OBRÁNCI LIDSKÝCH PRÁV

Čína, navzdory ústavním zvyklostem a mezinárodním závazkům a povinnostem, pokračovala ve svém nepolevujícím pronásledování obránců lidských práv, disidentů a aktivistů. V průběhu roku byli systematicky vystaveni obtěžování, zastrašování, nucenému zmizení, svévolnému  zadržení, zadržení v izolaci, jakož i dlouhým trestům odnětí svobody. Přetrvala absence nezávislého soudnictví a účinných záruk  spravedlivých soudů. Mnoha právníkům v oblasti lidských práv bylo odepřeno jejich právo na svobodu pohybu a také na setkání se s obžalovanými a jejich zastupování i přístup k materiálům případu. Kritici režimu byli obviňováni ze široce definovaných a vágně formulovaných trestných činů, jako je „rozvracení státní moci“, „podněcování rozvratu státní moci“ a „vyvolávání sporů a vyvolávání problémů“. Desítky prominentních disidentů a aktivistů byly nadále svévolně zadržovány poté, co se zúčastnily soukromého shromáždění v provincii Fujian v Sia-men v prosinci 2019. Dne 23. března vyjádřili odborníci OSN na lidská práva vážné obavy ohledně bývalého právníka pro lidská práva Ding Jiaxiho a dalších, o nichž bylo uvedeno, že byli podrobeni nucenému zmizení. Dne 19. června, po šestiměsíčním zadržení v izolaci, byli právníci Xu Zhiyong a Ding Jiaxi formálně zatčeni za „podněcování k rozvratu státní moci“ a umístěni pod „rezidenční dozor na určeném místě“ bez přístupu ke svým rodinám a právníkům podle jejich výběru.

Dne 24. února byl hongkonský knihkupec Gui Minhai po tajném procesu odsouzen k 10 letům vězení na základě obvinění z „nezákonného poskytování zpravodajských informací zahraničním subjektům“, poté, co byl v utajení souzen mezi 31. srpnem a 4. zářím. Huang Qi, zakladatel a ředitel sečuánského webu o lidských právech „64 Tianwang“, byl odsouzen k 12 letům vězení, a zdálo se, že vykazuje příznaky podvýživy. Australský spisovatel a blogger Yang Hengjun, který byl od 30. prosince 2019 v izolaci byl obviněn ze špionáže, se konečně mohl 31. srpna setkat s australským konzulárním zástupcem a svým právníkem. Yang údajně vydržel přes 300 výslechů a nadále popíral všechna obvinění proti němu. Pět let po bezprecedentním zásahu proti aktivistům a právníkům v oblasti lidských práv známém jako „709 zákroků“ zůstalo mnoho právníků ve vězení nebo pod přísným dohledem. 17. června byl právník pro lidská práva Yu Wensheng tajně souzen a odsouzen ke čtyřem letům vězení za údajné „podněcování k rozvratu státní moci“ poté, co byl držen v izolaci po dobu 18 měsíců. Yu byl mučen ve vazbě a jeho zdravotní stav se podle jeho právníka zhoršil. Právník v oblasti lidských práv Jiang Tianyong, který byl propuštěn v roce 2019 poté, co si odpykal dvouletý trest za „podněcování k rozvratu státní moci“, zůstal pod přísným dohledem spolu se svými rodiči. Právník v oblasti lidských práv Wang Quanzhang byl propuštěn z vězení 4. dubna po více než čtyřletém vězení za „rozvracení státní moci“ a koncem dubna se sešel se svou rodinou. Podle jeho právníka byl Wang vystaven mučení.

