavřít sňatek s opačným pohlavím. Ájša podotýká, že egypští gayové a lesby pak často volí možnost, kdy dva páry vstoupí v manželství a pak v praxi žijí s tím druhým či tou druhou. Jejím snem je proto vytvořit síť domů, kde by LGBT osoby našly ochranu před pronásledováním a mohly svobodně žít podle svých představ. Také chce rozjet poradenskou sít pro ty, kteří se pro svou orientaci potýkají s problémy či otázkami. Věří, že až se změní uvažování řadových Egypťanů nejen v této otázce, promění se i forma vlády v zemi, což považuje za dlouhodobý cíl.

Azza Sulejmánová

Ochrana žen, které se staly obětmi násilí

„Pesimismus je luxus, který si jednoduše nemůžeme dovolit.“

Čtyřicátnice a matka dvou synů Azza se ve své práci zaměřuje na boj proti násilí na ženách a na pomoc těm, které násilí přežily. Založila Centrum pro právní asistenci egyptským ženám se sídlem v Gíze, kde se rovněž nachází azylový dům. Je také koordinátorkou Koalice feministek, věnuje se vzdělávání k lidským právům a popularizaci interpretace práva šaría v souladu s lidskými právy, zvyšování lidskoprávní gramotnosti a práci v oblasti trestných činů ze cti. Azza považuje za hlavní problém egyptských žen nedostatek finančního zabezpečení a útlak pramenící ze sociálních tabu či patriarchálních předsudků. Ženy podle jejího názoru obecně přestaly věřit ve spravedlnost, proto nadále snášejí násilí vůči své osobě. Ústava dle ní zdaleka nesplnila svou úlohu, neboť navzdory slibům nepozvedla práva žen a koptů. Práva žen byla namísto práv občanských spojena s náboženstvím a namísto toho, aby stát ženy hájil, s nimi nakládá jako s viníky. Podotýká však současně, že revoluce z ledna 2011 podpořila hlas žen vypovídat třeba o násilí ve věznicích, přestože je ženám neustále vyhrožováno, a tvrdí, že strach v očích žen vystřídala odhodlanost.

Doporučení Amnesty International

Pro to, aby pro ženy v Egyptě začala nová éra a jejich postavení se v zemi zlepšilo, musí se nejprve úřady a političtí vůdcové postavit svým vlastním diskriminujícím postojům vůči ženskému prvku a zasadit se za lidská práva žen a menšin. První krok by měl směřovat k odsouzení sexuálního násilí na ženách. Násilí a porušení lidských práv v této oblasti by mělo být bráno vážně a pachatelé by měli být neprodleně postaveni před spravedlnost. Dále je nutné zajistit, aby se ženy mohly rovně podílet na volbách a referendech, účastnit se politického života v zemi na všech úrovních a bezpečně užívat všech práv, včetně pak práva shromažďovacího a práva na svobodu projevu. Tyto kroky by měly být podrobně rozpracovány v souladu s mezinárodními principy lidských práv a za účasti občanské společnosti zakotveny v legislativě i národních strategických dokumentech.