Herci čtou texty do prázdného prostoru na jevišti, hudebníci vystupují na dětské venkovní oslavě, žena zpívá lidovou píseň – tyto představy se zdají radostné a veselé. I přesto se ale staly symbolem odvahy a solidarity v době, kdy se stovky běloruských umělců a umělkyň za své opoziční názory staly terčem útoků vlády. Čtyři životy, čtyři velmi odlišné příběhy. Představujeme běloruské umělce, kteří i nadále pokračují ve své tvorbě a otevřeně mluví o svých zkušenostech. 

Po sporných běloruských prezidentských volbách 9. srpna 2020, vyšly po celé zemi do ulic desítky tisíc lidí na protest proti jejich oficiálním výsledkům. Úřadující prezident Alexandr Lukašenko měl podle úřadů zvítězit, zatímco populární kandidátka pro opoziční voliče Světlana Tichanovská měla skončit druhá. Po celé zemi pokračují pokojné protesty dodnes – a represe proti demonstrantům pokračují také, s děsivou pravidelností a rostoucí závažností. Pořádková policie používá násilí proti pokojným protestujícím, mučení a nelidské zacházení ve vazbě je běžné. Více než 27 000 lidí bylo za účast v pokojných demonstracích zadrženo a počet trestně stíhaných lidí, kteří jsou pokutováni nebo ve většině případů odsouzeni, roste. 

Síla běloruských uměleckých protestů je výrazná a každým dnem roste, a to i přes stále rostoucí zastrašování a represe ze strany úřadů. Hudebníci, malíři, básníci a herci zažili neúprosné represe ze strany bezpečnostních sil a správních orgánů. S mnohými byla zahájena trestní stíhání a strádají ve vězeních, zatímco čekají na soudy, u nichž jim hrozí dlouholeté tresty.

Perzekvování amatérské folkové zpěvačky a tanečnice 

Vola byla od října několikrát zatčena a pokutována za účast na neschválených setkáních v Mohylevu, městě 200 km východně od Minsku. Byla dvakrát zadržena a celkem strávila ve vazbě 10 dní. Pří svém druhém zadržení byla obviněna z toho, že „protestovala zpěvem“. Stalo se to poté, co na sebe přitáhla pozornost policie, protože stála na kraji silnice a zpívala běloruskou lidovou píseň během pokojného protestu. 

„Můj život se drasticky změnil a já také. Když mě začali pronásledovat, panikařila jsem. Po mém prvním zadržení jsem se bála vrátit domů a většinu nocí jsem spala u svých přátel. Teď už jsem si zvykla žít s neustálým pocitem nejistoty. Všichni jsme stále připraveni stát se oběťmi státní perzekuce.“

Vola Semchanka, zpěvačka a tanečnice

Vola se stala terčem útoků i na svém pracovišti, kterým je Mohylevské Státní divadlo, kde pracuje jako vedoucí literárního oddělení. Poté, co bývalý ředitel odmítl ji a další opoziční umělce propustit, byl sám vyhozen. Nové vedení začalo Volu obtěžovat – musela se zúčastnit různých disciplinárních řízení, kde se probíralo její chování a byla jí také odebrána část pracovní agendy. 

Hudba je něco, na co se Vola v této těžké době upnula. ‚Jsem úplně sama na tomto vzdáleném místě. A nikdo mě nepřijde navštívit...' zpívala Vola tuto píseň ve vazbě. A nadále ji zpívá i doma. 

Bití herce Illyi Yasinskeho 

15. října 2020 šel herec Illya Yasinski z Republikánského divadla běloruského dramatu v Minsku po ulici, když byl náhle napaden skupinou neidentifikovaných mužů v kuklách. 

„Potichu a systematicky mě zbili – nejprve na ulici a později v dodávce, kde mě položili obličejem dolů na podlahu. Poté mě přenesli do policejního vozu a tam mě začali bít policisté v uniformách,“ říká Illya.

Když byl nakonec herec převezen na policejní stanici, měl zlomená žebra, poraněnou hlavu a nemohl se pořádně hýbat. Na nemocničním oddělení bylo pět ze šesti lůžek obsazeno poraněnými a krvácejícími demonstranty. Někteří z nich čelili trestnímu oznámení a byli připoutáni k postelím. Illya dostal pokutu za účast na nedovoleném setkání a po týdnu byl propuštěn z nemocnice. 

V době jeho nepřítomnosti našli jeho kolegové unikátní způsob, jak vyjádřit své zděšení a solidaritu. Během pobytu Illyi v nemocnici pokračovalo divadlo v inscenaci hry, ve které měl hrát. V této hře je jeho postava na invalidním vozíku a v jeho nepřítomnosti byl na jeviště přivezen jen prázdný invalidní vozík. Po jeho přivezení neznámý hlas oznámil: „Herec Illya Yasinski měl sedět na tomto vozíku. Byl však zadržen, zbit a nyní leží v nemocnici. Dnešní představení je ve znamení solidarity s naším kolegou.“ Poté představení zase probíhalo, jak mělo, s výjimkou toho, že všichni herci říkali své monology prázdnému vozíku a místo Illyi jim odpovídal hlas ze zákulisí. 