AUTONOMNÍ REGIONY: SIN-ŤIANG, TIBET A VNITŘNÍ MONGOLSKO

Tvrdá a rozsáhlá represe proti etnickým menšinám pokračovaly v nezmenšené míře pod záminkou „anti-separatismu“, „anti-extremismu“ a „boje proti terorismu“ v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (Sin-ťiang) a Tibetské autonomní oblasti (Tibet). Přístup do Tibetu (a z Tibetu) byl i nadále velmi omezený, zejména pro novináře, akademické pracovníky a organizace pro lidská práva, což extrémně ztěžuje vyšetřování a dokumentaci lidskoprávní situace v regionu. Od roku 2017 bylo v Sin-ťiangu svévolně a bez soudu zadržen přibližně jeden milion Ujgurů, Kazachů a dalších převážně muslimských národů. Byli podrobeni politické indoktrinaci a nucené kulturní asimilaci v centrech „transformace prostřednictvím vzdělávání“. Dokumentování celého rozsahu porušení lidských práv nebylo možné z důvodu nedostatku veřejně dostupných údajů a omezení přístupu do regionu. Přestože úřady původně existenci táborů popíraly, později jejich existenci přiznaly a popsaly je jako střediska „odborného vzdělávání“.  Nicméně satelitní snímky naznačovaly, že v průběhu roku se stále více budovaly tábory. Prominentní ujgurský historik a vydavatel Iminjan Seydin, nezvěstný od roku 2017, se náhle znovu objevil a ocenil čínskou vládu ve videu zveřejněném státními novinami v angličtině na začátku května. Zdálo se, že jeho komentáře ve videu byly napsány ve snaze zdiskreditovat veřejné svědectví jeho dcery o svévolném zadržení. Mahira Yakub, Ujgurka, která pracovala v pojišťovně, byla obviňována z „poskytování materiální podpory teroristické činnosti“ za převod peněz jejím rodičům v Austrálii. Podle její sestry byly peníze převedeny v roce 2013, aby pomohly rodičům koupit dům. Kazašský spisovatel Nagyz Muhammed byl v září odsouzen k doživotnímu vězení na základě obvinění ze „separatismu“ v souvislosti s večeří, kterou měl před deseti lety na Den nezávislosti Kazachstánu s přáteli. Stále větší počet Ujgurů žijících v zahraničí požadovali od úřadů důkazy o životě svých pohřešovaných příbuzných v Sin-ťiangu. Ujgurům žijícím v zahraničí údajně čínské diplomatické úřady v zemích jejich pobytu řekly, že si mohou čínské pasy obnovit pouze v případě, že se vrátí do Sin-ťiangu. Čínská velvyslanectví a agenti obtěžovali a zastrašovali členy ujgurských a dalších menšinových komunit po celém světě.

Aby umlčeli a potlačili aktivity Ujgurů žijících v zahraničí, místní úřady v Sin-ťiangu se zaměřily na jejich příbuzné. Četní Ujguři žijící v zámoří byli kontaktováni čínskými bezpečnostními agenty prostřednictvím aplikací pro zasílání zpráv a požádáni o poskytnutí informací, jako jsou identifikační čísla, místa bydliště, pasové fotografie a identifikační údaje jejich příbuzných. Jiní údajně obdrželi opakované výzvy od bezpečnostní policie s žádostí, aby shromáždili informace a špehovali ostatní v zámořských ujgurských komunitách. V červnu 50 nezávislých odborníků OSN ostře kritizovalo Čínu mimo jiné za represi vůči náboženským a etnickým menšinám v Sin-ťiangu a Tibetu. Dne 6. října vydalo 39 členských států OSN společné prohlášení, v němž vyjádřilo vážné znepokojení nad situací v oblasti lidských práv v Sin-ťiangu, Hongkongu a dalších regionech a vyzvalo Čínu, aby umožnila okamžitý, smysluplný a neomezený přístup do Sin-ťiangu nezávislým pozorovatelům, včetně vysokého komisaře OSN pro lidská práva a příslušným držitelům mandátu pro zvláštní postupy. Čína, která využívá svůj rostoucí politický a ekonomický vliv a rozšiřující se roli v OSN, pokračovala v hledání způsobů, jak zpochybnit zavedené mechanismy v oblasti lidských práv. Ve Vnitřním Mongolsku byly v celém regionu protesty proti politice dvojjazyčné výuky, která by postupně změnila výuku několika tříd od mongolštiny k mandarínské čínštině během devíti let povinné školní docházky. Podle zpráv z médiích byly stovky lidí, včetně studentů, rodičů, učitelů, těhotných žen a dětí, zatčeny za „vyvolávání sporů a vyvolávání problémů“ pouze proto, že se účastnily pokojných protestů nebo sdílely informace o protestech na internetu. Právník v oblasti lidských práv Hu Baolong byl údajně formálně zatčen na základě obvinění z „úniku státního tajemství do zámoří“.

