Jeho několikaleté zadržení bylo výsledkem nezákonné azylové politiky australské vlády, která posílala tisíce žadatelů o azyl do tichomořských ostrovních států Papua-Nová Guinea a Nauru. Podmínky v těchto střediscích byly natolik špatné, že podle mezinárodního práva představovaly mučení.

V roce 2013, novinář Behrouz Boochani, etnický Kurd, uprchl z Íránu poté, co bylo několik jeho kolegů zatčeno. Jeho by pravděpodobně čekal stejný osud. Boochani cestoval přes jihovýchodní Asii a pak lodí na Vánoční ostrov, odkud byl deportován na ostrov Manus, kde byl přes čtyři roky držen. Novinář začal popisovat události pro deník The Guardian ve snaze upozornit na stávající situaci. Tajně napsal přes sto článků, oceněných organizací Amnesty International. Zároveň tajně natáčel dění v centru. Z těchto záběrů vytvořil společně s irácko-nizozemským producentem Arash Kamali Sarvestani dokument Chauka, Please Tell Us the Time. Dokument byl poprvé promítán na mezinárodním festivalu v Londýně a na festivalu v Sydney. Sám Boochani ovšem nedostal povolení navštívit zemi při příležitosti promítání, a to i přes naléhání několika australských senátorů. Za knížku „No Friend But The Mountains“, publikovanou v létě 2018 obdržel několik literárních cen. Jeho případ získal mezinárodní pozornost.

V listopadu 2019 přijel Boochani na Nový Zéland, aby se zúčastnil speciální akce WORD Christchurch. Po vypršení měsíčního víza zůstal na Novém Zélandu, kde mu byl v červenci 2020 udělen azyl.