Kvůli pandemii COVIDu-19 byly květnové prezidentské volby odloženy na červenec a částečně se konaly korespondenčním hlasováním. V reakci na pandemii, představila v březnu vláda celkový zákaz veřejných shromáždění; v květnu byla povolena shromáždění do 150 lidí; v říjnu se mohlo shromažďovat 10 nebo 25 osob podle oblasti. Legislativa, která měla podpořit podniky a pracovníky ovlivněné pandemií, obsahovala dodatky ohledně nesouvisejících záležitostí. Dodatky zahrnovaly zvýšené tresty za nelegální potraty a za urážení prezidenta.

STÁTNÍ ZASAHOVÁNÍ DO NEZÁVISLOSTI SOUDNICTVÍ

Vláda pokračovala v zavádění právních a politických změn, které podkopávají nezávislost soudnictví. Parlament v lednu přijal nový zákon ukládající přísné restrikce na právo svobody projevu a sdružování soudců. Zákon zakazuje soudcům, aby zpochybňovali pověření soudců jmenovaných prezidentem. Státní zástupce disciplinárního komisaře se snažil v srpnu zahájit disciplinární řízení proti 1 278 soudcům, kteří požádali OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) o dohlížení nad prezidentskými volbami. Mezinárodní kontrola také pokračovala. Několik případů proti Polsku ohledně útoků na soudnictví čekalo na vyřízení u Soudního dvora EU a Evropského soudu pro lidská práva. V září přijal Evropský parlament rezoluci vyjadřující obavy ohledně nezávislosti soudnictví a ohrožování lidských práv v Polsku. V dubnu vydal Soudní dvůr Evropské unie příkaz k předběžným opatřením požadujících, aby vláda okamžitě přerušila svůj nový systém disciplinárních řízení proti soudcům. Úřady nicméně pokračovaly v odmítání zavedení tohoto rozhodnutí a Nejvyšší soud pokračoval ve zkoumání takových disciplinárních případů. Zástupce ministra spravedlnosti uvedl, že Soudní dvůr Evropské unie porušil polskou suverenitu tím, že zasahuje do vnitřních záležitostí. Evropský soud pro lidská práva v září oficiálně požádal o odpověď v případu soudceIgora Tuleya, který napadal disciplinární řízení vedené proti němu jako porušování jeho práv na soukromý život a svobodu projevu. Disciplinární žalobce začal s řízením proti Igorovi Tuleyainovi v roce 2018. Měl, mimo jiné, předložit žádost o předběžný rozsudek od Soudního dvora Evropské unie o tom, zda byla nová státní legislativa, která podkopává nezávislost soudnictví, v souladu s evropským právem.

SVOBODA SHROMAŽĎOVÁNÍ

Pokojní protivládní protestující i nadále čelili pokutám a zadržování, kvůli opatřením proti šíření COVIDu-19, která byla použita k tvrdému zákroku proti některým protestujícím. 21. května, během volební kampaně, zatkla policie stovky pokojných protestujících za protestování v ulicích a uložila vysoké pokuty. Policie pokutami cílila především na protestující, kteří požadovali respektování soudní nezávislosti a na ty, kteří kritizovali nedostatek podpory pro malé podniky během lockdownu kvůli COVIDu-19. Úřady uložily pokuty pokojně protestujícím, kteří demonstrovali proti cenzuře písně před státní rádiovou stanicí Trójka.

SVOBODA PROJEVU A SDRUŽOVÁNÍ

Dva aktivisté byli v červnu obviněni za „krádež a vloupání“ kvůli vyměnění reklamy na autobusové zastávce za plakáty obviňující vládu z manipulování statistik o COVIDu-19. Hrozí jim až deset let ve vězení a případ čeká na vyřízení, ke kterému by mělo dojít na konci roku. V červenci byla ochránkyně lidských práv Elżbieta Podleśna obžalovaná z „urážení náboženské víry“ za údajné držení a distribuci plakátů a samolepek zobrazujících Pannu Marii s duhovou svatozáří. Ministr spravedlnosti a ministr životního prostředí navrhli v srpnu zákon vyžadující po nevládních organizacích deklarovat jakékoliv zdroje zahraničního financování a zveřejňovat je ve veřejném rejstříku.