PRÁVO NA ZDRAVÍ

Vládní  cenzura bránila sdílení důležitých informací během prvních týdnů po vypuknutí COVIDu-19 ve Wu-chanu. V rané fázi epidemie bylo novinářům i zdravotnickým pracovníkům bráněno podávat zprávy o vypuknutí. Místní úřady později připustily, že informace zadržovaly. Do 21. února bylo podle ministerstva veřejné bezpečnosti již více než 5 511 případů vyšetřování trestných činů proti jednotlivcům, kteří zveřejnili informace týkající se ohniska COVIDu-19 za „ konstrukci lží a záměrné šíření falešných a škodlivých informací“. Přestože zdravotníci vzbudili na konci prosince 2019 poplach ohledně viru, vláda selhala v pohotové reakci a její zacílení na ty, kdo promluvili, zpozdilo koordinovanou reakci.  

SVOBODA PROJEVU

Cenzura internetu pokračovala, částečně „poháněná“ snahou potlačit informace o COVIDu-19 a extrémními opatřeními lockdownu. Zdravotníci a aktivisté byli obtěžováni úřady za „nepravdivé komentáře“ a „vážné narušení společenského řádu“ ve Wu-chanu, epicentru pandemie. Doktor Li Wenliang, jeden z osmi, kteří se pokusili varovat před ohniskem nákazy, byl pokárán místní policií čtyři dny poté, co poslal varovnou zprávu v chatovací skupině s žádostí, aby lékaři nosili osobní ochranné prostředky, aby se zabránilo infekci. Jeho následná smrt kvůli nákaze COVIDem-19 rozpoutala celonárodní smutek a pobouření s požadavky na svobodu projevu a ukončení cenzury. Úřady zablokovaly stovky kombinací klíčových slov na sociálních médiích a aplikacích pro zasílání zpráv. Online příspěvky nesouhlasících nebo citlivých hashtagů souvisejících s vypuknutím pandemie a požadavky na svobodu projevu byly rychle smazány. Uniklá oznámení naznačovala, že úřady nařídily lidem obviněným z „šíření fám“, aby odstranili své účty a příspěvky na sociálních sítích. Úřady zadržovaly nebo jinak trestaly lidi za odhalení podrobností o vypuknutí COVIDu-19. Řada novinářů a aktivistů byla údajně obtěžována a podrobena dlouhodobému zadržování v izolaci pouze kvůli sdílení informací o COVIDu-19 na sociálních médiích. Obránce lidských práv Chen Mei byl, spolu s dalšími dvěma přispěvateli do informačního projektu známého jako Terminus2049, zadržen policií v Pekingu 19. dubna a zůstal mimo kontakt se svými rodinami, pouze za shromažďování a archivování veřejných informací o pandemii. Právník a občanský novinář Chen Qiushi a Wuhan Fang Bin zmizeli počátkem února poté, co informovali o ohnisku a zveřejnili záběry z nemocnic ve Wu-chanu. Jejich přesné místo pobytu zůstalo neznámé. Dne 28. prosince byla občanská novinářka Zhang Zhan odsouzena ke čtyřem letům vězení za zprávy o COVIDu-19 ve Wu-chanu. Zhangová byla spoutaná 24 hodin denně po dobu delší než tři měsíce a poté, co zahájila hladovku, byla údajně mučena a násilně krmena dozorci. V průběhu roku čelili někteří zahraniční novináři vyhoštění, zatímco jiní zaznamenali zpoždění a odmítnutí obnovení víz. Čínské ministerstvo zahraničí odvolalo pověřovací listiny a vyloučilo americké novináře z několika amerických mediálních skupin. V srpnu byl australskému novináři Cheng Leiovi nařízen „rezidenční dozor na určeném místě“ pro podezření z „ohrožení národní bezpečnosti“. Dva další australští novináři opustili zemi poté, co byli zpočátku zadrženi a vyslýcháni bezpečnostními složkami. V dubnu úřady zavedly nová přísná omezení pro akademické práce týkající se sledování původu COVIDu-19 a požadovaly, aby byly předloženy ke schválení pracovní skupině jmenované Státní radou. Dne 13. července byl profesor práva Xu Zhangrun, který zveřejnil kritiku reakce vlády na vypuknutí pandemie COVIDu-19 zadržen a propuštěn po šesti dnech. Jeden den po propuštění z vězení, byl údajně následně propuštěn z práce na univerzitě Tsinghua. Dne 19. srpna Pekingská univerzita oznámila novou sadu pravidel pro účast na online webinářích a konferencích pořádaných zahraničními subjekty, stejně jako organizacemi v Hongkongu a Macau. Toto oznámení požadovalo, aby účastníci požádali o souhlas 15 dní před konáním akce. Čínská cenzura a dohled v průběhu roku přesáhly její hranice. V souladu s přísnými domácími standardy cenzury čínské technologické firmy působící mimo Čínu blokovaly a cenzurovaly obsah považovaný za „politicky citlivý“, včetně témat týkajících se etnických menšin, politických nepokojů a kritiky čínské vlády. Dne 12. června telekonferenční společnost ZOOM přiznala, že nechala na žádost čínské vlády pozastavit účty aktivistů v oblasti lidských práv mimo Čínu a prozradila, že zablokuje jakékoli další schůzky, které vláda považuje za „nezákonné“. TikTok, aplikace pro sdílení videí, odstranila četná videa sdílená Ujgury žijícími v zahraničí, kteří chtěli upozornit na jejich pohřešované příbuzné. Uniklé interní dokumenty ukázaly, že platforma nařídila moderátorům obsahu cenzurovat videa s „politicky citlivými“ tématy, jako je Falun Gong nebo zásahy na náměstí Nebeského klidu v roce 1989.

