Celosvětově milion a půl, v Česku přes 5000. To je skóre prosincového Maratonu 2012. A dalších 6 tisíc online podporovatelů. 23 míst po celém Česku, kde se pořádaly akce na podporu dvanácti případů nespravedlivě vězněných nebo utlačovaných lidí.

Přečtěte si některé z reakcí podporovaných nebo jejich blízkých:

Ana Montilla, manželka Juana Almonte Herrery, člena výboru pro lidská práva, jehož zmizení zůstalo nevyšetřené (Dominikánská republika):

„Tyhle dopisy, pohledy a poznámky jsou nejlepší vánoční dárek za poslední tři roky – od doby, kdy manžel zmizel. Díky za to, že Juanův případ udržujete v povědomí a šíříte ho do celého světa. Chtěla bych poděkovat všem lidem, kteří si našli čas a sdílejí mou bolest.“

Claudia, členka komunity násilně vystěhovaných rodin z ulice Coastei (Rumunsko):

„Moc děkuji každému, kdo napsal dopis starostovi, a také těm, kteří dopisy vyjádřili solidaritu přímo nám. Cítíme velkou podporu a věříme, že s pomocí lidí z celého světa uspějeme. Nevzdáme se, protože víme, že při nás v boji o spravedlnost stojí tak velké množství lidí. Je úžasné, že tolik lidí z celého světa na nás myslí a napsalo nám. Děkuji vám z celého srdce.“

Claudia navštívila v prosinci ještě s dalším členem komunity Ernestem Polsko, kde mluvili s aktivisty, médii a zúčastnili se 24hodinového maratonu psaní dopisů. Mohli tak cítit solidaritu lidí přímo z první ruky. Zástupcům Amnesty International pak řekla: „Tahle cesta na mě udělala velký dojem. Do vaší akce se zapojili všichni – malé děti, staří lidé. Psali nejenom nám, ale všem lidem, kteří jsou v podobně těžké situaci jako my…S podporou tolika lidí jsme silnější, cítíme naději. Naše děti mají právo na budoucnost. Proto budeme dál pokračovat v boji proti nespravedlnosti a budeme se snažit pomáhat i dalším lidem v podobných případech…Akce psaní dopisů je velmi důležitá. Lidé díky ní cítí, že nejsou sami.“

Několik dní po akci AI pak starosta rumunského města Cluj-Napoca, kde komunita žije, vystoupil s prohlášením k situaci Romů a zveřejnil plány na její vyřešení. Cílem je zrušení rasové segregace a větší snaha o sociální integraci romské komunity – například zajištěním sociálního bydlení. Ve městě také vznikne sociální centrum pro Romy a jakýsi „byznys inkubátor“, který má pomoci malým místním firmám a podnikatelům.

Dinebari David Vareba, ropnými haváriemi zamořená oblast Bodo (Nigérie):

„Chtěl bych říct, že tahle solidarita je ta největší, jakou jsme dostali. Pomůže lidem z oblasti Bodo dostat se z katastrofy, ve které jsou. Jsem ohromený tím, co Amnesty International udělala.“

Rosa Franco, matka zavražděné 15leté Maríi Isabel Franco (Guatemala):

„Píšu vám, abych vám všem – Amnesty International i všem těm úžasným lidem – poděkovala. Udělali jste milé a překrásné gesto tím, že jste mi napsali. Když jsem dostala všechny ty dopisy a pohledy, začala jsem brečet – štěstím a zároveň steskem po mé dceři. Ale jsem vděčná za tolik krásných vzkazů. Cítím, že ve svém úsilí nejsem sama a jsem silnější.

Neumím si představit, jak jste dokázali zmobilizovat tolik lidí a říci jim o Maríině případu. Všechny ty dopisy jsem dostala přímo na Vánoce, 24. prosince. Bylo to víc než 500 pohledů a dopisy jsem ani nepočítala. Udělala jsem z nich nástěnku, takže je teď vidí každý, kdo přijde do mého domu. Jsou tam i dvě fotky mé dcery, přímo proti vchodovým dveřím.

Chci všem těm úžasným lidem, kteří mi napsali, poděkovat. Jsou tam pohledy a dopisy v angličtině, němčině, francouzštině, italštině i korejštině. A v mnoha z nich stojí, že psali i viceprezidentce Guatemaly. Díky z celé hloubi srdce.“

A právě víc než tisíc dopisů viceprezidentce Guatemaly už přineslo první ovoce – Roxana Baldetti zareagovala na své webové stránce i Facebooku. Slíbila podporu vyšetřování případu a zároveň se zavázala ke zřízení Oddělení pro vyšetřování sexuálních zločinů při státním zastupitelství a zavedení dalších opatření, které usnadní obětem přístup ke zdravotní péči i ke spravedlnosti.

Ales Běljackij, uvězněný předseda lidsko-právní organizace (Bělorusko):

„Jsem úplně zavalený dopisy a pohledy, které mi vyjadřují solidaritu. Jsem moc vděčný všem těm, kteří mi napsali. V každém z těch dopisů je cítit národní charakter toho, kdo ho napsal, ale co mají všechny společné? Pochopení, solidaritu.

Přes Nový rok jsme měli dva dny klid, tak jsem četl ty stovky dopisů a pohledů. Můžu říct, že jsem nevynechal ani jediný. A všemi smysly jsem cítil obrovské vlny účasti a podpory, stejně jako duševní energie. Byl to nepopsatelný Nový rok. Vážně jsem začal přemýšlet nad tím, jak vlastně můžu poděkovat všem těm lidem za jejich upřímnou a vřelou podporu.

Jsem z toho v rozpacích, myslím, že si to ani nezasloužím. Uklidňuju se ale tím, že tohle není podpora jen mé osoby, ale vyjádření protestu proti systematickému potlačování lidských práv. Je to jasný a jednoduchý vzkaz všem Bělorusům.“

Natalia Pinchuk, žena Alese Běljackého po návštěvě svého manžela 20. prosince:

„Ales vypadal veselý, nestěžoval si na nic. Díky vám za všechno. Bez podpory, kterou jste zorganizovali, by bylo pro Alese a ostatní vězně mnohem těžší přežít to tam. Dopisy jim pomohly a ještě snad pomohou.“

Azza Hilal Ahmad Sulejmanová, zbitá vojáky při protestech na náměstí Tahrír (Egypt):

„Díky Amnesty International a lidem z celého světa za podporu a solidaritu. Dostala jsem tolik dopisů, že byla pošta pěkně překvapená a já to musela nést domů v obrovských taškách…Věřím lidem – v Egyptě i za hranicemi – že když vytrvají, dosáhnou změn. V minulých dvou letech jsme hodně trpěli – útoky slzným plynem, střelba, spaní venku v zimě, bití. Jediným důvodem, proč vydržet, jsou ale právě lidé. Vláda nezlepší nebo nezmění nic, pokud tu nebude tlak lidí. To obrovské množství vzkazů, které jsem dostala, mi dalo další naději.“