„Náš postoj se změnil. Najednou bylo vše naše – a my se za to všechno cítíme zodpovědní. Náš místní dvůr, naše sousedství, naše město a samozřejmě i naše země,“ řekl Illya. 

Illya se vrátil k herectví hned potom, co se mohl znovu začít hýbat. 

„Pokračujeme v hraní divadelních her, ale zároveň pokračuje i bitva mezi dobrem a zlem v reálném životě. Zlo je zahaleno a používá zbraně proti pokojným demonstrantům, proti ženám, dokonce i proti dětem a všechny tiše mučí a týrá. Zatímco dobro zpívá písně, nosí květiny a podporuje nenásilí.“

Herec Illya Yasinski

Zadržení zpěváka a skladatele Andruse Tokindanga i jeho kapely

Dotázaní umělci Amnesty sdělili, že represe v celém Bělorusku za posledních šest a půl měsíců vyvolaly v mnoha lidech pocit strachu a úzkosti, ale zároveň i naděje. To dokládá vlna veřejných iniciativ a solidárních akcí. Jednou z nejznámějších akcí jsou takzvané „zahradní koncerty“. Jsou pořádané na veřejných trávnících, před budovami ze sovětské éry. Tyto koncerty se konají ve stovkách sousedství a staly se symbolem běloruského mírového odporu. 

Minský zpěvák a skladatel Andrus Tokindang a další členové jeho kapely Reha, se účastnili zahradních koncertů od samého začátku.

„Nikdy předtím jsem neviděl tolik lidí, kteří by se na sebe usmívali. V jednu chvíli byla politická hesla zapomenuta a tyto koncerty se zaměřily jen na solidaritu a kreativitu. V říjnu však proti nim vláda zakročila. My jsme i nadále vystupovali, takže jsme věděli, že brzy přijde řada na nás.“ 

Andrus Tokindang, zpěvák a skladatel z Minsku

Aby se připravili na možné zatčení, Andrus a jeho kapela nosili několik vrstev oblečení pro případ, že by skončili v chladné vězeňské cele. Před každým vystoupením naplánovali místní obyvatelé kapele možnou únikovou cestu. Hudebníci však rozhodně nečekali, že k zásahu dojde po koncertě věnovanému dětskému umění – jedné z mála událostí, kterou místní úřad oficiálně povolil. 

Toho večera 7. listopadu 2020 se místní děti radovaly z pouličního obrazu vánočního stromku a dalších několik hodin bavila skupina Reha mladý dav svými dětskými písněmi. Členové kapely odcházeli z akce v pozitivní náladě, nastoupili do taxíku, ale ve chvíli, kdy taxík začal zatáčet za roh, byli obklopeni ozbrojenou pořádkovou policií. Následně byli převezeni do vazební věznice v Akrestině, kde byli obviněni z účasti na neschválených masových setkáních a každý z nich byl na 15 dní zatčen. 

Andrus měl s sebou v cele pero. Díky tomu dokázal nakreslit portréty svých spoluvězňů – tyto kresby ukazují unavené a neupravené lidi, kteří nehybně sedí, ponořeni hluboko ve svých myšlenkách. Jejich ticho a nehybnost jsou dojemné a každá tvář vypráví svůj vlastní příběh o bolesti a očekávání. 

© Amnesty International

Bubeník Alyaksei Sanchuk odešel na zkoušku kapely a už se nevrátil

4. listopadu 2020 se opravář nábytku Alyaksei Sanchuk učil na zkoušce své kapely v Minsku novou skladbu na bicí, když najednou do garáže vtrhla skupina maskované pořádkové policie. Šest členů zadržela a odvezla do vazební věznice v Akrestině. Poté byl Alyaksei odsouzen na patnáct dní ve „správní vazbě". V den jeho plánovaného propuštění, na něj doma úzkostlivě čekala jeho manželka Hanna s jejich osmiletou dcerou. Alyaksei však nikdy nedorazil. Místo toho byl obviněn z organizování masových demonstrací, převezen do vazební věznice Valadarskaha a v této chvíli mu hrozí až tříletý trest odnětí svobody. 

Alyaksiova žena sdělila Amnesty: 

„Dříve byl Alyaksei zatčen již dvakrát. Pokaždé, když se vrátil z vazby, mi řekl, že to dělá pro nás a pro naši budoucnost. Máme velký strach, ale zároveň jsme na něj velmi hrdí. Naše dcera pořád říká: ‚Za pár let budou o mém tátovi psát v knihách. Kéž bych ho ale mohla vidět už teď.‘“ 

Alyakseiovo zatčení a očekávaný trestní soud šokovaly Bělorusy a Bělorusky. Inspirovalo je to k organizování happeningu s názvem „Učil jsem se skladbu“, kterou ztvárňují hudebníci z Běloruska i dalších zemí. 

Tento text byl připraven s pomocí Běloruského Kulturního Sdružení (#By_Culture), které tvoří vice než 1 500 běloruských umělců, kteří nám poskytli detailní databázi o všech umělcích. V době příprav této publikace, hovořila Amnesty International v lednu 2021 s umělci, nebo jejich příbuznými čelícím perzekucím.