SVOBODA NÁBOŽENSTVÍ A VÍRY

Předpisy platné od 1. února stanovily, že náboženské skupiny musí „následovat vedení Čínské komunistické strany … vytrvat ve směru sinizace náboženství a uplatňovat základní socialistické hodnoty“. Vláda se snažila uvést náboženské učení a praktiky do souladu se státní ideologií a komplexně posílit kontrolu nad státem schválenými i neregistrovanými náboženskými skupinami. Zprávy dokumentovaly zničení tisíců kulturních a náboženských míst, zejména v severozápadě Číny. Státní represe náboženství v Sin-ťiangu a Tibetu zůstaly tvrdé. Lidé byli svévolně zadržováni za běžné náboženské praktiky, které úřady považovaly “ za „známky extremismu“ podle „nařízení o deextremifikaci.

LGBTI+

Dne 13. srpna oznámil Shanghai Pride, největší a nejdéle trvající čínský LGBTI+ festival, zrušení všech budoucích aktivit uprostřed zmenšujícího se prostoru pro LGBTI+ komunitu. Aktivisté čelili obtěžování kvůli tomu, že vystupovali proti diskriminaci a homofobii. Online platformy blokovaly a odstraňovaly obsah i hashtagy související s LGBTI+. Přes různé výzvy a rostoucí tlak, pokračovali členové LGBTI+ komunit v boji za svá práva. Jeden vysokoškolský student údajně podal oficiální stížnost na zmínky o LGBTI+ lidech ve vládou schválené učebnici, jako o trpících „běžnou psychosexuální poruchou“. Soud v srpnu žalobu zamítl, přestože Čína přestala v roce 2001 klasifikovat „homosexualitu“ jako duševní poruchu. 28. května přijal Národní lidový kongres (NPC) svůj vůbec první občanský zákoník, jehož návrh obdržel 213 634 komentářů od veřejnosti ohledně kapitoly o manželství. Ačkoli mluvčí NPC uznal velký počet výzev k sňatku osob stejného pohlaví, dosud  nebyl legalizován podle občanského zákoníku, který vstoupil v platnost 1. ledna 2021.

ZVLÁŠTNÍ ADMINISTRATIVNÍ OBLAST HONGKONG

Nejvyšší zákonodárci Číny přijali široce formulovaný zákon Čínské lidové republiky o ochraně národní bezpečnosti ve Zvláštní administrativní oblasti Hongkongu (zákon o národní bezpečnosti). Místní vláda eskalovala své kroky proti prodemokratickým aktivistům i vůdcům opozice a použila národní bezpečnost jako záminku k zásahům do médií a školství. Právo na svobodu pokojného shromažďování bylo dále omezeno svévolným prosazováním předpisů o fyzickém distancování se v souvislosti s pandemií COVIDu-19. 