PRÁVA LGBTI+ OSOB

Rozsáhlá homofobní rétorika od politiků přetrvala. V červenci podepsal prezident před volbami pamflet proti LGBTI+ právům nazvaný „Rodinná charta“, který slibuje zákaz rovnosti manželství, adopce dětí LGBTI+ lidmi a LGBTI+ vzdělávání ve školách. Policie v srpnu zatkla 48 LGBTI+ aktivistů během pokojného protestu proti vyšetřovací vazbě prominentního aktivisty. Čelili obvinění z „účasti v nezákonném shromáždění“. Vyšetřování pokračovalo na konci roku. Od března 2019, asi 100 místních úřadů přijalo diskriminační rezoluce proti LGBT+, včetně rezolucí explicitně „proti LGBTI ideologii“; některé se odkazují na „tradiční hodnoty“ nebo „rodinná práva“. V červenci odmítla Evropská komise šest žádostí o partnerství u měst, jejichž místní úřady vyhlásily takzvané zóny bez LGBTI nebo přijaly podobné rezoluce. V září oznámila šéfka Evropské komise, že tyto takzvané zóny bez LGBTI jsou ve skutečnosti „zóny bez lidskosti“, pro které není v Evropské unii místo. Podle zprávy Agentury Evropské unie pro základní práva publikované v květnu, 15% LGBTI+ osob v Polsku zažilo fyzický útok nebo sexuální násilí v posledních 5 letech. To bylo nejvíce v EU. Většina nahlášených útoků proti LGBTI+ osobám neskončila žádným stíháním.

SEXUÁLNÍ A REPRODUKČNÍ PRÁVA

Sexuální a reprodukční práva zůstaly pod tlakem. Parlamentní debata byla naplánovaná na duben pro vyjádření se ke dvěma „občanským iniciativám“, které by zavedly trestní sankce za sexuální výchovu ve školách a dále by omezily přístup k potratům. Obrovské protesty se konaly, virtuálně a nebo za dodržování fyzického distancování kvůli COVIDu-19. Členové parlamentu odhlasovali poslání návrhu zákona parlamentním výborům, čímž odložili debaty. Ministr spravedlnosti v červenci oznámil plán na odstoupení od Istanbulské úmluvy, mezinárodní dohody proti násilí na ženách. Vláda otevřeně lobbovala za to, aby ostatní země také vystoupily. Premiér představil plán, aby Ústavní soud přezkoumal slučitelnost úmluvy s polskou ústavou, s tím, že úmluva byla „škodlivá“, protože „obsahovala prvky ideologické povahy“. V říjnu rozhodl polský Ústavní soud, že přístup k potratům na základě „vážné a nenávratné vady plodu nebo nevyléčitelné nemoci ohrožující život plodu“ je protiústavní. Rozhodnutí Ústavního soudu tak bude znamenat téměř úplný zákaz potratů v zemi.

PRÁVA UPRCHLÍKŮ A ŽADATELŮ O AZYL

Soudní dvůr Evropské unie v dubnu rozhodl, že Polsko nesplnilo své povinnosti v souvislosti s evropským právem tím, že odmítlo přemístění žadatelů o azyl. Evropský soud pro lidská práva rozhodl v červenci v neprospěch Polska a došel k závěru, že situace na hraničních přechodech dosáhla nehumánního nebo ponižujícího zacházení, protože úřady odmítly přijmout přihlášky o azyl a provedly hromadná odmítnutí, která některé lidi ohrozila nuceným přemístěním na místo, kde jim hrozí vážné porušování lidských práv. Kvůli pandemii COVIDu-19, Úřad pro cizince zastavil přímé klientské služby a podání žádostí o azyl na hraničních přechodech byly omezené.