Zpráva s názvem Co není dovoleno, je zakázáno: umlčení občanské společnosti v Bělorusku znovu potvrzuje, že běloruské úřady naprosto běžně odpírají lidem práva na svobodné vyjadřování a shromažďování, nedovolují svobodná vystoupení na veřejnosti, pořádání demonstrací nebo zakládání občanských sdružení. Pokojně demonstrující občany pak často čeká pokuta nebo dokonce vězení.

„Během posledních dvaceti let běloruská vláda čím dál více dusí jakékoli aspekty občanské společnost. Bere lidem možnost vyjádřit svůj názor, vést veřejnou debatu a kontrolovat vládní úřady,“ říká Heather McGillová, odbornice AI věnující se Bělorusku.

Zpráva AI analyzuje zákony týkající se práva na svobodné vyjadřování a shromažďování a dokumentuje násilí, kterému musí čelit obránci lidských práv, odborové organizace, ochránci životního prostředí a sexuální menšiny.

Lidé, kteří se pokusí zaregistrovat nezávislou organizaci jakéhokoli druhu, se musejí potýkat s velmi omezujícími zákony. A aktivisté, kteří vystupují bez registrace, čelí hrozbě obvinění z vystupování ve jménu neregistrované organizace. Od roku 2000 nebyla v Bělorusku zaregistrována žádná nová politická strana a členové odborových organizací jsou vystaveni diskriminaci v práci.

Konkrétní příběhy mluví za vše

Ales Běljackij, vězeň svědomí a předseda lidskoprávního centra Viasna (organizace, která přišla o registraci v roce 2003), byl v roce 2011 odsouzen ke čtyřem a půl roku vězení kvůli penězům, které byly poslány na jeho osobní bankovní účty v Polsku a Litvě na podporu práce centra. Otevření takového účtu v Bělorusku mu přitom úřady zakázaly. Ales byl jednou z tváří prosincového Maratonu psaní dopisů a podpory Amnesty si velmi váží. Česká sekce Amnesty ho bude i nadále podporovat ve třetím ročníku kampaně 3 minuty stačí, který se rozběhne v červnu.

Aleh Stakhaevič, povoláním řidič v žulovém lomu na jihozápadě Běloruska, byl zvolen do čela nezávislých odborů založených v prosinci 2011. V souladu se zákonem tehdy pracovníci informovali svého zaměstnavatele, že organizaci zakládají, a požádali o uznání. Společnost to ale odmítla a začala pronásledovat ty, kteří se chtěli ke spolku přidat. Aleh Stakhaevich byl nakonec stíhán za nebezpečné řízení v práci, což bylo podle něj naprosto uměle vytvořené obvinění. Čtyři další členové odborů byli propuštěni z práce a ostatní pak rychle odbory opustili, ze strachu, že přijdou o práci.

Běloruská snaha Amnesty International

V roce 2003 se chtěla v zemi jako mezinárodní organizace zaregistrovat pobočka Amnesty International. Úřady ale měly problém s používáním znaku organizace. Ta se o dva roky později chtěla zaregistrovat jen jako místní. I to se ale ukázalo jako problém - povolení bylo podmíněno tím, že musí organizace všechny kroky konzultovat se státními úřady. AI poté od registrace ustoupila, protože by nemohla fungovat nezávisle.

Během posledních let AI opakovaně zdokumentovala případy, kdy byli lidé účastnící se pokojných demonstrací uvězněni a často byli dokonce zbiti policií – například během každotýdenních pokojných protestů v roce 2011, kdy se lidé beze slova procházeli nebo ve stejnou chvíli použili budík na svých mobilních telefonech.

Největší demonstrace za poslední roky proběhla po prezidentských volbách v prosinci 2010. A byla potlačena naprosto bezprecedentní silou. Policie v metropoli Minsku zasáhla proti víc než sedmi stovkám lidí. Mnoho z nich, včetně pouhých přihlížejících, bylo brutálně zbito a zraněno. Čtyři vězni svědomí - Mykalau Statkevič, Pavel Sevyjarynets, Eduard Lobau a Zmitser Daškevič – zůstávají kvůli této akci doteď ve vězení.

Běloruská podoba zákona o masových akcích porušuje základní práva lidí demonstrovat. „Dokonce i pochod nebo protest jediného člověka je považován za porušení tohoto zákona. Protestující mohou být pokutováni nebo stíháni,“ vysvětluje Heather McGillová. Lidé účastnící se pokojných protestů jsou často odsouzeni k pokutě nebo krátkodobému pobytu ve vězení. Oficiálním důvodem je buď právě porušení tohoto zákona, nebo drobný přestupek – například nadávání na veřejnosti. Příkladem je příběh Pavla Vinahradaua, člena politického hnutí mladých Změna. Mezi 30. prosincem 2011 a 12. prosincem 2012 strávil celkem 66 dní ve vazbě. Příčinou bylo osm samostatných přestupků, jako právě nadávání na veřejnosti nebo porušení pravidel pro veřejná setkání a stávky.

„Bělorusko musí umožnit svým občanům svobodně se vyjadřovat. Tamní úřady musí přezkoumat všechna nařízení prezidenta a zákony týkající se registrací a aktivit nevládních organizací. Zároveň také musí zajistit, že bude oficiálně respektováno právo na svobodu shromažďování a vyjadřování,“ uzavírá McGillová.