Po protestech v roce 2019 přetrvávalo potlačování práva na pokojné shromažďování. Pouhé tři hodiny po protestech na Nový rok vyhlásila policie schválenou demonstraci za „nezákonnou“ a poskytla organizátorům a desítkám tisíců převážně pokojných demonstrantů 30 minut k rozchodu. Policie poté začala na protestující střílet slzný plyn i vodní děla a zatkla 287 lidí, včetně tří lidskoprávních pozorovatelů. Dne 18. dubna úřady zatkly 15 významných prodemokratických vůdců a aktivistů za porušení nařízení o veřejném pořádku, což je zákon často používaný k zákazu a ukončení převážně pokojných protestů. Byli obviněni za to, že organizovali a připojovali se k „neoprávněným shromážděním“, která se konala více než šest měsíců před jejich zatčením. Právo na svobodu pokojného shromažďování bylo dále omezeno poté, co úřady v reakci na pandemii COVIDu-19 zavedly fyzické distanční předpisy. V březnu vláda zavedla nařízení o prevenci a kontrole nemocí (zákaz shromažďování skupin), které zakazuje veřejná shromáždění více než čtyř lidí. Zákaz byl několikrát revidován a na konci roku platil pro shromáždění více než dvou lidí. Úřady následně zakázaly nejméně 14 protestů s odvoláním na pandemii COVIDu-19. Patřil mezi ně úplný zákaz každoročního setkání 4. června na Tiananmenu a protestní pochod 1. července, a to navzdory příslibům dodržovat fyzické distancování ze strany organizátorů obou shromáždění, kteří poskytli úřadům podrobné plány preventivních opatření. Bylo to poprvé, co vláda zakázala některý z těchto dvou výročních protestů. Přes tento zákaz se na historickém místě protestů sešly tisíce lidí, aby si připomněly čtvrtý červen, 26 aktivistů bylo obviněno z „neoprávněného shromáždění“. Ke 4. prosinci vydala hongkonská policie na základě zákazu veřejného shromažďování nejméně 7 164 pokut dle zákazu veřejného shromažďování. Poklidní demonstranti byli často terčem nového zákazu navzdory dodržování fyzických distančních opatření. Novináři zabývající se protesty byli také pokutováni, a to navzdory výjimce podle nařízení, která se vztahuje na ty, kteří se jich účastnili jako součást své práce. V reakci na pandemii COVIDu-19 v únoru vstoupilo do stávky přibližně 9 000 zdravotnických pracovníků v nemocnicích proti zpoždění vlády při provádění hraničních kontrol. Nemocniční úřad později požadoval, aby zúčastnění jednotlivci vysvětlili svoji „nepřítomnost v práci“, a vyhrožoval, že se jim pomstí, čímž vzkazoval lékařům, aby neorganizovali protesty a nešli do stávky.

10. srpna byl zatčen Jimmy Lai, majitel prodemokratických novin Apple Daily, za „spolupráci s cizí zemí nebo vnějšími živly“. Policie provedla razie v kancelářích novin a prohledala dokumenty, čímž porušila práva novinářů. Lai zůstal ve vazbě dokud se prokurátoři neodvolali proti dřívějšímu vydání kauce. Dne 6. října úřady propustily učitele základní školy za „šíření myšlenky nezávislosti Hongkongu“, údajně za to, že žákům dal pracovní list obsahující otázky jako „Co je svoboda projevu?“ a „Jaký je důvod pro obhajobu nezávislosti Hongkongu?“ 

Dne 4. března, Nejvyšší soud v prvním stupni rozhodl, že páry stejného pohlaví, které se vzaly v zahraničí, mohou požívat stejných práv žádat o veřejné nájemní bydlení. Dne 18. září Nejvyšší soud přiznal manželským párům osob stejného pohlaví stejná práva na dědictví, pokud jeden z manželů zemřel bez závěti. V samostatném rozsudku vyneseném ve stejný den však soud rozhodl, že odepřít manželům osob stejného pohlaví právo uzavřít sňatek v Hongkongu není v rozporu s ústavou.