FOTO: Ostravské děti ve škole

Společně s Ivetou Horvátovou, mj. vystěhovanou z ostravského Přednádraží, se Elena Gorolová účastní evropské kampaně Lidská práva tady. Práva Romů teď. Amnesty International v Bruselu.

Nucené sterilizace romských žen jsou jednou z nejhorších forem diskriminace a stejně tak vážným porušením lidských práv. Podle ombudsmana České republiky bylo na území bývalého Československa od 80. let sterilizováno nejméně 90 000 žen. Nejvíce sterilizací probíhalo v letech 1970 – 1980, poslední zaznamenaný případ se odehrál v roce 2007.

Česká bojovnice za spravedlnost pro romské ženy, které byly nuceně sterilizovány, Elena Gorolová, se podělí o své zkušenosti u příležitosti kampaně Amnesty International „Lidská práva tady. Práva Romů teď.“ v Evropském parlamentu v Bruselu. Tady je její výpověď:

„Po mnoho let byla romským ženám v České a Slovenské republice prováděna nedobrovolná sterilizace. Docházelo k ní v nemocnicích těsně poté, co žena porodila. Sterilizace spočívala v provedení chirurgického zásahu bez ženina souhlasu, při němž byly zablokovány vejcovody, a ženy tudíž nemohly v budoucnu otěhotnět. Doktoři cílili tento zákrok na romské ženy zejména tehdy, když podstupovaly císařský řez či potrat, ale pro sterilizaci neměli plný a informovaný souhlas rodičky.

V Ostravě, kde žiji, jsem vstoupila do skupiny romských aktivistek, které je součástí sdružení Vzájemné soužití, kde pořádáme kampaně proti nedobrovolné sterilizaci. Ke skupině jsem se připojila z toho důvodu, že jsem byla sama ve 21 letech, těsně po porodu mého druhého syna, nedobrovolně sterilizovaná.

Sestřička ke mně přišla s formulářem pro vyplnění jména dítěte, ať by se narodilo děvče, či chlapec. Poté mi dala další formulář o provedení sterilizace a chtěla, abych ho podepsala. Tehdy jsem vůbec neměla ponětí, o co se jedná a zároveň jsem byla po porodu celá rozbolavělá. Podepsala jsem to. Když jsem se po operaci vzbudila, řekli mi, že mám syna, ale že už nikdy nebudu moct mít dítě, protože jsem byla sterilizována. Plakala jsem. S mužem jsme si vždy přáli ještě dceru. Tímto jsme o naděje přišli. Chtěla jsem být normální ženou a žít normální život, ale po nedobrovolné sterilizaci jsem si připadala neúplná.

Dosáhli jsme však jedné věci, a to, že se postoje nemocnic mění spolu s tím, jak na toto porušování práv neustále upozorňujeme. Jsme viditelné, hovoříme veřejně v mediích napříč regionem.

O tématu romských sterilizací hovoříme na mnoha místech, byla jsem mimo jiné na konferenci OSN v Ženevě, abych vypovídala o našich zkušenostech. Promlouvala jsem i na dalších oficiálních fórech proto, abych šířila informace o tom, co se dělo. V roce 2009 jsme obdrželi oficiální omluvu od české vlády, ale to nám nestačí. Usilujeme o to, aby sterilizované ženy získaly kompenzaci za to, co na nich bylo spácháno.

Musím poděkovat ženám, s nimiž pracuji, protože jejich odvaha a zapojení se v tomto boji je zcela zásadní. Přestože mnoho z nich říká, že jsme toho mnoho nedokázaly, pro mne i omluva od vlády a přiznání, že zákroky byly nelegální, je velkým krokem kupředu.“

Kontext Evropský soud pro lidská práva vydal v roce 2011 a v roce 2012 tři rozsudky proti Slovenské republice upozorňující, že sterilizace bez plného a informovaného souhlasu vedly k šíření porušování práv žen. K těmto právům náleží nebýt vystaven nelidskému nebo ponižujícímu chování, stejně jako právo na respektování soukromého a rodinného života.

Právní názor experta na zdravotnické právo

„V České republice i dle zprávy Veřejného ochránce práv k neoprávněným sterilizacím romských žen vskutku docházelo. Dokonce lze říci, že v 70. a 80. letech 20. století šlo o řízenou akci tehdejších orgánů vykonávajících státní správu ve zdravotnictví. Tato protiprávní praxe se přenesla i do přelomu tisíciletí.

Sterilizované ženy byly posléze soudy odškodňovány za zásah do soukromého a rodinného života v jednotkách stovek tisíc korun, které musely vyplatit nemocnice, ve kterých k neoprávněným zásahům do těla žen docházelo.

V současnosti už k nuceným sterilizacím patrně nedochází. Odporuje to pravidlu, že jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možné provést pouze a jenom s informovaným souhlasem pacienta a takový souhlas musí být prostý jakéhokoli nátlaku a zároveň musí pacient vědět, o čem se rozhoduje. Dojde-li i přesto k nucené sterilizaci, mohlo by se jednat dokonce o trestný čin úmyslného ublížení na zdraví ve smyslu trestního zákoníku a zároveň zde přichází do úvahy občanskoprávní odpovědnost vyčíslitelná v penězích,“ osvětluje problematiku z právního hlediska JUDr. Petr Šustek, Ph.D. z Centra zdravotnického práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Můžete se podívat na VIDEO Z AKCE před Evroským parlamentem, kde Amnesty postavila romskou osadu.